Peru (7): Machu Picchu
Peru (7): Machu Picchu (05/2023)
Touha uvidět Machu Picchu (čti: Maču Pikču) nás v podstatě přiměla vyrazit tento rok na hlavní dovolenou právě do Peru. Toto mystické a svým způsobem jedinečné místo na světě i přes svou pověst přeturizované a byrokraticky spravované lokality návštěvníka zcela uchvátí. A to především svým umístěním na geomorfologicky a přírodně naprosto fascinujícím místě.
Starověké ruiny se nachází v nadmořské výšce 2 440 m v pásmu horského mlžného lesa v andském pohoří Cordillera de Vilcabamba na skalnatém ostrohu meandru řeky Urubamby mezi dvěma vrcholy – Machu Picchu (Starý vrchol), podle kterého dostalo toto místo jméno, a Huayna Picchu (Nový vrchol). Machu Picchu je jeden z mála předkolumbovských souborů staveb, které byly nalezeny téměř nedotčené. Nejen kvůli tomu byla lokalita v roce 1983 zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.
Komplex Machu Picchu byl pravděpodobně obýván do počátku 16. století. Odlišné stavební styly a stavitelské schopnosti ukazují, že se jednalo o palácový komplex, který nechal postavit incký vládce Pachacútec Yupanqui na zbytcích staveb zbudovaných předchozími obyvateli oblasti. Některé z pozůstatků staveb se datují až do období 4 000 až 2 000 let př. n. l. Sídlo bylo opuštěno ještě před příchodem Španělů do oblasti, důvod není znám, vědci se domnívají, že by jím mohl být nedostatek vody.
Opuštěné a v džungli zarostené Machu Picchu tak uniklo odhalení kolonizujícími Španěly. V roce 1867 na něj narazil německý podnikatel a dobrodruh Augusto Berns, který v oblasti těžil dřevo pro svou továrnu na výrobu železničních pražců. O této události se dlouho nevědělo, ale později byla nalezena Bernsova kreslená mapa Machu Picchu a jeho okolí, a ještě později v peruánských archívech další listiny, které dokazují, že Berns měl dokonce povolení využívat prostor incké svatyně, což mu v roce 1887 umožnila tehdejší peruánská vláda za 10% odvody z jeho zisků.
Za objevitele Machu Picchu je však považován až Hiram Bigham, profesor Univerzity Yale ve Spojených státech, který svůj objev oznámil, lokalitu zpřístupnil badatelům a archeologům, a tím s ní seznámil celý svět. Na místo jej v roce 1911 přivedl Melchor Arteaga, místní kečuánsky mluvící Indián. Bingham v té době hledal v Peru Vilcabambu, ztracené město Inků, ze kterého poslední vládci Inků vedli vzpouru proti španělské nadvládě. Bingham pak vedl na Machu Picchu vykopávky od roku 1915, později pak po něm pokračovali ve výzkumech další archeologové.
Machu Picchu tvořilo přibližně 200 staveb obklopených stupňovitými zemědělskými terasami, které byly zavlažovány akvaduktovým systémem a některé z těchto teras stále využívali místní Indiáni ještě v době, kdy Bingham poprvé dorazil do lokality. Chodníky a tisíce schodů, skládající se z kamenných bloků a stupadel vytesaných do skály, spojují náměstí, obytné oblasti, terasy, hřbitov, a hlavní budovy. Precizní opracování kamenných bloků tak, jak jsme je obdivovali například v pevnosti Sacsayhuamán nad Cuzcem, má ale na Machu Picchu jen nepatrné procento starých zdí.
Pozdější objevy na dalších místech v pohoří Cordillera de Vilcabamba ukázaly, že Machu Picchu zřejmě sloužilo Inkům jako jedno z řady opevněných míst podél rozsáhlé incké stezky. Po opuštění sídla růst vegetace a izolace lokality zajistily zachování tohoto místa pro další generace. Dnes je Machu Picchu ekonomicky nejvýznamnější turistická atrakce v Peru, která přitahuje návštěvníky z celého světa (ročně kolem 1 milionu turistů).
JAK SE DOSTAT DO/Z MACHU PICCHU?
K Machu Picchu nevede žádná silnice. Nejvíce využívaným přístupem k lokalitě je železnice, která prochází údolím kolem řeky Urubamby, a vede z Cuzca přes Ollantaytambo do městečka Machupicchu Pueblo, dříve nazývaného Aguas Calientes, které se nachází přímo pod Machu Picchu. Odtud pak vozí turisty nahoru k ruinám kyvadlový autobus. Vlak jezdí do Machupicchu Puebla také z druhé strany z konečné stanice Hidroeléctrica, ke které je možný příjezd po prašné silnici od vesnice Santa Teresa. Odtud pak můžete jít pěšky podél vlaku (13 km) anebo jet vlakem. Jízdenky ale musíte mít zakoupené dopředu, na nádraží Hidroeléctrica se neprodávají. Další možností je jít k Machu Picchu pěšky s placeným průvodcem po incké stezce Inca Trail (4-denní trek), bez průvodce není trail přístupný.
