Pěchotní srub MJ-S 29 „Svah“ u Mikulova
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Technická památka
Jde o objekt pevnostního opevnění, jež bylo zařazeno do podúseku Mikulov a patřilo do úseku ŽSV XI. Hrušovany nad Jevišovkou a jde vlastně o jediný realizovaný izolovaný pěchotní srub v tomto podúseku.
Naleznete ho, když pojedete po silnici Mikulov – Březí a po první zatáčce Doprava uvidíte vlevo olní cestu. Ta vás již dovede k samotnému srubu.
Nyní něco k těmto objektům:
Pokud se předpokládal tankový útok, tak objekt byl vybaven pevnostními kanóny a těžkými kulomety. Pokud se opevnění nacházelo v lesnatém nebo hornatém terénu, jež tankový útok vylučoval, srub byl vybaven pouze kulomety. Objekt měl být původně vybaven kanóny vz.36 ráže 47 mm – mistrovským dílem našich zbrojařů. Kanón dokázal vypálit něco přes 30 ran za minutu. Zkušená a vycvičená posádka prý toho byla schopná. Při této velké kadenci platilo pravidlo 5 minut pálit a 5 minut chladit hlaveň vodou. Po obsazení pohraničí Wehrmachtem si Němci tyto existující kanóny převezli na tzv Atlantický val. Několik českých nadšenců chtělo nedávno tento kanón ve Francii najít a podařilo se jim to. Po vyřízení formalit ho po kusech převezli do ČR a teprve při jeho sestavování objevili v hlavni vybuchlý granát. Všichni dospěli k závěru, že němečtí vojáci neměli příručku a pětiminutové intervaly nedodrželi. Hlaveň se přehřála a bylo to.
Srub má dvě patra. V horním bojovém nadzemním jsou dvě střílny, chodba, vstup, radiová místnost, místnost pro chemika a dva pozorovací zvony. V podzemním patře se nacházela strojovna, Kuchyň, místnosti pro odpočinek (posádka, důstojníci a velitel), umývárna WC a studna. Malou zajímavostí je, že každá postel pro mužstvo je vlastně pro dva vojáky – jeden odpočívá, druhý má službu. Posádku opevnění tvořilo 14 – 40 mužů v závislosti na situaci (pohotovost, mírová doba, zakonzervování….).¨
V objektu se v mírové době svítilo petrolejkami, při boji byl spuštěn dieselový agregát, a bylo zapojeno elektrické osvětlení. Objekt byl chráněn i před chemickým útokem. Zvenčí byl nasáván vzduch do filtrů a poté byl rozváděn vzduchotechnikou po celém opevnění. Vniku zamořeného vzduchu zvenčí do objektu bylo zabráněno vytvářením vyššího tlaku uvnitř bunkru velkým nasáváním a tento tlak naopak vytlačoval vzduch ven z opevnění. Na stejném principu fungovalo i odsávání povýstřelových zplodin. Při vyřazení strojovny z provozu se vháněl vzduch do objektu ručně, ale pouze v omezeném množství – musela to být pěkná rasovina.
Před stěnou s hlavními střílnami byly vybetonovány až 3m Hluboké příkopy, které znemožňovaly útočníkovi přiblížit se a položit nálože. Zároveň vylučovaly nebezpečí zavalení střílen zeminou vyhozenou do vzduchu při explozích dělostřeleckých granátů a leteckých pum. Do těchto příkopů byly zvláštními otvory odváděny vystřelené nábojnice od těžkých kulometů a protitankových kanónů, které by jinak v objektu překážely a znečisťovaly ovzduší. Tomuto příkopu se říkalo „diamantový“
Objekt je mezi ostatními mikulovskými památkami zcela opomíjen, nevede k němu žádná informační cedule a v žádném letáčku se nic nedočtete. Ono také již téměř není na co se dívat. U tohoto objektu dochází k opakovanému vylamování vstupních dveří a k jeho následnému rabování. V době, kdy jsem tento srub navštívil, byl opět přístupný (na vlastní nebezpečí), ale k vidění toho již moc není. Za pomoci baterky a foťáku s dobrým bleskem se tedy vyrazilo na průzkum. Jediné co tam zbývá je vzduchotechnika a i ta již pomalu podléhá různým „rabovacím nájezdníkům“. Místnosti jako takové jsou ještě zachovalé, zdi nejsou nijak oprýskané.
Přidat do oblibených uživatelů
Podyjí
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a Chalupy