Parma

Parma, půvabné město v italské provincii Emilia-Romagna, je charakteristické svou architekturou a Krásnou přírodou v okolí. Své jméno získala pravděpodobně od Etrusků, v jejichž řeči slovo parma označovalo štít ve tvaru kruhu. Samotné město je rozděleno na dvě části stejnojmennou řekou, jejíž Koryto však bývá často vyschlé.
V Parmě se také nachází jedna z nejstarších univerzit na světě. V roce 183 př. Kr. byla na území dnešní Parmy založena římská osada, která však byla kolem r. 44 př. Kr. zničena a poté znovu vybudována za vlády Augusta. Po barbarské éře byla Parma součástí Byzantského exarchátu Ravenna a od 6. století pak součástí Lombardie (království v rámci dnešní Itálie). Přes středověk, období napoleonských válek a světové války nebyla ani Parma ušetřena mnoha válečných konfliktů. Během nich však vznikla celá řada významných církevních i světských budov, z nichž některé jsou zmíněny i v tomto příspěvku a jejich krása je zdokumentována přiloženými fotografiemi.

K těmto budovám patří např. Palazzo del Governatore (Governor's Palace) ze 13. století situovaný na Piazza Garibaldi či Teatro Reggio (Royal Theatre), vystavěný v letech 1821–1829 (stavitel Nicola Bettoli) a plnící funkci městského domu opery. Dům je velmi úzce spojen se jmény Giuseppe Verdi, Arturo Toscanini. Poctu G. Verdimu lze v Parmě nalézt téměř na kařdém kroku - např. ve formě pomníku umístěnému na Piazza della Pace (Monumento a Giuseppe Verdi) v blízkosti Palazzo della Pilotta vybudovaného na místě bývalého kostela sv. Petra. I zde jsou dodnes patrné stopy bombardování z 2. světové války. K dalším významným centrům hudebních aktivit patří Palazzo Cusani Do Brasse (nyní La Casa della Musica). Hned vedle paláce je také krásný gotický chrám San Francesco del Prato (13. století), který v době napoleonských válek sloužil jako městské vězení. V této době bylo ve stěnách chrámu vytvořeno mnoho obdélníkových otvorů sloužících zejména jako okna do cel. V chrámu lze i přesto dodnes spatřit původní růžicovitá 16-listová okna označující dle středověké tradice dům Boží.

K dalším významným památkám Parmy jistě patří katedrála (Cattedrale) a Baptisérium (Battistero) na Piazza Duomo. Při katedrále je možné obdivovat sochy z 12. století (Benedetto Antelami) a fresky ze století 16. (Antonio da Correggio). V pozadí za katedrálou a baptisériem lze dnes spatřit opatský chrám sv. Jana evangelisty (San Giovanni Evangelista) pocházející z 10. století, přestavovaný po požárech v letech 1498 a 1510. V letech 1520–1522 obohatil Correggio chrám o fresky zobrazující zjevení sv. Jana evangelisty a Bernardo Falconi o amoret na oltáři. V chrámu je také knihovna obsahující tituly datované až do 15. století.

Krásnou budovou je také Palazzo Sanvitalle (Ducal Palace) budovaný od r. 1561 pro Duke Ottavio Farnese dle návrhu Jacopo Barozzi da Vignola na místě bývalého hradu Sforza. V paláci je možné spatřit Krásné kresby, fresky a jiné dekorace z 16. století přičítané zejména autorům Gianfrancesco d'Agrate a Parmigianino. U paláce je od roku 1749 Ducal Park ve stylu francouzské zahrady.

V blízkosti Parmy je možné navštívit mnoho překrásných míst situovaných na venkově. K takovým místům patří např. Cavallino Bianco Restaurant v oblasti Polesine Parmense téže provincie (Emilia-Romagna). Cavallino Bianco je situováno cca 120 km severozápadně od města Bologna a asi 30 km od města Parma. Na místní farmě zde dle tradiční receptury vyrábějí místní specialitu, vepřovou (speciální černé plemeno) šunku culatello. Na její výrobu dohlíží Massimo Spigaroli, jehož
prapředkové vyráběli tutéž šunku pro G. Verdiho. Kromě šunky je na farmě možné ochutnat řadu tradičně vyrobených specialit z mléka, zejména sýru Parmesan, ale také vína či jemného salámu strolghino pro nás neobvyklé chuti a vůně (mírně načichlé sklepním prostředím plným vlhkého a sporami plísní protknutého vzduchu).