Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo
Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo (05/2023)
Co nelze nikdy vynechat při první cestě do Peru je Cuzco a historická místa v údolí řeky Urubamba. Údolí Urubamby bývá také nazýváno Valle Sagrado - Posvátné údolí Inků nebo Svaté údolí. Kolem řeky zařezané do okolních hor je příjemné klima a úrodná půda. Tu se snažili tehdejší obyvatelé rozšířit také na úbočí hor, kde stavěli efektní terasy využívané pro pěstování zemědělských plodin.
Po cestě z obce Huaro do Cuzca, kde jsme strávili další noc na naší cestě autem po Peru, se na okamžik zastavíme na první archeologické lokalitě s názvem Rumicolca, kde poprvé vidíme precizně opracované kamenné kvádry, které do sebe navzájem přesně zapadají a vyvářejí části tlustého zdiva. Větší podíl zdí této památky je postaven z mnohem méně opracovaných kamenů. S tímto jevem se teď budeme potkávat i u dalších historických staveb v oblasti. Předpokládá se, že Rumicolca byl akvadukt pocházející z předincké doby, který pravděpodobně postavili lidé civilizace Wari, a který Inkové dostavěli a dále využívali jako bránu, či jakýsi hraniční přechod do oblasti Cuzca.
V lokalitě není žádný hlídač a ani výběrčí. V klidu si ruiny obejdeme a když už míníme odjet, odněkud se vynoří malý chlapík a natahuje ruku a ukazuje ke kamenné stavbě. Dali jsme mu nějaké drobné, a pravděpodobně šlo o místního, který číhá, až k památce přijede nějaké auto s turisty a bez průvodce.
Další ubytování máme přes booking zamluveno v hotelu v Cuzcu, ale před námi je ještě skoro celý den, a tak první jedeme na prohlídku známé archeologické lokality Pisac. U vstupu kupujeme vstupné za nějakých zmatků, kdy teprve tady zjišťujeme, že v oblasti Cuzca si nemůžeme koupit jednotlivé vstupy, ale pouze tzv. bolero turistico, tj. sdružené vstupenky pro turisty zahrnující více památek a s různě dlouhou dobou platnosti. Pro individuální turisty celkem nevyhovující způsob. Buď nechcete navštívit vše anebo to nestihnete v určeném čase. Dále existuje také kompletní vstupenka, která zahrnuje všechny okruhy a platí 10 dní, ale to jsme v tu chvíli nevěděli. Kupujeme tedy vstupenku na památky skupiny: Pisac, Chinchero, Moray a Ollantaytambo za 70 Solů na osobu a s platností 2 dny.
Pisac rozhodně doporučuji na cestě po Peru nevynechat především kvůli jeho impozantním terasám a nádherným výhledům. Parkujeme na parkovišti kousek před vstupem, kam jsme se dostali po úzké klikaté cestě, a máme štěstí, že je tu ještě místo. V sezóně tady pravděpodobně takto zaparkujete pouze brzy ráno, než přijedou dodávky s turisty z Cuzca.
Ruiny města s terasami se nachází na svazích nad řekou Vilcanota a jejím přítokem. Město založila předincká kultura, což dokazují nálezy keramiky, jejíž lidé pěstovali plodiny na terasách i na zaplavovaných územích v údolí. Když Inkové dobyli oblast, postavili někdy kolem roku 1440 na tomto místě sídlo, jehož ruiny je možné dnes navštívit. Záhadou zůstává, proč španělští dobyvatelé Pisac, na rozdíl od jiných míst, vůbec nezmiňují ve svých kronikách, které si o dobývaném území vedli. Nové město Pisac pak Španělé postavili v údolí pod ruinami v 70. letech 16. století.
Kromě ruin města a nádherných rozsáhlých teras jsou v areálu k vidění také incké hrobky vytesané ve skále. Výhled do hlubokých údolí je zde fascinující. V dolním "novém" městě jsou pak rozsáhlá tržiště se vším možným, především s vlněnými produkty. Všechny svetry jsou prezentovány jako výrobky z baby alpaka, ale už vzhledem k jejich ceně, určitě nejsou. V neděli se zde konávají hojně navštěvované trhy.
