Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhová hora)

Peru (5): Vinicunca–Rainbow Mountain (Duhová hora) (05/2023)

Přemisťujeme se z Puna od jezera Titicaca směrem na severozápad. Téměř celý úsek silnice označené 3S kopíruje železniční trať Puno – Cuzco. Další den je v plánu Vinicunca, ale sehnat tady poblíž ubytování je problém. Většina výletníků totiž jezdí do duhových hor se zájezdem z Cuzca a možnosti ubytování se v této oblasti budou s nárůstem turistů teprve rozvíjet.

Opouštíme oblast Puno – Juliaca plné odpadků a ne příliš vzhledné krajiny. Teprve po překročení hranic regionu Puno v průsmyku La Raya do regionu Cuzco začíná být krajina zajímavější. Na obzoru se ukazují do červena zbarvené velehory se zasněženými vršky a údolí kolem řek jsou zelená a lidmi obdělávaná. Doprava po silnici je tady bezproblémová, nejedná se o hlavní kamionovou trasu a asfalt je v dobrém stavu.

Do blízkosti objednaného ubytování jsme dorazili dříve, než jsme si původně mysleli, a tak jsme se zajeli ještě podívat do průvodcem doporučovaného města Checacupe, které se nacházelo nedaleko a ve kterém stojí koloniální křesťanský chrám s interiérem zdobeným zlatem, který je považován za jeden z nejkrásnějších v regionu. Kostel je opravdu zajímavý, ale byl zavřený a zvenku nevypadal v úplně dobrém stavu. Celkově městečko bylo vylidněné a nebylo se tu kromě jednoho nevábně vonícího fast foodu ani kde najíst. Kousek od náměstí s kostelem se nachází historický koloniální kamenný most ze 17. století a vedle replika visutého inckého lanového mostu. U mostů hlídkuje kýčovitá socha Indiána.

Ubytování na bookingu nejblíže zítřejšího cíle, tj. duhové hory Vinicunca, se podařilo najít v Casa Chillicupa. K domu se dá dostat odbočkou ve městě Combapata po prašné, ale dobře sjízdné cestě. Bylo to asi nejpěknější ubytování na naší cestě po Peru. Sice s vyšší cenou, ale ubytovatelka – sympatická mladá paní očekávající rodinu se velmi snažila dosáhnout nějakého lepšího standardu nad běžnou peruánskou realitu.

Jediným problémem bylo opět topení, které tady neexistuje téměř v žádném domě, přestože jste v nadmořské výšce 3500 m. Nevím, kolik bylo v pokoji stupňů, ale mrzli jsme a milým překvapením bylo zaťukání paní hostitelky na dveře našeho pokoje, kdy nám do postele přinesla ohřívací láhve s horkou vodou.

Po sdělení, že se chystáme do "Rainbow mountain" se nás paní ptala, do kterých? Odpověď zněla Vinicunca. Až doma jsem pak přemýšlela na tím, že v oblasti tedy musí existovat ještě další takové duhové hory. Je to tak, poblíž našeho ubytování se nacházely barevné hory s názvem Paloccoyo. Nejsou ale asi tak atraktivní, jako právě ty, na které míříme my.

Vinicunca nebo taky Vinikunka nebo Winicunca nebo Montaña de Colores nebo Montaña de Siete Colores (Hora sedmi barev) a v anglické interpretaci Rainbow Mountain (Duhová hora) je hora v pohoří Cordillera Vilcanota, které je součástí jihoamerických And. Nejvyšší horou pohoří je nedaleká Ausangate (6 384 m n.m.), která je zároveň čtvrtou nejvyšší horou v Peru. Název Vinicunca pochází z inckého jazyka Quechua a v překladu znamená "Barevná hora".

Vinicunca byla pro turizmus objevená poměrně nedávno, v roce 2014. Do té doby pokrývala její barvy souvislá vrstva sněhu, která postupně úplně roztála. Místní horniny obsahují velké množství železa, které díky oxidaci a reakcím s jinými minerály vytváří převážně červený, ale v některých místech i různobarevný vzhled zdejších hor. Důvodem, proč je právě Vinicunca tak oblíbená, je její nevšední pruhovaný duhový vzhled. Pruhovanost hory vznikla v důsledku dávné vulkanické činnosti a následného vrásnění, kdy se postupně usazené horizontální vrstvy hornin různého stáří a tvořené různou směsí minerálů, překlopily do vertikální polohy.

