Oulu

Oulu je bývalým významným přístavem. Dnes je hlavním městem severního Finska a důležitým finským univerzitním, výzkumným a vývojovým městem obývaným asi 140 tisíci obyvateli. Vzhledem ke svému charakteru je Oulu hlavním centrem mnoha high-tech společností mezi které patří např. mezinárodně známá NOKIA.

Do Oulu se lze nejsnáze dostat asi letecky - např. jedním z pravidelných letů mezi Prahou/Vídní a Helsinkami (let trvá něco přes 2 hodiny), z Helsinek poté přímo do Oulu (let trvá asi 50 minut).

Zatímco příznivci pokroku budou potěšeni, milovníci hostorie budou možná trochu zklamáni - v roce 1822 byla většina města zničena požárem (zdroje uvádí, že požárem nedotčeno zůstalo jen 65 domů z 330) a tak většina staveb pochází až z pozdější doby. I přesto ale v Oulu stojí za slédnutí několik zajímavých staveb - např. Radnice, katedrála či původní přístavní budovy.

Napříč celým městem křižuje několik autobusových linek - jako nejvýhodnější se nám jevila linka č. 19, která jede od Letiště přes centrum až k univerzitnímu kampusu. Za 3.10 € se dá jet 1 hodinu, což bohatě postačí. Chcete-li jet dále či přesedat, zaplatíte asi více. Jízda vozem taxi vyjde o něco dráž, ale zejména v době od 23. do 5. hodiny se jedná o jedinou možnost přepravy (pomineme-li možnost zapůjčení auta - denní půjčovné v kategorii osobních vozů se pohybuje cca od 60 € do 160 €). Vlastence potěší, že vozy Škoda jsou v četných počtech viditelné i v těchto končinách - zejména se však jedná o dražší provedení vozů Octavia, Superb, Roomster či Yeti.

Jídlo i pití je na naše poměry dražší, ale to platí v celém "severském" regionu. Ochutnat lze řadu specialit původní ruské Kuchyně (např. pirohy), rybí speciality, ale i různé místní nápoje jako vodku Koskenkorva, chutné alkoholické pivo Karjala či domáci nealkoholické pivo Kotikalju. zajímavostí pro nás bylo, že (alespoň v námi navštěvovaném podniku) např. pivo se do 21. hodiny prodávalo za 4.3 €, kdežto poté již za 5.2 €. Také nás překvapilo, že Finové si sice do hospůdky zajdou, ale netráví v ní více času než je potřebné pro vypití jednoho nápoje - většinou ředěného vodou.

Z pohledu návštěvníka je také příjemné, že v celém Oulu je zdarma veřejná wi-fi síť (panOULU). Dětského návštěvníka z české republiky pak potěší, že i ve Finsku na něj z výloh vykukuje nám známý krteček; a pokud ne on, pak alespoň finský Mumínek (Moomi), který je snad všudypřítomný.

Z dalších místních zajímavostí zmíním jen, že častým dopravním prostředkem je kolo - možná také proto, že Oulu je doslova protkáno sítí cyklostezek. Kola (a také další věci jako např. oblečení odložené ve vstupních halách budov) obvykle nikdo nezamyká a nehlídá, z čehož lze usuzovat na nízkou kriminalitu a vrozenou, pro nás asi šokující, poctivost místních. Během několika dnů jsme v ulicích potkali jen jediného policistu a 2 policejní vozy. Možná to ale také bylo tím, že zbarvení oděvu a vozů policistů je celkem nenápadné a mohli jsme je tedy snadno přehlédnout. Velmi zajímavé také bylo, že jsme v ulicích města nenarazili na ani jednoho "psíčkaře" (je však známo, že Finové pejsky mají - nejspíše je ale nevenčí na veřejném prostranství) a ani jednoho kuřáka či člověka "pod vlivem". Určitě velký kontrast se situací v naší zemi. Na závěr ještě jedna překvapující věc: ačkoliv v lesích a na loukách roste nadměrné množství hub, ve Finsku je snad nikdo nesbírá! Vypadá to, že Finové houby (zejména žampiony) prakticky výhradně nakupují v obchodech, což je pro naše houbaře naprosto nepochopitelné.