Paříž – západní portály chrámu Matky Boží (Paris - les portails de la Cathédrale Notre-Dame)

Že je pařížská katedrála symbolem metropole nad Seinou i nádherou ukázkou gotického stavitelství, ví asi každý. Snad proto bude tento článek zaměřen pouze na její jednu malou část. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že výzdoba vstupních portálů západního průčelí patří k tomu nejzajímavějšímu a nejvýznamnějšímu, co tyto skvosty dějin architektury nabízejí. Jsou také jedním z prvních detailů, které „malý človíček“ z katedrál uvidí, i místem, kterým v pokoře vstupuje do jejich interiérů. A na tomto konstatování nic nemění ani fakt, že výzdoba těchto portálů už nemusí být vždy zcela původní, protože války a drancující lůza dokážou své …

Západní portály jsou většinou tři, každý z nich „obsahuje“ dvoje dveře … a nejinak je tomu i v Paříži. Ani jejich zasvěcení zde zřejmě nikoho nijak zvláště nepřekvapí; Panna Marie (levý portál) je snad přímo povinností, její matka, tedy sv. Anna (pravý portál), je také pochopitelná a Poslední soud (středový – a tedy i největší – portál) je rovněž nezbytností. A my začneme vlevo, portálem považovaným za nejkrásnější …

Portál Panny Marie (Portail de la Vierge), které je zasvěcena celá katedrála, pochází z období let 1210 až 1220 a představuje Mariinu smrt, její Nanebevzetí a následnou korunovaci na královnu nebes. Socha Panny s dítětem na středovém sloupku stojí na hadovi, symbolu Satana. Nalevo jsou znázorněna čtyři roční období a napravo čtyři etapy života. Pod sloupkem s Marií se nachází basreliéf představujícá příběh Adama a Evy (Adam a Eva v rajské zahradě, Pokušení Adama a prvotní hřích /ďábel je zde v podobě krásné svůdné Lilith, ženy s dlouhým hadím ocasem/ a Vyhnání z ráje).

Na spodním překladu vidíme archu úmluvy, trojici proroků a trojici izraelských králů, nebeský Jeruzalém je pak umístěn pod baldachýnem. Horní překlad představuje smrt Panny Marie (dva andělé odnášejí její rubáš do nebe), obklopené Ježíšem a dvanácti apoštoly, sv. Pavla pod fíkovníkem a sv. Jana pod olivou. Na vrcholu tympanonu je andělem již korunovaná Panna Marie sedící vedle svého syna. Vše obklopují andělé a patriarchové. Nalevo ode dveří jsou umístěny sochy císaře Konstantina, dvou andělů a sv. Denise nesoucího svou hlavu, napravo sv. Jana Křtitele, sv. Štěpána, sv. Genevièvy a sv. papeže Silvestra. Nechybí ani alegorie dvanácti měsíců a znamení zvěrokruhu. Mnohé sochy však byly zničeny v roce 1793 a až v 19. století došlo k jejich rekonstrukci pod vedením architekta Viollet-le-Duca.

Portál sv. Anny (Portail Sainte-Anne) je ještě proveden v románském stylu a je také nejstarším ze všech tří portálů. Jsou na něm zobrazeny epizody z dětství Krista a Panna Marie s dítětem mezi francouzským králem a pařížským biskupem. Portál vznikl kolem roku 1200 a některé jeho řezby byly převzaty z – o půl století staršího - tympanonu určeného původně pro starou katedrálu Saint-Étienne (pocházejí tak z let 1140 až 1150). 

Na středovém sloupku mezi dvěma dveřmi je zpodobněn sv. Marcel, biskup Paříže 4. století a jeden z patronů města, který nohou drtí draka coby symbol morových ran. I v tomto případě se již jedná o kopii z 19. století. Sochy po obou stranách dveří byly v 19. století pod vedením Viollet-le-Duca rovněž obnoveny a představují vlevo proroka Eliáše, vdovu ze Sarepty (podle jiných pramenů jde o královnu ze Sáby), krále Šalamouna a sv. Petra; vpravo sv. Pavla, krále Davida, Batšebu a neznámého krále (podle jiných zdrojů jsou ale poslední dvě postavy bájná věštkyně Sibyla a prorok Izaiáš). Panty a kování dveří jsou výjimečným příkladem středověkého uměleckého kovářství.

