Otvíráme Nepomuk 2023

O této akci jsme se dozvěděli skoro náhodou a lze říci, že i na poslední chvíli. Jak jsme se později dočetli, jedná se dokonce o pravidelnou akci, která byla kvůli covidu přerušena a konečně letos opět obnovena. V rámci zahájení turistické sezóny byla ve městě v době od 10 do 16 hodin připravena celá řada zajímavých akcí - bezplatné prohlídky muzeí i běžně nepřístupných interiérů, komentované prohlídky i koncerty.

 

V Nepomuku jsme byli již několikrát, prošli jsme si jeho centrum i okolí, ale interiéry před námi byly vždy uzavřeny. Proto jsem tuto akci uvítali.

Naštěstí po několika deštivých dnech se ukázalo sluníčko, dokonce i předpověď počasí byla příznivá, takže nám nebránilo nic v tom, abychom tam v sobotu dne 22.4. 2023 v devět hodin odjeli vlakem. Na nádraží jsme dorazili jen chvilku před 10. hodinou, akorát včas, abychom pravděpodobně jako první absolvovali komentovanou prohlídku bývalé železniční výtopny ČSD. Tento objekt, již dlouho nevyužívaný k původnímu účelu, koupili v červnu r. 2022 v poměrně zdevastovaném stavu. Dokonce i točna před výtopnou je zasypaná. Je samozřejmé, že za necelý rok se jim nepodařilo výtopnu uvést do vyhovujícího stavu, ale plány mají veliké. A právě s těmi, ale i s historií objektu nás seznámili. Zatím v patře mají rozebrané a z důvodu stěhování částečně i rozřezané kolejiště, které tady chtějí zprovoznit. Je to původně funkční kolejiště TT o ploše 24,5 m2, které je v měřítku 1:120, s rozchodem kolejí 12 mm. Bude to 2. největší kolejiště u nás. Mají 90 lokomotiv a 170 vozů, model lanové dráhy, 195 m kolejí, 105 výhybek.

Až se jim podaří upravit a zprovoznit i vše ostatní, bude tady vidět železniční stanice z období 1900 – 1958 i s dobovými vozidly a budovami, včetně ruční točny. Plánují tady i výstavu historických předmětů ze skutečné železnice - železniční uniformy, petrolejové lampy, cedule, staré papírové jízdenky, razítka, průkazky, dobové listiny, nákladní listy, trubky a předpisy. Jak s těmito pracemi pokračují, to můžete sledovat na jejich stránkách https://vytopna-nepomuk.cz/.

Vzhledem k tomu, že Ota pochází z drážní rodiny a nějaký čas na dráze pracoval, tak si s pánem hezky popovídali.

Měli jsme to tak akorát, abychom stačili v půl jedenácté odjet autobusem do centra města. Pěšky je to skoro 3 km – chodíme sice rádi, ale zrovna dnes se nám zdálo škoda plýtvat časem, když v centru na nás čeká spousta zajímavostí.

Již doma jsme si stáhli přibližný program. V infocentru, ale i na řadě ostatních stanovišť bylo možno si vyzvednout přesný program dnešního dne i s plánkem. A protože jsem popleta a je mi jedno, zda se jedná o Zelenohorskou nebo o Zelenodolskou ulici, tak jsem Otu poslala na špatnou adresu, aby si v 11 hodin poslechl přednášku Milana Novobilského o historii českého gramofonového průmyslu i s ukázkou nádherných historických gramofonů. Naštěstí to zjistil včas a ještě stačil svižným tempem přejít na správnou adresu Zelenodolská 30 do chalupy U Kočárů – domu, který je typickou ukázkou drobné městské zástavby z 18. století.

Já se jen chvilku zdržela na náměstí Augustina Němejce, kde byly farmářské a řemeslné trhy, ale už jsem šla za Otou. Kousek přednášky jsem ještě zaslechla, ale obdivovala jsem ty krásné gramofony snad s ještě krásnějšími troubami, některé gramofony byli i na kliku. Ještě jsme si poslechli pár starých desek, zašli se podívat do sklepení domu a už jsme směřovali zase jinam.

Z náměstí Augustina Němejce vede úzká ulička do rodného domu tohoto známého malíře, po kterém bylo náměstí pojmenováno. Dům byl postaven na poč. 19. století a Augustin Němejc se zde narodil r. 1861. V domku je stálá expozice jeho děl. Maloval hlavně život prostých lidí na Plzeňsku. Také si uvědomoval, že se staré nádherné kroje přestávají nosit a tak své kresby zaměřil i tímto směrem. V letech 1899 – 1902 nakreslil oponu plzeňského divadla, jejímž námětem je "Plzeň vítající změny na prahu nového divadla". Obrovskou kopii této opony je možno si tady prohlédnout. Za obraz Beznadějná láska získal na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 roční stipendium v Paříži.

Pokračujeme vzhůru přes náměstí tentokrát skutečně do Zelenohorské ulice - do budovy bývalé Zelenohorské pošty. Tento zámeček Táborských z Hirschfeldu sloužil v letech 1708 – 1843 jako poštovní dostavníková stanice. V interiéru se dochovaly barokní křížové klenby, prkenné a cihelné podlahy či dvojkřídlé kazetové dveře, ale také nádherné historické radiátory.

