Peru (1): Autem po Peru
Peru (1): Autem po Peru (05/2023)
Seznámení s Jižní Amerikou jsme absolvovali na vlastní pěst v zemi, která se nazývá Perú, jak mne na správnou výslovnost upozornil hned imigrační úředník na letišti při přestupu v New Yorku. Nikdy jsme na tomto kontinentu nebyli a přiznám se, že rozhodnutí jet zrovna do Peru padlo hlavně z důvodu uvidět slavné Machu Picchu.
Smyslem úvodního článku je seznámit cestovatele se základními charakteristikami našeho cestování automobilem po Peru. Další navazující články už popisují jednotlivé oblasti, které jsme navštívili, včetně fotografických příloh. Seznam navazujících článků je uveden na konci tohoto textu.
Jsme dvojice individuálních cestovatelů s mírně pokročilou znalostí angličtiny, kteří se nechtějí přizpůsobovat organizovanému zájezdu. Zvolili jsme proto cestu po Peru autem z místní půjčovny. Tento způsob cestování však nemohu po zkušenostech s peruánskými silnicemi široké veřejnosti doporučit. V některých částech země jsme měli vysloveně víc štěstí než rozumu, že naše auto vůbec ty podmínky přežilo, a my s ním. Navíc vzdálenosti mezi jednotlivými cíli jsou opravdu velké a na hlavních tazích hodně zdržují kolony nákladních aut, které se dají předjíždět jen stěží. Kvůli velkým vzdálenostem a úrovni místní silniční sítě se proto v Peru doporučuje spíše přeletět vždy do určité oblasti letadlem a zde si půjčit auto nebo zaplatit výlety u některé z agentur.
V Peru jsme byli tři týdny od 11.5. do 31.5.2023. Itinerář byl přesně rozplánován po cílech, které jsme chtěli vidět. Už při přípravě cesty jsme se rozhodli vynechat výlet do amazonské džungle, i když jsem se po nějakou dobu myšlenky na džungli vzdát nechtěla. V Peru je to ale záležitost organizovaného výletu min na 3 dny, spíše na 5 až 7 dní, kdy dva dny z toho zabere přemístění do džungle a z džungle. Do itineráře třech týdnů se nám Amazonie prostě nevešla.
Pro cestu do Peru nepotřebují občané České republiky žádné vízum. My jsme letěli z Prahy do Limy s přestupem v New Yorku, tudíž jsme museli mít tzv. ESTA pro vstup do USA, přestože jsme neopustili newyorské letiště. Formulář ESTA se vyplňuje a platí online v dostatečném předstihu před samotnou cestou. Auto jsme půjčovali v Limě v blízkosti letiště, objednáno bylo dopředu online a zástupce půjčovny na nás čekal před letištní halou.
Z Limy jsme pokračovali po pobřeží do Paracasu (ostrovy Ballestas), Nazky (tajemné obrazce v poušti), až do města Arequipa. Odtud pak ke kaňonu Colca a jezeru Titicaca. Dalším cílem byly duhové hory Vinicunca. Následovala oblast kolem Cuzca – Posvátné údolí Inků. Odtud jsme podnikli výlet vlakem k Machu Picchu. Další zastávkou bylo ledovcové pohoří Huyatapallana. A nakonec oblast Národního parku Huascarán s výchozím místem ve městě Huaraz. Přestože bych na některá z těchto míst už víckrát nejela, žádné bych ale také napoprvé z cesty po Peru nevynechala.
Obecně lze dojmy z Peru shrnout jako výlet do úplně jiného světa, než na jaký jsme zvyklí tady v Evropě. Země má několik geografických pásem a obrovské rozpětí nadmořských výšek, na které jsou vázány různé klimatické podmínky, rozdílná fauna a flóra a zcela odlišný ráz krajiny a života v ní.