Z Pisacu pokračujeme do Cuzka, samotné město si necháme na večer a nejprve zajedeme nad něj do Sacsayhuamanu. U vstupu zjišťujeme, že musíme koupit další sdruženou vstupenku, přestože na další uvedené lokality už nepůjdeme. Vstupenka stojí 70 Solů na osobu a platí 1 den. Už tady by se nám vyplatila ta desetidenní, kdybychom si ji koupili v Pisacu.
Pod krkolomným názvem Sacsayhuaman (čti: Saksahjuamán) se skrývají rozsáhlé pozůstatky pevnosti nad Cuzcem, ze kterých jsou fantastické výhledy na celé město se záplavou jeho červených střech, a ve které jsou k vidění asi ty nejpůsobivější zbytky zdí z precizně opracovaných velkých kamenných kvádrů. Tyto kamenné bloky pak uvidíme ještě na dalších archeologických lokalitách ve Svatém údolí, ale tady si myslím jsou ty nejlepší. Kvůli těmto nádherným kamenným zdem a taky výhledu na Cuzco tuto lokalitu nelze v itineráři vynechat.
Dodnes se přesně neví, k čemu stavba sloužila. Nejvíce přijímanou teorií je, že jde o vojenskou pevnost, ale diskutují se také možnosti, že šlo o náboženské centrum nebo obřadní místo k uctívání božstev. Kromě pozůstatků zdí a věží zahrnuje lokalita velké náměstí obklopené terasami, a předpokládá se, že zde kdysi stály také chrámy.
Kamenné zdi Sacsayhuamanu jsou složeny z obrovských bloků kamene, které byly dokonale opracovány a přesně do sebe zapadají systémem jakýchsi zámků a bez použití malty. Některé bloky váží až 200 tun a měly by pocházet z lomu vzdáleného 32 km. Vzhledem k tomu, že Inkové neznali kolo, dodnes nevíme, jak takto velké kameny dopravovali na místo. Současná věda také nepřinesla vysvětlení o tom, jakou technologií byly kameny těženy a opracovány tak, aby takto přesně do sebe zapadaly.
V roce 1536 došlo na Sacsayhuamánu ke krvavé bitvě mezi útočícími Španěly a vládnoucími Inky. Po vítězství Španělů byla pevnost pomalu rozebírána a kameny použity na stavbu koloniálních budov v Cuzcu. Pozůstatky komplexu Sacsayhuamán byly pak ukryty pod zemí až do roku 1934, kdy je archeologové začali postupně odkrývat. V roce 2008 zde pak byly objeveny také základy budov patřících k předincké kultuře Killke. Tito lidé obývali oblast Cuzca v letech 900–1200 našeho letopočtu před jejich dobytím Inky. Archeologické práce stále probíhají.
Po ubytování v hotelu jdeme na prohlídku Cuzca. Cuzco je rozsáhlé historické město ležící v nadmořské výšce 3 400 m, považované za hlavní město Incké říše před příchodem Španělů a nazývané tzv. Pupkem světa. Žije zde více jak 400 tisíc obyvatel. Historické centrum města bylo zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Oblast Cuzca byla obydlena civilizacemi na poměrně vysoké úrovni již před příchodem Inků, což dokazují archeologické nálezy pozůstatků kultur Killke a Wari. Na počátku 12. století lokalitu obsadili Inkové a pod inckým vládcem Pachacutcem zde vytvořili rozsáhlé městské centrum, které bylo obklopeno oblastmi vymezenými pro zemědělskou, řemeslnou a průmyslovou výrobu. První Španělé přijeli do města v roce 1533. Španělská invaze zničila mnoho původních budov a stejně jako bylo incké město vystavěno na ruinách budov předchozích kultur, byly koloniální budovy postaveny na ruinách inckých staveb. Španělé však zachovali základní strukturu města a styl mnoha budov se nyní vyznačuje směsicí španělského vlivu s původní architekturou. V roce 1950 postihlo Cuzco ničivé zemětřesení, s jehož následky se město potýká doposud.