Zámeček je postupně opravován a momentálně zde sídlí expozice veteránů. Komentovaná prohlídka byla tuším každých půlhodiny. To jsme však časově nezvládli. V budově bylo mimo jiné připraveno Sýrobraní - gastronomické speciality připravené ze sýrů z regionu. Samozřejmě jsem neodolala a dala si malý předkrm. Ale to už jsme směřovali na dvůr, kde měl své stanoviště pražský minipivovar Bad Flash s nabídkou asi pěti druhů piv. Dali jsme si každý jedno na žízeň, Ota do své sbírky získal i jejich tácek. Vypili jsme to docela rychle, protože tady všude sálalo sluníčko a to se nám moc nelíbilo. Ve zdejší kavárně měli další sýrové pokrmy – dokonce i teplé, ale Ota prohlásil, že by raději zašel na oběd na náměstí ke Švejkovi.

V rámci prohlídky města doporučovali návštěvu prastaré zájezdní hospody Na Knárovci – Klášter 75, o níž zmínky byly již v 16. století. Rodina Knárů zde šenkuje již 300 let a mimořádné jsou zpřístupněny i sklepy. Jenže je to trochu z ruky. Sklepy oželíme a uvnitř se můžeme zastavit někdy jindy, až tudy budeme projíždět.

Opouštíme areál Zelenohorské pošty. Ve dvoře jsme si ještě prohlédli vystavené staré hospodářské stroje a nářadí. Cestou zpátky do centra jsme nakoukli do domku slavného operního pěvce Františka Pácala, který objekt vlastnil od r. 1900. Zpočátku ho využíval jako letní byt, od 20. let zde žil trvale až do konce svého života. Jádro budovy je z 2. pol. 18. století, ale jeho základy jsou možná již ze 16. století, kdy stávala starší zástavba. Dnes je dům v mohutné rekonstrukci, takže toho moc vidět není.

Je půl jedné, jdeme na oběd. Nejdřív se jdeme podívat do pivnice pivovaru Zlatá kráva, která je ve dvoře. Klidně bychom si k obědu dali jen třeba tlačenku, či něco podobného. Jenže pivnice otevírá až v půl čtvrté. Dveře byly však otevřené a tak jsem se aspoň na chvilku podívala do míst, kde vaří pivo. Jdeme tedy do restaurace u Švejka, která je vyhlášená nejen dobrou kuchyní, ale kde točí mimo jiné i pivo zdejšího pivovaru. Bylo plno uvnitř i venku, ale nakonec jsme dvě místečka našli. Obávali jsme se, že se zde zasekneme, ale obsluha byla skutečně rychlá. Myslím, že tu byli 4 číšníci a kmitali, kmital určitě i kuchař. Ota dal po obědě dokonce i druhé pivo, ale za hodinu už jsme byli pryč.

To nám vyhovovalo. Chtěli jsme ve 14 hodiny stačit komentovanou prohlídku kostela sv. Jakuba s vyhlídkovou věží a prohlídku Svatojánského muzea. Je to kousek.

Cestou jsme se stačili ještě podívat do kostela sv. Jana Nepomuckého, který stojí na místě rodného domu Jana Nepomuckého. Ještě před tímto barokním kostelem tady byl r. 1641 postaven menší kostel Jana Nepomuckého – byl to úplně první kostel, který byl věnován tomuto mučedníkovi. Ten byl dne 19. března 1729 svatořečen a malý kostel přestal stačit velkému počtu poutníků. Proto byl zbourán a v letech 1734 – 1738 byl podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera postaven nynější velký kostel.

Plzeňskou ulicí jsme pokračovali na Přesanické náměstí. Ještě máme chvíli času. Zašli jsme se proto podívat do budovy bývalé Rybovy školy, kde je nyní kavárna. Školní budova byla postavena v letech 1699 – 1701. Právě do ní chodil slavný skladatel Jakub Jan Ryba. R. 1785 město budovu prodalo a byly zde byty. Dnešní podoba je z doby po r. 1962, kdy byly provedeny dílčí stavební úpravy, výměna oken a vstupních dveří. Proto moc historicky nevypadá.

Ještě jsme stačili zajít podívat za Špitálský rybník do bývalé kaple Božího těla. R. 1566 tady stával kostelík, který byl r. 1667 přestavěn na kapli. Za josefínských reforem r. 1786 byla zrušena. Chátrala až do r. 1840, kdy byla upravena na kovárnu – ta je tam stále. Interiér - technické vybavení v místnostech s barokní klenbou působí skutečně zajímavě.

Ale to už jsou skoro 2 hodiny a my pospícháme ke gotické bazilice sv. Jakuba Většího s románskými prvky, který je nejstarší stavbou ve městě. Přišli jsme akorát na začátek komentované prohlídky, kdy nás paní seznámila s historií kostela. Unikátní jsou točité schody na hudební kruchtu. Dokonce jsme měli možnost poslechnout si, jak varhany zní.