V okolních horách převládá barva červená, v pruzích Vinicuncy pak můžeme vidět také bělavé, oranžové, žlutavé, hnědé, tyrkysové a fialové barvy. Nejmladšími vrstvami by měly být tmavě hnědé pruhy (1–2 miliony let), nejstaršími pak bílé vápence (400 milionů let) a tyrkysové pruhy s obsahem mědi (600 milionů let).

Na internetu a v propagačních materiálech cestovek jsou fotografie Vinicuncy značně až kýčovitě upravené, takže mají ostré a absolutně nerealistické barvy. Ano, hora a celé její okolí je barevné, ale ne přehnaně křiklavě barevné, jak je zobrazováno. Rozhoduje také počasí, kdy za slunečního svitu a modré oblohy jsou barvy o mnoho výraznější než při zamračené obloze. Může se také stát, že na horách napadne sníh a pruhy téměř neuvidíte.

Ráno jsme oškrábali námrazu z předního skla našeho auta a vyrazili směr Pitumarca. K duhové hoře Vinicunca existují dva přístupy – ze severu od Cuzca (odbočka do hor ve městě Cusipata) a od jihu z Checacupe přes Pitumarcu. Severní cesta je od odbočky z hlavní cesty po parkoviště u duhové hory cca 25 km dlouhá, prašná a jezdily tudy veškeré výlety pořádané z Cuzca. Z této strany šlo nahoru 95 % turistů a část trasy od parkoviště je možné absolvovat také v sedle koně vedeného místními za uzdu.

Jižní přístup, který jsme využili my, je od odbočky z hlavní cesty v Checacupe po parkoviště v horách dlouhý 46 km. Hned v Pitumarce skončí asfaltová silnice a pokračuje prašná. Projet tuto cestu nám trvalo asi 2 hodiny, včetně cca 15-minutového čekání kvůli stavařům upravujících jeden z úseků. Silnice má různou kvalitu a jízda je pomalá. Závěrečný úsek červené prašné cesty plné zatáček, na který se odbočí z údolní silnice u řeky za vesničkou Hanchipacha směrem nahoru, je pro řidiče skutečně výživný, ale moc krásný.

Hned z prvních zatáček cesty zařezané ve svahu je nádherný pohled do údolí s řekou, kterým jsme přijeli, a i dále jsou krásné výhledy na hory a hluboká údolí. Po cestě se přejíždí také dva mělké brody, kdy říčka teče přímo přes cestu. V jiném, než suchém období se tudy pravděpodobně běžným osobákem projet nedá. V některých místech jsou kolem cesty ohrady s chovnými lamami. Velké parkoviště, které je vyznačené na mapách a které dříve sloužilo jako záchytné, dnes již není konečnou na cestě k Vinicunce, a zeje prázdnotou. Budka výběrčího tu ale zůstala a platíme 5 Solů na osobu za vjezd. Obsluha nám ukazuje, že můžeme jet dále. Následuje další výběrčí budka, kde se platí dalších 20 Solů na osobu za výjezd na horní nové parkoviště.

Jedeme dál, tato prašná cesta je úplně nová a ještě není na mapách ani vyznačena. A na horním parkovišti nás čeká překvapení. Je tu zaparkovaná flotila motorek a čtyřkolek, na kterých vás mohou odvést témě až ke slavné vyhlídce na duhovou horu a nebo si můžete stroj vypůjčit. Pak už nemusíte udělat skoro ani krok a dostanete se na kýžený fotopoint. Budova se sociálkami je úplně nová, ještě částečně ve výstavbě, a kousek nad parkovištěm upravují břehy mokřadu na jezero ve tvaru srdce. To budou turisté hodně fotit …

Rok 2023 byl pravděpodobně asi poslední, kdy z této jižní strany šlo nahoru málo lidí. Možná to bylo také předsezónou (květen). Vzhledem k tomu, že ze severu je to na vyhlídku pěšky dál a není možné tam dojet na motorce (zatím), pouze částečně na koni, pak si raději ani nepředstavuji, co tady bude probíhat za pár let…. V současné době neexistují pro pohyb v oblasti Vinicuncy žádná omezení (kromě vstupního poplatku) a cestovních kanceláří a turistů přibývá, lze očekávat, že v následujících letech dojde také k nějakým regulacím, a nebo se vybudují další parkoviště a půjčovny čtyřkolek.