Hlavní cuzcké náměstí Plaza de Armas je krásné, možná jedno z nejkrásnějších náměstí, co jsme kdy viděli. Park s fontánou osázený květinami obklopují domy s podloubím, hlavní katedrála v severovýchodní části náměstí je mistrovským dílem koloniálního stavitelství 16. – 17. století. Celé náměstí je večer působivě osvětleno. Sem tam nás zde osloví prodejce něčeho, ale převažují nabídky na masáže.
Hlavní křesťanská katedrála Catedral de Cuzco s impozantním schodištěm se stavěla 100 let a na její výstavbu byly částečně použity kamenné bloky z rozbořeného Sacsayhuamánu. V interiéru bohatě zdobeném zlatem a stříbrem jsou cenné obrazy a dřevěný vyřezávaný oltář. Vstupné do katedrály je 40 Solů na osobu. V jihovýchodním rohu náměstí se nachází neméně krásný kostel Iglesia Compañía de Jesús zbudovaný Jezuity. Vstupné je 10 Solů na osobu.
Za kostelem se nachází klášter Santa Catalina, nyní částečně muzeum. V dobách Inků se zde nacházel Dům vyvolených žen, ve kterém byly uvězněny nejkrásnější ženy říše, které se musely zasvětit kultu Slunce. Jižně od náměstí se nachází další krásná stavba - Basilica of La Merced. Patří řádu Mercedarianů, který přišel do Cusca v roce 1535. Dalším pěkným náměstím je malé Plaza Regocijo s bílomodrými koloniálními domy.
V ulici Hatunrumiyoc jsou k vidění také ony kamenné dioritové bloky zapadající přesně do sebe, jejichž způsob opracování nebyl doposud objasněn. Zeď byla kdysi pravděpodobně součástí paláce inckého vládce Rocy.
Dominikánský klášter a kostel Santo Domingo byl Španěly postaven na místě inckého Chrámu slunce, který měl být hlavním chrámem Inků. Ve své době byl bohatě zdoben zlatem v duchu inckého boha Slunce. Dnes jsou z něj k vidění pouze pozůstatky starých zdí.
Na večeři si dáváme steak z alpaky v jedné lepší restauraci na doporučení a bylo to asi nejlepší jídlo, které jsme v Peru měli. Nespornou výhodou větších měst je, že jsou zde k výběru i restaurace s kvalitním jídlem, jinak v Peru obecně převažují fast foody. Do hotelu jdeme už potmě, a protože neleží úplně v centru, jdeme tmavými uličkami a neustále se ohlížím kolem sebe a pevně držím taštičku s doklady. Průvodce varují před zloději, kteří přepadávají turisty hlavně v noci. Vynechat večerní Cuzco by však bylo opravdu škoda.
Následující den se vydáváme za dalšími památkami Svatého údolí. První zastávkou je Chinchero. Toto městečko leží v nadmořské výšce 3 762 m a jsou odtud nádherné výhledy na zasněžené velehory. Navštívit zde můžete pozůstatky staveb na archeologické lokalitě – rozvaliny zdí a zemědělské terasy z dob kultury Killke s následným osídlením Inky. Nachází se zde také jedinečný koloniální kostel Panny Marie postavený v 17. století na původních základech inckého chrámu. Tento kostel je známý svými interiérovými freskami. Pro vstup do lokality nám platí včerejší sdružená vstupenka, kterou jsme zakoupili v Pisacu. V kostele sedí hlídač, který nám oznamuje, že se uvnitř nesmí fotit, pozdě.
Chinchero je známé tradiční výrobou textilu tkaného z vlny alpak. Místní ženy nosí barevné oděvy s typickým červeným kloboukem. Své výrobky prodávají rozložené na dekách na travnatém prostranství přímo před kostelem. A každou neděli se zde koná známý trh, který navštěvují místní z širokého okolí.