Velkým zážitkem pro nás bylo stát v pětitisícové nadmořské výšce pod horskými velikány, které tady v Evropě prostě neuvidíme. Samozřejmě jsme bojovali s dechovou nedostatečností, ale díky tomu, že jsme do hor nepřijížděli přímo od pobřeží a nadmořskou výšku nabírali po cestě postupně, neprojevila se u nás akutní horská (výšková) nemoc. Na druhou stranu si prostě jedinec, který se přímo nenarodí nebo dlouho nežije v tomto prostředí, turistiku v řídkém vzduchu až tak neužije.
Hluboký dojem v nás zanechala návštěva Machu Picchu. Nejprve jsem byla trochu skeptická, je to zprofanované, přeturizované a přehnaně organizované místo, ale možná i tím, že jsme zde byli mimo sezónu, byl počet návštěvníků snesitelný, a také nám opravdu vyšlo počasí. Samotná poloha ruin kamenného města na plošině obtékané řekou Urubambou v exotické přírodě vysokohorských tropických lesů je naprosto uchvacující.
Zážitkem bylo také setkání s dalšími starobylými památkami v Posvátném údolí. Lidé osidlovali americký kontinent už od doby ledové, tj. 12 – 13 000 let před naším letopočtem, kdy sem přišli přes tehdy průchozí Beringův průliv z Asie. Trvání nejznámějšího historického státního útvaru na jihoamerické půdě – Incké říše, zahrnující také část území dnešního Peru, se pak datuje od r. 1438 do r. 1533. Inkové neznali písmo, a tak neexistují žádné písemné záznamy z té doby, ale z prováděných archeologických nálezů se lze domnívat, že stavby v Cuzcu a Posvátném údolí byly Inky postaveny na rozvalinách původních staveb vytvořených dřívějšími vyspělými kulturami, které v oblasti žily. První kroniky sepsali až Španělé, kteří do oblasti dorazili přes oceán v 16. století. Ti ale také bohužel téměř vše, co zde fungovalo, zničili. A na základech některých historických staveb postavili zase ty svoje.
Velkým překvapením byla pro nás jakási uzavřenost až odmítavost místních lidí. U národa, který neustále něco slaví a tančí v ulicích, jsme takové chování asi nečekali. Ti, kteří něco zajišťovali nebo prodávali, se nás zase snažili co nejvíce obrat o peníze. Jsme pro ně gringové, myšleno bohatí bílí, nejčastěji Američané. Na turistických místech a v centrech měst prodávali dospělí i děti různé cetky, všechny byly tak nějak stejné, asi dovoz z Číny. Jakmile se člověk objevil někde, kde byl očekáván výskyt turistů, okamžitě měl u sebe nějakého nabízejícího. Uvnitř areálů známých a hlídaných památek si to ale nikdo nedovolil.
Celkový dojem z Peru pak nejvíce pokazily všudypřítomné odpadky a neřešené odpadové hospodářství s nadměrným přebytkem plastů všeho druhu, které následně končí pohozené na zemi nebo ve formě spalin v ovzduší. Centra měst a opět známé a navštěvované památky byly uklizené, a také v horských oblastech jsme žádné smetiště neviděli. Všude jinde ale ano.
Tato dovolená byla také hodně náročná na zdraví, neb tolik škodlivin, které jsme vdechli za tři týdny v Peru, jsme snad nevdechli za celý svůj život. Prach z cest, vířící se prach a písek z nezpevněných prostranství, exhalace ze spalování všeho možného i nemožného, kouř z výfuků špatně spalujících aut, náklaďáků, autobusů. Vše pak završila nákaza jednoho z naší dvojice bakterií campylobacter, která způsobuje horečnaté průjmové onemocnění. Naštěstí nemoc propukla až tři dny před odletem domů, čímž jsme mohli velkou část dovolené fungovat normálně. A naštěstí jsme měli s sebou antibiotika, kterými nás před cestou vybavilo očkovací centrum a která poměrně brzy zabrala.
KDY JET DO PERU?