Nevyužijeme ani motorku ani čtyřkolku a z parkoviště se vydáváme po pěšině vyšlapané v červené hlíně nahoru k vyhlídce Vinicunca. Jde to pomalu a špatně se dýchá, parkoviště leží v nadmořské výšce 4 710 m n.m. a vyhlídka je ve výšce 4 960 m n.m., ale jsme už slušně aklimatizovaní z pobytu u jezera Titicaca. Nahoru dorazíme za cca 1 hodinu, na vzdálenost je to pouze 2 km. Na vyhlídce je hodně lidí, všichni se fotí a stojí tu i místní s nazdobenými alpakami, se kterými se můžete za peníze vyfotit. Další místní lidé tu mají stánek s občerstvením, vaří čaj z koky a v kotlíku vepřová žebra. Ohryzané kosti se házejí za sebe pod vyhlídku.

Duhový hřeben není možné vyfotit bez lidí. Vystoupáme ještě kousek výš na vrchol označený cedulí jako Vinicunca do výšky 5 036 m. Krajina je tu opravdu nádherná a jedna z nejkrásnějších, co jsme kdy viděli. Nejde teď ani tak o onen fotografovaný duhový zázrak, ale o celkovou scenérii vysokohorské krajiny s červenými horami a ledovci. Tak intenzivní červená barva je k vidění asi málokde. Zkoušíme si odmyslet ty lidi. Máme štěstí na počasí, svítí slunce, obloha je bez mráčku a ani nefouká.

Po této hlavní atrakci se rozhodneme jít ještě kousek dál po slabě vyšlapané pěšině, kterou vidíme stoupat mírně do kopce přes vrstevnice na protějším svahu vedle duhové hory. Nikdo tam není. Všichni turisti tady jdou pouze na vyhlídku a pak se vracejí zpět dolů na parkoviště. Po cca 1 km se ocitáme v sedle, odkud je nádherný výhled na Valle Rojo (Red Valley), tedy Červené údolí. A ta červená je opravdu červená. A opačným směrem je pak fantastický výhled na zasněžený masív šestitisícovky Ausangate.

Později odpoledne se vyhlídka na Vinicunce poměrně dost vylidnila. Takže šance na to nestát tady v davu je, a to asi brzy ráno, než dorazí cestovky z Cuzca, a pak odpoledne po 16 hodině, kdy zase všichni odjedou. Sejdeme na parkoviště a autem se vracíme zpět cestou necestou dolů do údolí a přes vesnice zpět na hlavní asfaltovou cestu. Bohužel v jedné z těchto vesnic se nám stalo, že po našem autě házeli místní kluci kamení.

Dnes spíme v Huaru, které leží poblíž silnice do Cuzca. V této vesnici je odvodnění provedeno hlubokými kanály, které jsou uprostřed ulic. Autem se musí najíždět pouze rovnoběžně s kanály a pokud ulici blokuje nějaké auto, musí se čekat, až dotyčný přijde a odjede. Z jiné ulice se kolmo ke kanálu najet nedá, jinak vám do něj může zapadnout kolo. To se přesně stalo dvěma Češkám, se kterými jsme se potkali v ubytování ráno na snídani. Byly to prakticky jediné individuálně cestující krajanky, na které jsme v Peru za celou dobu narazili.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další články z naší cesty po Peru:

• Peru (1): Autem po Peru
• Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka
• Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon
• Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros
• Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhová hora) - tento článek
• Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo
• Peru (7): Machu Picchu
• Peru (8): Pohoří Huaytapallana - zpracovává se
• Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán - zpracovává se