Další naší zastávkou jsou unikátní povrchové terasovité saliny Salineras de Maras, které se nachází cca 8 km severně od vesnice Maras. K lokalitě vede prašná silnice. Nejprve zastavíme nad solným údolím na vyhlídce. Odtud je vidět obrovský rozsah solných teras, uvádí se, že se zde nachází cca 5000 solných odpařovacích políček. Solné terasy vlastní komunita žijící ve vesnici Maras. Proto zde neplatí sdružená vstupenka a musíte si zakoupit jednorázový vstup 10 Solů na osobu. Zaparkovat se dá na malém parkovišti až dole u vstupu na saliny. Parkoviště je malé a když odjíždíme, už čeká na cestě řada aut, až se uvolní místo.
Saliny využívali k těžbě soli již lidé kultury Wari v období od 7. do 13. století, a poté jejich činnost převzali a rozšířili Inkové. Systém odpařování soli je jednoduchý a přitom geniální. Jezírka plní vodou přírodní minerální pramen stékající do údolí z kopce, který obsahuje velký podíl rozpuštěné soli. Voda je pak do jednotlivých jezírek hlubokých cca 30 cm rozvedena úzkými kanálky. Po několika týdnech se voda odpaří a zůstane zde vrstva soli. Ta se posléze ručně seškrábe, naloží do pytlů a prodává.
Další naší zastávkou je Moray. Nachází se nedaleko Marasu, ale vzhledem k tomu, že je uzavřena hlavní silnice, přijíždíme nakonec k místu špatně značenou objížďkou. V Moray jsou k vidění tři terasovité kruhové útvary, možná připomínající amfiteátr zahloubený v zemi. Údajně se mělo jednat o zemědělskou laboratoř, ve které se experimentovalo s různými plodinami v různých mikroklimatických podmínkách, které se mění s hloubkou jednotlivých kruhových teras, aby se zjistilo, v jaké výšce rostliny nejlépe prospívají. Je to ovšem pouze teorie vědců, protože záznamy o lokalitě neexistují.
Největší kruhová terasovitá jáma má průměr 220 m a je 36 m hluboká. Všechny tři jámy se podle archeologů používaly již před vzestupem incké říše, přesné datování ovšem dodnes není známo. Jednoznačná shoda nepanuje ani o účelu těchto staveb. Někteří badatelé se přiklánějí spíše k ceremoniálnímu účelu. Pro vstup do areálu nám platí zakoupená sdružená vstupenka. Do největší jámy sejdeme a obejdeme ji kolem dokola. Některé zídky teras ujíždějí a jsou zabezpečeny dřevěnými trámky. Z hrany nejvyššího kruhu je dost dobrý pohled na téměř celou stavbu, ale ještě lepší bude ze vzduchu. Tyto kruhové stavby jsou také pěkně vidět na letecké mapě.
Nechce se nám vracet na hlavní silnici, navíc je tam ta objížďka, a tak prašnou, osamělou a hodně klikatou cestou sjíždíme přímo od Moray do údolí řeky Urubamby. A kolem ní pokračujeme do dalšího místa na naší cestě – městečka Ollantaytambo. Kromě prohlídky zdejších ruin to bude také naše výchozí místo pro cestu vlakem k Machu Picchu.
Ollantaytambo (čti: Ojajtamtambo) je městečko v údolí řeky Urubamby a jejího přítoku Patacanchy sevřené příkrými srázy okolních hor. V úzkých uličkách městečka řídí dopravu místo semaforů policista z budky. Je tu spousty restaurací a bufetů, také obvyklí nabízeči všeho možného včetně masáží, přece jen tudy kvůli známým ruinám projde ročně tisíce turistů. A nejen kvůli nim. Městečko je také základnou využívanou pro výlet na Machu Picchu. Ulicí plnou stánků s občerstvením a se suvenýry se dá dostat na nádraží, které je poslední oficiální nástupní stanicí do vlaku, který jede z Cuzca do Machupicchu Puebla, dříve pojmenovaného Aguas Calientes, odkud vozí turisty k ruinám Machu Picchu kyvadlový autobus.
