.... jenže děti to vzdát nehodlají
8.11.2017 21:38
a vskutku - ačkoli ani děti, sl. Helena Vaculíková, jako jejich umělecká vedouci, ani já, nejsme historici nebo archivní myši. Avšak nervy historiků, archivářů a matričních úřednic byly již slečnou Vaculíkovou značně pocuchány. Proto už víme nejen KDO byl kapitán Vincent. Vime, že je to dokonce opravdu Jean Gilbert VINCENT, že se narodil v Montluçon, že byl voják příkladný a statečný... Prostě - byl to on a nikdo druhý. Nedoufejte proto v omyl historie. Naposledy se podařilo verifikovat vše údajem z matriky, která napřed prý nikde... nikdo netuší... To vite, byla to taková divná doba.... Nebyla. Stacilo zjistit., proč kniha dosud není v Zemském archivu v Opavě. To PROČ ji asi uchránilo před zmizenim, neboť je v ní nepohodlný důkaz existence muže, který se z tohoto místa dokázal 4x vzdálit k vzteku svých věznitelů. Naposledy skoro 200 kilometrů neznámou zimní krajinou neznámé země, plné okupační branné moci. Existuje tedy kniha, uzavřená před méně než 100 lety. Proto údajně nedostupná. Ach ta zatracená ochrana osobnosti pana kapitána, který 10.9. 2017 oslavil teprve 135 narozeniny...! Vždyť i jeho vdova už asi... A možná ani děti už...Ale třeba by to zajímalo stařičké pamětníky, rodáky... nebo vnuky... A tak slečna Vaculíková narazila na úřednici, nadanou schopností řešit. Nahlédla tedy do jmenného indexu římskokatolické matriky, vedené od roku 1912 do roku 1949 pro oblast Sovince. A co myslite...? BYL TAM A JE TO ON !!! Pohřben byl 19.1.1941, s největší pravděpodobností opravdu v Sovinci. Ten hřbitov je dosud "aktivní". Proto zitra ráno vyráží sl. Vaculíková rekognoskovat terén, v němž se sice už stopy hrobu nenajdou, nicméně - francouzská strana dostane fotodokumentaci aspoň nynějšího stavu hřbitova, který měl tu čest hostit po několik let ostatky statečného vojáka. A... možná.... jednou... zatraktivni tento hřbitov i zážitky turistů, jdoucích také po stopách 20.století. Ti zajatí Francouzi tam prý byli nejméně dva. Ale děti jsou toho názoru, že není nutno pohltat všechnu slávu. Že by měly taky trochu nechat ostatním. Tož už nám chybí toliko dotaz v Lamsdorfu. Přesněji v Łambinowicích v Opolském vojvodství. Ale to taky není na konci světa. A je tam v ulici Muzealna Muzeum, které nám může pomoci. Muzeum POW - Prisonniers of War. Zde se mají nacházet dokumenty ze zajateckých táborů, zřízených nacisty všude, kam strčili ty své nenechavé pazoury. A zejména tam, kde to začalo - v Sudetech. A pokud by se nenašlo... Łambinowice mohou být dalsin tématem pro návštěvníky Sovince. Stačí si uvědomit, že Sovinec není jen 5.hradní nádvoří s jeho šermíři, kteří se bijí pro čest a srdce krásných dam. Sovinec je i místo historie těch, kteří Evropou nesli svou kulturu zla. A těch, jimž tato potřeba Lebensraumu přinesla strádání, ba i smrt. Stačí vzpomenout, že pod hradní věží strávil poslední tři týdny života válečný zajatec kapitán Francouzské armády Gilbert Jean VINCENT. Psaly se prosinec 1940 a leden 1941. Zima, jakou ani na na Slovácku, kde jem v tu dobu žil jako desetiletý, staří stařečci nepamatovali. 8.11.2017