Jihoamerický podzim (květen) jsme si k návštěvě Peru vybrali hlavně z důvodu, že jsme chtěli vidět Machu Picchu zelené (po období dešťů), naopak na jaře je zde po období sucha tráva hnědá. Zároveň už v této době v horách již vytrvale neprší, a přitom ještě není high turistická sezóna. Peru není po klimatické stránce jedna oblast, rok se tu rozděluje spíše na období sucha a období dešťů. To neplatí na vyprahlém pobřeží, kde jsou srážky po celý rok minimální, a ke koupání v oceánu je pak nejvhodnější jihoamerické léto od prosince do února. Džungle má zase svoje prádelnové počasí a od října do května tady víceméně prší.
V horách bývá jasná obloha od června do září, ale v této době je zde zase nejvíce turistů, především v červenci a srpnu. V období dešťů přibližně listopad až březen často prší a některé části hor mohou být nepřístupné kvůli sesuvům půdy. Měsíce mezi obdobím sucha a obdobím dešťů, tj. duben – květen a říjen, je počasí tak napůl, ale ještě není tolik turistů. My jsme měli v květnu na vršcích hor oblačnost, takže viditelnost nebyla úplně ideální, ale jinak bylo slunečno a turistů poměrně málo, a to i na Machu Picchu.
Do hry o počasí vstupují ale i další faktory, a to především meteorologický jev El Niňo, který dodává teplo východnímu Pacifiku a jehož vody následně vytlačují teplý vzduch do atmosféry. Tento přírodní jev se víceméně pravidelně co 5 let opakuje a může přinést extrémy do počasí. Pěkný přehled o klimatu v Peru je zde: www.hedvabnastezka.cz/ ....
V Peru je oproti ČR časový posun -7 hodin v době našeho letního času, -6 hodin v zimním období (středoevropský čas). Stmívalo se poměrně brzy (kolem 18 hod.) a ráno bylo světlo od cca 6 hodin. To znamená, že na naše aktivity a přejezdy jsme měli k dispozici 12 hodin, tj. přibližně od 6 do 18 hod.
JAZYK, MĚNA, BYDLENÍ
Pokud nehovoříte španělsky, pak na cestu do Peru stačí základní angličtina, případně lze použít překladač v mobilu. Většina ubytovatelů nebo lidí pracujících v cestovním ruchu alespoň trochu anglicky umí. Běžní obyvatelé a lidé na venkově mluví pouze španělsky nebo kečuánsky, ajmarsky a dalšími místními jazyky. Peru má kolem 32 milionů obyvatel, z čehož polovina z nich obývá pobřeží země. Celá třetina obyvatel žije v metropolitní oblasti Lima – Callao, z toho přímo v hlavním městě cca čtvrtina veškerého obyvatelstva. Státní měnou je Sol (PEN), 1 Sol = cca 6 Kč.
Zástavba v Peru působí jako jedno velké staveniště. Domy jsou namačkané na sobě a téměř všechny mají rozestavěné poslední patro, ve kterém jsou umístěny barely se zásobou vody, věšáky s prádlem a také skladiště všeho možného. Co kdyby v budoucnu bylo potřeba přistavit další patro. Několikrát se nám také stalo, že jsme k přespání dostali místnost bez oken, což je dost stísňující pocit, byť jen na jednu noc. Peruánci ale tak žijí normálně. Ve většině ubytování chybělo topení, a to i ve výše položených oblastech, kde bylo hodně chladno. Domácí chodili v několika vrstvách vlněného oblečení. Spalo se sice pod několika dekami na sobě, ale ani to zmrzlíkovi jako jsem já úplně nepomohlo.
Na venkově jsou domy často velmi nuzné slátané z vlnitého plechu, bambusu a kdoví čeho ještě. Kolem hlavního města zabírají obrovské plochy slumy. Podle peruánského zdroje se odhaduje, že přibližně 70 % bytové výstavby se v Peru provádí bez povolení na nevhodných místech a z nekvalitních materiálů. Na některých místech jsme také viděli podivnou výstavbu minidomků o jedné místnosti, ale většina byla neobydlená. Kdo a proč něco takového staví nevíme. Možná pokus nějakého developera nebo že by státní sociální bydlení?