Na věž kostela jsme šli již sami. Nahoru vede asi 7 kamenných schodů a 67 dřevěných, ale jsou docela vysoké, navíc nejsou stejně vysoké. Dobře se mi po nich nejde. Je to však dnešní další zajímavý zážitek, zastavili jsme se i blízko renesančního zvonu z r. 1585. Z horní plošinky věže je vidět historické jádro města. Schody vedly ještě dál, ale tam už se nesmělo.

Pak jsme se zašli podívat do Svatojánské muzea, kde je mimo jiné relikvie posledního českého krále Karla I..

Snad poslední zastávku jsme udělali naproti v domě U Lípy s dřevěnou pavlačí, kde byla původně rychta a později obecní hostinec. Patrový dům s nezastřešeným průjezdem do dvora se zachoval v podobě z přelomu 18. a 19. století. V přízemí se zachovaly kamenné klenby ze 17. století, původní jsou i vstupní dveře z 18. století i další gotické a renesanční konstrukce. V domě probíhá mohutná rekonstrukce, mění se trámové stropy apod.

Teď už skutečně spěcháme k infocentru, kde chceme ve tři hodiny stačit komentovanou prohlídku centra města s prohlídkou historických sklepení pod radnicí. Tady se dozvídáme něco z historie města, kde se těžilo zlato a stříbro, a také o tom, kdy a jak pravděpodobně náměstí Augustina Němejce vzniklo. Nejstarší část je právě tady – infocentrum je v bývalé staré radnici.  Ta na tomto místě byla již na poč. 16. století. Dvakrát však vyhořela, r. 1539 shořely i městské knihy. K tomuto účelu byla využívána až do r. 1911. Paní nám pověděla něco i o historii dalších domů na náměstí. Dokonce tady byla dva pivovary. Jeden byl tam, kde v současné době vaří pivo pivovar Zlatá kráva, druhý pivovar byl v domě dnešní radnice, bývalém Janatově domu. Právě tam končila tato komentovaná prohlídka. Pod radnicí jsou dvě patra ve skále ručně vysekaných sklepů, kam jsme se mohli zajít podívat. Šli jsme, ale do 2. patra jsme jen nahlédli. V době dešťů se tam stahuje voda a po deštích předcházejících dnů je to spodní patro zcela zatopené. Asi voda dosahovala ještě výš, protože i v horním patře byly velké louže. Bylo však vidět, že tento dům je postaven na dvou parcelách. Uprostřed sklepů jsou mohutné zdi.

Jsou čtyři hodiny, končí prohlídka a končí akce Otvíráme Nepomuk. Ačkoli jsme toho zase tolik nenachodili, jsme celí ušoupaní. Své asi udělalo i neobvyklé horko. Jsme však spokojení. Zvládli jsme projít vše, co jsme si naplánovali. Ještě by se toho nechalo vidět víc – nejen Muzeum veteránů v domě Zelenohorské pošty, ale také Městské muzeum a galerie, které se nachází v prostorách staré nepomucké radnice a částečně též v prostorách sousední bývalé piaristické koleje. Od r. 2014 je tam prý umístěna expozice zaniklého cisterciáckého kláštera Pomuk. Další část je věnována vzdušným bojům, které se odehrávaly za 2. světové války nad Protektorátem Čechy a Morava. Zabaví se tam i děti – je tam ukázka loutek ze známých pohádek, divadelní rekvizity a nová výstava modelů aut. Dokonce i tady byla komentovaná prohlídka. Ani Svatojánské muzeum jsme neprošli celé. Nešli jsme už ani na závěrečnou komentovanou prohlídku Zelenohorské pošty, která začínala v 16.00 hodin a kde byl dnešní den slavnostně ukončen. Jenže to bychom už nestačili odjet na vlak. Později jsme už jet nechtěli. V muzeu v rodném domu Augustina Němejce jsme byli, ale ani jsme nezaregistrovali, že i tam byla komentovaná prohlídka. Jenže to bychom na to vše museli mít dva dny a ne jen 6 hodin.

Během dne, ale i pozdního odpoledne a snad i večer probíhaly ještě různé koncerty. Bylo toho tady k vidění dost, byla prima atmosféra. A bylo to pěkně zorganizované. Každý si tady přišel na své. Na všech k návštěvě doporučených objektech byly umístěny cedule se skutečně podrobnými a zajímavými informacemi.

Čekala jsem, že tady bude strašně moc lidí, ale překvapilo mne, že to zdaleka tak hrozné nebylo. O to to bylo ještě lepší. Po 16. hodině jsme počkali 15 minut na autobus, který nás dovezl na nádraží. Vlak jel skoro až za ¾ hodiny. Pro ukrácení času jsme si na nádraží dali polotmavou Holbu 11. Po těch dobrotách ve městě nic moc, ale určitě byla lepší než ještě nabízený Gambrinus 10.

Vlak nás opět dovezl přesně podle jízdního řádu a už jsme se těšili domů na večeři. Nějak nám tím běháním po městě vytrávilo. Byli jsme však skutečně spokojeni. Tenhle výlet stál za to.

Otvíráme Nepomuk 2023 na mapě