Spodní část tympanonu zobrazuje svatbu Jáchyma a Anny (rodiče Panny Marie) a Marie s Josefem (rodiče Ježíše). Horní část vypráví výjevy ze života Krista a Panny Marie (Zvěstování Archanděla Gabriela Marii, Navštívení Alžběty, matky Jana Křtitele, u Marie, Narození Páně v Betlému a Zjevení Páně s klaněním tří králů. Zobrazení Panny Marie s dítětem na trůnu pod baldachýnem je ještě románské. Ježíš zde žehná věřícím a předává knihu Zákona. Nad tympanonem opěvuje nebeský dvůr (andělé, králové, proroci a jezdci apokalypsy) slávu Boží. Zajímavé je, že není jisté, kdo je zde oním pařížským biskupem a francouzským králem. Může se jednat o biskupa Saint Germaina a krále Childeberta nebo o biskupa Maurice de Sully a krále Ludvíka VII. (nabízí se dokonce i varianta s Chlodvíkem I.). V každém případě je tento portál velmi zajímavou ukázkou sochařství 12., 13. a 19. století.

Portál Posledního soudu (Portail du jugement dernier) je možná nejfotografovanější částí katedrály, vznikl v letech 1220 až 1230 a představuje Boží soud podle sv. Matouše, kde jsou prokletí trestáni a blažení vítáni do věčného života. Ve spodním překladu vstávají mrtví – probuzení troubením andělů – ze svých hrobů. Mezi zobrazenými postavami jsou papež, král, ženy, válečníci a jeden černoch. V horním překladu váží Archanděl Michael duše a dva démoni se snaží naklonit misky vah na stranu temnoty. Vyvolení jsou vedeni do ráje, zatímco spoutaní zatracenci míří pod vedením démonů do pekla.

V tympanonu, jehož vznik bývá někdy datován rokem 1210, vidíme sedícího Krista ukazujícího rány na rukou a na boku. Dva andělé nesou nástroje ukřižování a Panna Marie se sv. Janem klečí po stranách. I zde je zpodobněn nebeský dvůr (andělé, patriarchové v čele s Abrahámem s dušemi v záhybu pláště, proroci, mučedníci aj.). Moudré panny symbolizují zapálenými lampami naději na vstup do ráje, zatímco bláznivé panny mají lampy zhaslé. Zajímavé je, že Peklo zabírá jen malou část portálu.

Uprostřed portálu, mezi dvěma dveřmi, stojí na podstavci Kristus jako Dobrý Bůh (sochu vytvořil Dolphe-Victor Geoffroy-Dechaume podle návrhu Violleta-le-Duc). Postranní sochy představují dvanáct apoštolů; vlevo je Bartoloměj, Šimon, Jakub Menší, Ondřej, Jan a Petr, vpravo Pavel, Jakub Větší, Tomáš, Filip, Juda a Matouš (v roce 1792 byly tyto sochy lůzou zničeny). U nohou apoštolů jsou umístěny basreliéfy s medailony zpodobňujícími Ctnosti a Neřesti. Portál Posledního soudu prošel v 18. a 19. století dvěma významnými úpravami, během kterých byl nejprve změněn a poté obnoven původní vzhled portálu. 

Neměli bychom zapomenout na postavy Ecclesie a Synagogy po stranách portálu Posledního soudu. Jedná se o alegrie katolické církve a židovské víry, které v 19. století navrhl již několikrát zmíněný Viollet-le-Duc. Ecclesia je mladá a krásná, Synagoga má oči převázané hrozivým hadem, coby „zlým duchem“, bránícím Židům rozpoznat božství Ježíše Krista. Alegorie křesťanství je zde skutečnou královnou, zatímco alegorie judaismu spíše její karikaturou. Byť štíhlou, půvabnou a důstojnou.

Všechny tři popsané gotické portály jsou součástí západního průčelí pětilodní katedrály, které bylo postupně budováno v letech 1200 až 1250. Toto průčelí má tři horizontální úrovně, je vysoké 45 metrů a široké 43,5 m. Jednotlivé portály nezískaly své dekorace ihned, ale byly jimi osazovány postupně, což vedlo k jistým nepravidelnostem. Některé původní části portálů jsou dnes uloženy v muzeu.

Na závěr krátká omluva za kvalitu fotogalerie. Ta je tvořena v podstatě jen skeny fotografií 13 x 9 cm z roku 2005 a má tak pouze ilustrační charakter.