JÍDLO
Obvyklým způsobem stravování v Peru je street food. Kdo mohl, tak něco prodával na ulici - snídaně, nápoje, fastfoodová jídla, pečivo v igelitových sáčcích, ovoce a zeleninu. Ve městech chodili prodejci přímo mezi auty a v zácpách nebo u světelných křižovatek nám cpali okýnkem různé věci až do auta. Koupit si takové občerstvení na ulici jsme se obávali, když jsme viděli, v jakých hygienických podmínkách je to jídlo uchováváno. Ovoce, zeleninu a pečivo jsme si ale kupovali. Jednou jsme obědvali venku v nějaké vesnici v oblasti Cuzca. Starší našňořené paní tam vařily na návsi v kotlíku vepřové maso. To bylo velmi příjemné zastavení.
Ve větších městech se dají najít kvalitní restaurace a nejlepší jídlo, které jsme si v Peru dali, byl steak z alpaky. Celkově byl ale problém narazit na jiný podnik než na fast food a jiné jídlo než smažené. Dokonce i v rybí restauraci měli pouze rybu z friťáku. Tento typ občerstvení nevyhledáváme a byli jsme tedy z místního stravování poněkud zklamaní.
Zkusili jsme i zprofanované jídlo – pečené morče (cuy). Popravdě nic moc. Masa je samozřejmě málo, protože morčata nejsou větší, než ta, která známe od nás ze zverimexů, ale maso bylo navíc dost tuhé a nešlo ani pořádně od kosti, cena 70 Solů za porci. Hlavní peruánskou specialitou u moře jsou ceviche (čti: seviče), syrové rybí maso marinované v limetkové šťávě a koření. Ryby milujeme, ale syrové jsme neměli odvahu si tady dát. Hodně populární jsou v Peru polévky, hlavně caldos (vývary). Kuřecí vývar caldo de gallina se podává včetně pařátu. V horách jsme si dali výborný caldo de cordero – jehněčí vývar. Sopa de quinoa je polévka se semeny merlíku chilského (quinoa).
Na tržištích (mercado) se prodávalo všechno možné včetně živých zvířat. Kupovali jsme si tu hlavně výborné ovoce – mango, pomeranče, banány, avokádo a další. Peru má díky různým geografickým pásmům k dispozici všelijaké druhy vlastního ovoce, které je plně dozrálé a nedá s ovocem sklízeným nezralým a dováženým následně do Evropy vůbec srovnat.
Pitnou vodu jsme si opatřovali balenou. Problémem pak bylo se civilizovaně zbavit prázdných pet lahví, protože odpady tady nikdo neřeší a nenajdete žádné kontejnery na směsný odpad, natož kontejnery na ten tříděný. V restauracích jsem si na pití dávala šťávu z fialové kukuřice chicha morada (čti: čiča moráda) – džbánek stál 20 Solů. Tento nápoj mi hodně chutnal. Zato populární Inca Colu, což je sladká žlutá limonáda nevalné chuti, stačilo ochutnat pouze jednou. Také je doporučováno dát si pisco sour, peruánský alkoholický nápoj obsahující destilát z hroznů, limetkovou šťávu, cukr, bílek. Není to špatné. Pivo tu bylo k mání pouze lahvové – 0,6 l za 15 Solů.
Zkusili jsme také vychvalovaný čaj z koky, jejíž sušené lístky jsme koupili na tržišti. Obsah alkaloidů je tak malý, že pití koky je bezpečné a čaj má zmírňovat příznaky horské nemoci. Chutí připomíná slabý zelený čaj. Účinky asi nedokážu posoudit, při pobytu ve vysokých nadmořských výškách se prostě hůře dýchá a po požití čaje jsem nepociťovala žádnou změnu.