Ollantaytambo bylo založeno Inky za vlády Pachcútece na ruinách budov předchozích obyvatel údolí, jedni z nich byli lidé civilizace Huari (600 – 1000 n. l.). Za vlády Inků bylo Ollantaytambo využíváno jako kontrolní stanoviště pro vstup do Svatého údolí. Hlavní ruiny ollantaytambského starodávného sídla najdeme západně od městečka a platí zde sdružená vstupenka skupiny: Pisac, Chinchero, Moray a Ollantaytambo, pokud vše stihnete objet za dva dny. K archeologickému areálu se prochází přes nevzhledné tržiště a u vstupu kontrolují, tak jako všude, také náš pas, a následně nám naše sdružené vstupenky zabaví, protože jsme už obešli všechny čtyři vyjmenované památky.
Kolem udržovaných krásných historických teras stoupáme po prudkém schodišti stále nahoru až k Inca Huatana, což je plochá zeď s malými výklenky, zřejmě používaná pro astronomická pozorování. Jedná se opět o ony přesně opracované a do sebe uskládané krásné kameny. Nejvýznamnějším objektem v areálu jsou pak zbytky Chrámu Slunce. Dochovala se pouze "Zeď šesti monolitů", což jsou ohromné hladké kamenné bloky 4 m vysoké vážící odhadem 40-50 tun a spojené s naprostou přesností úzkými kamennými pásky. Jak sem stavitelé tak obrovské kameny dostali a jak je dokázali opracovat tak, že mezi spáry nelze cokoliv zasunout, nikdo neví. Tyto kameny navíc tvoří zcela jiná hornina (ryolit), než ze které byly postaveny veškeré další stavby v této lokalitě (andezit). Dole pod terasami pak lze nalézt pozůstatky Chrámu vody a ruiny někdejších lázní a fontán. Bohužel některé části archeologické lokality byly aktuálně uzavřeny, a tak jsme se úplně všude nedostali.
Na druhé straně na svahu východně od města jsou v lokalitě Pinkuylluna k vidění pozůstatky inckých zásobáren obilí (colcas). A protože máme v Ollantaytambu ještě celý následující den, vydáme se také do této lokality. Vstup sem je zdarma a ruiny nejsou nijak hlídány. Sýpky byly postaveny ve velmi prudkém svahu a pěšina sem je trochu krkolomná, ale výstup rozhodně stojí za to. Od ruin jsou krásné výhledy na město, a hlavně na protější hlavní ollataytamburské ruiny s terasami. Vedle sýpek je ve skále vytesána tvář Boha Viracochi/Tunupa, což je vidět pouze z protějšího svahu z hlavního areálu.
Navečer se ještě vydáváme na prohlídku malé archeologické lokality za městem nazvané Quelloraqay. Mělo by se jednat o ruinu inckého paláce, ale nejsou k dispozici žádné podrobnější údaje. Vstup je volný a lokalita není hlídána. Po cestě pozorujeme místní zemědělce při práci a zajdeme se podívat také na hřbitov.
Při pobytu v Ollantaytambu jsme byli svědky místní svatby. Průvod šel přes celé město nejprve ke kostelu a posléze na radnici. Ženich vypadal jako potomek indiánů, nevěsta měla spíše španělský vzhled, a měli už cca tříletého syna. Zajímavý byl doprovod svatebčanů, který zčásti tvořili muži v barevných kostýmech a s pletenými maskami na obličejích. Průvod doprovázeli hudebníci na flétny a bicí.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další články z naší cesty po Peru:
- Peru (1): Autem po Peru
- Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka
- Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon
- Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros
- Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhová hora)
- Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo - tento článek
- Peru (7): Machu Picchu
- Peru (8): Pohoří Huaytapallana - zpracovává se
- Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán - zpracovává se
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Cusco
Půjčovna aut