Ostrý kámen u Ejpovic
Turistické cíle • Skalní útvar
Ostrý kámen nebo někdy také zvaný Čertův kámen je přírodní skalka nebo spíše velký balvan, který leží v polesí Kokotsko. Toto rozsáhlé polesí se rozkládá na Rokycansku, mezi obcemi Klabava na jihu a Bušovicemi na severu. Polesí ukrývá mnoho zajímavostí z různých dob. Najdeme tam pozůstatky zaniklé středověké vsi Kokotsko, rybníky, Kokotskou studánku s dobrou vodou, nad vodní nádrží Ejpovice pravěké hradiště a u Nové Huti pravěké mohylové pohřebiště. Hlavní, nejvyšší vrchol celého polesí, Kokotsko, leží v jeho severní části a má nadmořskou výšku 501 m n.m.
Ačkoliv je polesí Kokotsko plné skalek a kamenů, tento balvan leží poměrně osamoceně v lese. Lidé se museli přirozeně ptát, jak se sem dostal. A tak přišel na řadu čert, který sem kámen dohodil. Traduje se tady klasická pověst s čertem, kterému sedlák upsal svou duši za to, že ho zbaví kamene, který mu překážel na dvoře. Čert měl kámen donést až za Kokotské rybníky, na území rokycanského okresu. Podmínkou bylo to, že to musí stihnout dříve než kněz v kostele doslouží mši. Čertovi se ale kámen vysmekl a spadl do Klabavy a tak se zdržel a úkol nesplnil. Ale ještě kámen stihl hodit tam, kde dnes leží. Sedlák byl uchráněn od pekla. Důležité je to, že čert byl povolán sedlákem na Zelený čtvrtek nebo Velký pátek na Velikonoce. To je informace, kterou možná chtěla církev pohanské svátky jara transformovat na křesťanské Velikonoce.
U Ostrého kamene si schovali dva zloději dva zlaté anděly, které ukradli v kostele. Zloději byli chyceni a nuceni ukázat místo úkrytu. Než k tomu došlo, oba dva zemřeli a tak tam zlatí andělé jsou asi stále. V noci prý nad pokladem šlehají plameny a zjevuje se tam bílá paní, kerá se po každém pozorně otáčí.
Tolik pověsti, ale jak se sem kámen vlastně dostal? Geologický podklad zdejší oblasti tvoří starohorní břidlice, které vznikly usazením v pravěkém moři. Pás usazenin se táhne od Prahy po Klatovsko. Je složen ze starohorních břidlic a drob. Buližníky jsou prokřemenělé břidlice v barvě tmavě šedá a šedá. J sou tvrdší a odolnější proti zvětrávání než břídlice. A tak se stalo, že měkké břidlice byly zerodovány a odneseny pryč a na povrchu zůstaly pouze odolné buližníky. To se stalo i v případě Čertova kamene v polesí Kokotsko.
Zajimavý je vznik názvu celého polesí Kokotsko. Ve středověku stávala u dnešního Dolního Kokotského rybníka rozlehlá ves. Zanikla už roku 1450 a její jméno bylo Kokot. Kokot bylo dříve označení pro dnešního kohouta. Přesně se neví, proč se použil název Kokot, ale snad to bylo od hřebene skalek nad vsí, které připomínaly hřebínek kohouta.
Polesí Kokotsko nabízí celou řadu zajímavostí a stojí za to se sem i opakovaně vracet.