DOPRAVA
Doprava v Peru, zvláště pak ve větších městech, je jeden velký chaos. Kdo se doposud pohyboval pouze po Evropě a severní Americe, nemůže být na něco takového připravený. Dopravní předpisy se nedodržují, blinkry nepoužívají a neustále všichni troubí. Žlutá čára u krajnice nikomu nebrání v tom, aby tam zaparkoval. Na červenou ale kupodivu většina aut stála. Chodci jsou zde na posledním místě a přednost se jim nedává a pouze se na ně troubí. Dopravní zácpy v blízkosti hlavního města jsou urputné a je na to potřeba myslet, pokud potřebujete přijet načas například na letiště.
Mezi náklaďáky a osobními auty se motají četné tik-toky (tříkolky smontované z kdečeho). Tik-toky jezdí všude, i po chodnících a krajnicích, vozí lidi i pár metrů třeba k obchodu. Dalšími četnými vozidly jsou tzv. collectivo, což jsou malé autobusy zastavující kdekoliv. Z dveří collectiva se vyklání naháněč, který vykřikuje a monitoruje situaci, a řidič za neustálého troubení vozidlo zastavuje u každého, o kterém si myslí, že by mohl využít jejich služby. A to i v případě, že je collectivo absolutně přeplněné a z našeho pohledu se tam již nikdo víc nacpat nedokáže.
Silniční síť je v Peru postupně budována, ale jde to pomalu. Pobřežní „dálnice“ (místy má i 4 pruhy), po které jede většina kamionové dopravy, je v dobrém stavu. Při její stavbě si nikdo nelámal hlavu s napojením stávajících silnic, takže některé takové původní komunikace v místech křížení s novou silnicí prostě zaslepili. Silnice v horách, jsou až na hlavní spojnice, nezpevněné a v některých případech v katastrofálním stavu. Problematická seismika oblasti a klimatické podmínky zejména v období dešťů ničí části komunikací propady nebo sesuvy skály na vozovku. Často se projíždí kolem hromad kamení jen tak shrnutých při okraji vozovky. Peruánci také nemají problém pustit veškerou dopravu přímo do stavby mezi stavební stroje, když tak chvíli počkáte... Na některých cestách si přivydělávali tzv. zasypávači děr. Postavili kolečka s nějakým „materiálem“ doprostřed silnice a dělali, že lopatou zahazují ty díry. Pustili nás, až jsme jim dali nějaké drobné.
Cestování autem je v Peru opravdu zdlouhavé a náročné. Oprava na jediné asfaltové silnici v širokém okolí znamená hodinové fronty. Také se nám stalo, že takovou jedinou silnici – spojnici mezi regiony, uzavřeli úplně a poslali nás „objížďkou“. Objížďka znamenala 114 km po prašné/blátivé cestě, na které bylo místy sesuté kamení, místy cesta téměř zmizela, a kromě polodivokých psů nikde nikdo. Naštěstí jsme nabrali plnou nádrž ještě předtím, než jsme na tuto „objížďku“ najeli. Když jsme se po několikahodinovém martýriu dostali konečně na asfaltovou silnici, byla už tma.
Potmě není doporučeno v Peru cestovat. Jednak nevidíte pořádně nástrahy na cestě a jednak je upozorňováno na to, že byste se mohli stát obětí přepadení. Snažili jsme se jízdě potmě vyhnout, ale někdy to prostě nevyšlo. Dále je doporučováno vyhledávat si pokud možno ubytování, které má k dispozici garáž, aby vozidlo bylo přes noc v bezpečí. To se nám víceméně dařilo.
Při cestě automobilem jsme byli neustále kontrolováni policií. Na hlavních tazích stála hlídka u každé vesnice. Vždy poměrně dlouho studovali náš mezinárodní řidičák a papíry od auta, které nám dali v půjčovně, než nás pustili dále. Možná to souviselo s nedávnými demonstracemi proti vládě, které v Peru probíhaly. Příslušníci policie neuměli anglicky vůbec. Že by požadovali úplatek se nám nestalo. Naopak nás jednou pustili dál bez pokuty, když jsme omylem najeli na silnici určenou pouze pro nákladní vozidla (což jsme vůbec netušili, že něco takového existuje). Domlouvali jsme se s nimi pouze posunky a následně pomocí překladače v mobilu. Zdálo se mi, že měli pro Čechy (Checos - „Čekos“) určitou shovívavost.
Pro orientaci na silnicích i v horách jsme používali aplikaci mapy.cz v mobilu. Výhodou je, že GPS určí vaši polohu a přesně víte, kde se nacházíte. Aplikace funguje i bez připojení k internetu, pokud si předem stáhnete mapy požadované oblasti. Mobily jsme nabíjeli v autě a v ubytování. Pro odhad délky trvání přejezdů mezi jednotlivými cíli je ale lépe zadat trasu také do google map, protože mapy.cz vyhodnocují čas jízdy hodně zidealizovaně – bez zohlednění provozu a stavu komunikací, tj. vždy mnohem kratší, než je následná realita.
Cena benzínu (gasoline) byla na čerpacích stanicích uváděna v galonech, listr benzínu stál cca 4 – 4,6 PEN, tj. cca 24 - 27 Kč/litr. Benzínové pumpy byly v některých městech doslova na každém kroku, jedna vedle druhé, a někde zase vůbec. Některé úseky silnic byly placené, ale cena není vysoká. Po nedávných protestech proti vládě bylo pár mýtných stanic zcela rozbitých a nefunkčních.
Některé peruánské dopravní značky:
VELOCIDAD MAXIMA – maximální povolená rychlost
ZONA URBANA – městská oblast
NO ADELANTAR – zákaz předjíždění
MANTENGA SU DERECHA – držte se v pravém pruhu
ZONA NEBLINA – zóna častých mlh
OBRAS – práce na silnici
PROHIBIDO ESTACIONAR – zákaz parkování
PEAJE OBLIGATORIO – mýtné
USE CINTURON DE SEGURIDAS – používejte bezpečnostní pás
DESPACIO CRUSE VEHICULAR – pomalu jedoucí vozidla
DESPACIO ZONA DE CURVAS PELIGROSA – zpomalte, úsek s nebezpečnými zatáčkami
FALLA GEOLOGICA nebo ZONA INESTABLE – geologický zlom/geologicky nestabilní oblast (může pak následovat chybějící část vozovky nebo sesuv skály na silnici)
NO DEJE PIEDRAS – nenechávejte kamení na vozovce – peruánská specialita, pokládají kameny na silnici (místo výstražného trojúhelníku), aby upozornili řidiče, že stojí ve vozovce a například mění kolo … a pak tam kámen nechají
UBYTOVÁNÍ
Ubytování jsme řešili pomocí portálu booking vždy jeden až dva dny dopředu, podle toho, jak jsme postupovali. Kromě první noci, kterou jsme měli zamluvenu již z domu a adresu tohoto ubytování jsme uváděli v příletových papírech. S ubytováním přes booking nebyl žádný problém, možná i díky recenzím, které jsme při výběru četli. Pokoje byly čisté a většinou byla k dispozici teplá voda. Wifi fungovalo vždy.
Co nám ve většině ubytování v chladných oblastech opravdu chybělo, bylo topení. V jednom apartmánu nám dali před spaním do postele ohřívací láhev (to bylo ale nějaké lepší – dražší ubytování). Doporučuji si vzít na spaní teplé oblečení. Snídaně byly většinou v ceně, ale bylo vidět, že se na nich snaží co nejvíce ušetřit. Ke každé snídani však bylo ovoce nebo ovocný džus, a to z opravdového zralého ovoce.
Ceny ubytování byly od 12 do 40 USD za noc pro 2 osoby se snídaní. Vyhledávali jsme vždy pokoj pro dva s koupenou a WC, nikoliv hromadné ubytovny, a ve větších městech a chladnějším klimatu, pokud možno hotel s topením.
OČKOVÁNÍ, NEMOCI
Pro vstup do země není třeba žádné povinné očkování. Určitě bych sem, ale ani do jiných zemí, nejela bez očkování proti žloutence typu A/B, a očkování proti tetanu je samozřejmostí. Dále jsme byli očkováni na břišní tyfus, který se v zemích třetího světa vyskytuje a přenáší se kontaminovanou vodou nebo potravinami. Kdo cestuje do Amazonie, pak bych se naočkovala také proti žluté zimnici (přenáší komáři). Sprej proti komárům jsme s sebou měli, ale nepotřebovali jsme jej.
V průběhu našeho pobytu v zemi vypukla epidemie horečky dengue. Sledovali jsme zprávy v televizi a naštěstí byl výskyt pouze v severní části Peru. Po našem odletu ze země se však onemocnění rozšířilo i do dalších regionů, a nakonec to celé stálo peruánskou ministryni zdravotnictví post ve vládě. Proti horečce dengue už nově také existuje očkovací látka.
Při stravování si snažte dát pozor na málo tepelně upravené pokrmy kvůli zvýšenému riziku nákazy salmonelou nebo campylobacterií. O tento zážitek jsme bohužel nebyli ochuzeni... a inkubační doba od nákazy k propuknutí nemoci ukazovala na kuřecí restauraci, něco jako peruánské KFC, v jednom menším městě. Zajímavé bylo, že se nakazil pouze jeden z nás, přestože jsme měli stejné jídlo. Boj s nemocí pak probíhal ještě i nějakou dobu po návratu do ČR, kde byl laboratorním rozborem identifikován původce nákazy.
Častým problémem při cestách v třetích zemích je cestovatelský průjem, který se může projevit po 7–10-ti dnech po započetí konzumace místní stravy, protože dojde k výměně mikroflóry ve střevech. Pokud nezabere přípravek na průjem přivezený z ČR, kupte si něco na doporučení v místní lékárně. Ve městech jsou lékárny všude a prodávají i léky u nás vydávané pouze na předpis. Nejčastějšími názvy lékáren jsou Botica a Inkafarma. Pozor – u nákazy s teplotou se nejedná o cestovatelský průjem a pravděpodobně budete potřebovat antibiotika.
A nakonec zbývá upozornit na výškovou (horskou) nemoc, která v nadmořských výškách nad 4 000 m n.m. může způsobit velké problémy od nevolnosti, bolesti hlavy, nespavosti, dehydratace organizmu až po otok plic a mozku. Důležitá je aklimatizace, tj. nabírání nadmořské výšky postupně, a v případě začínajícího problému se důrazně doporučuje ihned sestoupit do nižších poloh. My jsme nadmořskou výšku nabírali postupně, jak jsme postupovali od pobřeží směrem do vyšších a vyšších poloh, takže se nám tyto potíže zcela vyhnuly.
ODPADY
Největší odpadový problém země se nazývá plast. Zavedení různých forem plastů do života místních lidí bylo masivní, ale jejich sběr a zpracování už řešeny nebyly. Plasty (sáčky, igelitové tašky, polystyrenové krabičky od jídla, různé obaly od čehokoliv atd. atd.) se v Peru válí úplně všude. Nikde jsme neviděli žádné kontejnery na odpad. Ve městech lidé vyhazovali odpadky v pytlech na ulici k cestě a popeláři pak objížděli město a nakládali je ručně do svozového vozidla. Mezitím jich většinu poškubali a rozhrabali toulaví psi, takže už naložit ani nešly. Na venkově popeláři nejezdí vůbec, tam odpad skončí prostě kolem vesnice nebo jej lidé spalují. Spalováním odpadu se do ovzduší dostávají karcinogenní látky, které pak všichni vdechují.
Nejvíce odpadu se válelo kolem hlavních silnic, kam jej z okýnek vyhazovali projíždějící kamioňáci. Nelze se na ně asi zlobit, protože oni ani nemají jinou možnost. Na místech, která bychom mohli nazvat odpočívadly, nejsou žádné odpadové nádoby, kam by mohli řidiči odpad odložit. A tak jsme viděli vikuně nebo lamy, které se pásly mezi igelitovými sáčky a polystyrenovými obaly od jídla. Nepořádek byl také kolem příjezdových silnic do vesnic, kam jej sypali místní obyvatelé. Často bylo kolem cest vidět hromádky sutí z demolic.
BYROKRACIE
Něco jsme před cestou do Peru četli o tom, že v této zemi fungují některé úkony tak trochu zvláštně. Neustále jsme museli někomu ukazovat pasy, bez pasu si nekoupíte ani lístek na autobus. Největším zážitkem v tomto duchu však bylo poslání obyčejné pohlednice na peruánské poště. Moje neteř sbírá pohlednice zaslané přímo z místa, proto v každé zemi hledáme nejprve prodejce pohlednic, prodejce známek, poštovní schránky a většinou rovnou poštovní úřad, jelikož nejhorší je obvykle sehnat tu poštovní známku do zahraničí.
Peruánskou poštu jsme navštívili dvakrát v různých dvou městech střední velikosti a pokaždé to byl neuvěřitelný proces min. na půl hodiny. Nejprve vůbec nevěděli, co mají dělat, jak vlastně takový pohled do Evropy poslat a bezradně si pohlednici prohlíželi, radili se a pak někam telefonovali. Následně jsme museli předložit pasy, které nějakou dobu zkoumali a kopírovali. Pak jsme na samolepku měli napsat naše jméno (nevím, kam to lepili). Na jedné z pošt nám dokonce brali otisky prstů a fotili si nás. A nakonec to poslání pohledu bylo i docela drahé – 14 Solů (nedivím se, tolik úkonů s tím spojených…).
MÍSTNÍ VÝROBKY, SUVENÝRY
Na všech turistických místech se prodává nesčetné množství suvenýrů. Nejčastěji jsou to výrobky z vlny alpak, což jsou domestikované vikuně - svetry, čepice, šály, ponča… a všechno hýří veselými barvami. Všichni prodejci nám tvrdili, že se jedná o výrobky z baby alpaky, tj. z prvního střihu mladých zvířat, které jsou jemné a neškrábou. Většina výrobků je však vyrobena ze směsi vlny a umělého vlákna. Také máme doma dva takové svetry (cca 50 Solů za kus) a jsou velmi teplé a příjemné (pozor na vyšší teplotu praní a na sušičku!).
Dalšími všudypřítomnými suvenýry jsou 10 – 20 cm lamy „plyšáci“ vyrobené z vlny alpaky. Přivezli jsme je vnoučatům, je to pěkný suvenýr, ale časem lamičky začaly pouštět chlupy. Velmi pěkným suvenýrem jsou kameny z pouště v okolí Nazcy, na kterých jsou nakresleny různé ornamenty a nebo tajemné obrazce, které jsme viděli z letadla při přeletu nad nazckou pouští.
Lístky koky jsme domů nevezli, protože jsme měli strach z možných problémů na letištích. Přece jen jsme přestupovali v New Yorku a nestálo by nám to zato.
Mapa navštívených míst: Mapa navštívených míst v Peru 05/2023
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další články z naší cesty po Peru:
Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka (05/2023) - zpracovává se
Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon (05/2023) - zpracovává se
Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros (05/2023) - zpracovává se
Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhové hory) (05/2023) - zpracovává se
Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo (05/2023) - zpracovává se
Peru (7): Machu Picchu (05/2023) - zpracovává se
Peru (8): Pohoří Huaytapallana (05/2023) - zpracovává se
Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán (05/2023) - zpracovává se
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Surco District
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Surco District
Půjčovna aut