Podrobné praktické informace nejen o přístupu k Machu Picchu najdete na webové stránce paní Zuzany Bartákové zde: https://cestujemepoperu.cz/machu-picchu-prakticky-pruvodce/
My jsme jeli z Ollantaytamba prvním ranním vlakem společnosti Perurail v 5,05 hodin ráno a v městečku Machupicchu Pueblo jsme vystupovali v 6,40 hod. Jízdenky na vlak jsme si chtěli zakoupit již z domu online, ale bohužel tady byl nějaký zádrhel, prostě to nešlo, a jak jsme několikrát zadávali platbu znovu a znovu, následně jsme zjistili, že částka z účtu odešla hned 4x a lístky na vlak nikde.
A nejsou to malé peníze, cesta vlakem je totálně předražená a zpáteční jízdenka nás stála cca 3 200 Kč na osobu, což je mnohem vyšší cena než za vstup do areálu Machu Picchu, a možná se jedná o nejdražší železnici v přepočtu na ujeté kilometry na světě. To samé se stalo i dalším Češkám, které jsme náhodně potkali v jednom ubytování. Takže se to děje asi běžně. Naštěstí lze v takovém případě poslat reklamaci na maily: sales@perurail.com nebo reservas@perurail.com a požádat o vrácení peněz. Celá částka pak skutečně na náš účet dorazila zpět. V každém případě však raději neklikejte opakovaně na "zaplatit" a po prvním nezdaru zkontrolujte bankovní účet a případně pište reklamaci.
Jízdenky na vlak jsme pak zakoupili v Cuzcu v kanceláři Perurail. Ranní vlak jel poloprázdný a mohli jsme si nakonec koupit ty jízdenky až v Ollantaytambu na místě, ale riskujte to, když toto nevíte dopředu. Kdybychom se do prvního vlaku nedostali, propadly by nám vstupenky do areálu Machu Picchu, které jsme měli zakoupeny online a ty se kupují na určitou hodinu. Pokud vstup v tuto hodinu nestihnete, už vás dovnitř nepustí.
V Machupicchu Pueblo jsme si šli koupit jízdenky na autobus, který jezdí nahoru ke vstupu do Machu Picchu. Jízdenky na autobus se neprodávají online, ale pouze v kanceláři společnosti Consettur Machupichu SAC v boční uličce kousek od místa, kde vystoupíte z vlaku. Poznáte to podle řady čekajících turistů, která tu stojí až ven. Zpáteční autobusové jízdenky stály 15 Solů na osobu, jízdenka se prodává po předložení cestovního pasu a autobus jede nahoru asi 20 minut. Pokud by chtěl někdo jít pěšky, pak je to cca 3 km s převýšením 500 m. Autobusy jezdí kyvadlově co 10 minut a odjezd je ze stejné ulice, ve které se prodávají jízdenky.
Nádraží, kde se nastupuje na zpáteční jízdu vlakem, je v Machupicchu Pueblo na jiném místě, než kde zastavuje ranní vlak, který na nádraží nezajíždí a pokračuje plynule do konečné stanice Hidroélectrica. Nádraží tedy hledejte o kus dál a o ulici výše. Dostali jsme se k němu přes krytou tržnici. Na nádraží jsou regulovčíci, kteří kontrolují jízdenky a opět pasy. Do nádražní budovy vás nepustí dříve než v nějaký přiměřený čas před vaším odjezdem.
Cesta vlakem zpět do Ollantaytamba probíhala ve vagónech Vistadom, což je vyhlídkový vlak s velkými okny určený vysloveně pro turisty. My už jsme jeli potmě, takže výhledy nebyly. Zaměstnanci železnice dělali ve vlaku show s módní přehlídkou a následně tyto kousky oblečení prodávali cestujícím, pokud o ně měli zájem.
Co se týká městečka Machupicchu Pueblo, dříve Aguas Calientes, které zde vyrostlo v podstatě jen díky turizmu, tak to není vůbec nic pěkného a je třeba jej brát pouze jako přestupní stanici k Machu Picchu. Logicky se zde nachází hodně restaurací a ubytování a ceny jsou vyšší.
VSTUPENKY DO MACHU PICCHU NA VYBRANÉ OKRUHY
Návštěva Machu Picchu je státem přísně regulována. Lokalita je rozdělena na okruhy a na každý okruh se musí vstupenka zakoupit zvlášť. Vstupenky je dobré si zajistit s určitým předstihem, hlavně ve vrcholné turistické sezóně. V podstatě je možné koupit si některý okruh do ruin, výstup na okolní hory, nebo tyto ještě kombinovat. Vstupenky se kupují online na jméno a určitou hodinu a při nákupu se vyplňují údaje o cestovním pasu, který se pak následně předkládá u vstupu do areálu. Cestovní pas je v Peru alfou a omegou, bez něj nepošlete ani pohlednici z místní pošty.
My jsme se rozhodli strávit v Machu Picchu celý den a po nějaké době přemýšlení a kombinování jsme si nakonec koupili dopolední vstupenku se vstupem od 8 hodin a zahrnující výstup na horu Machu Picchu (200 Solů na osobu) a odpolední vstupenku na základní okruh v ruinách od 13 hodin (150 Solů na osobu). Za mě jsme udělali to nejlepší rozhodnutí, protože jsme viděli celou lokalitu z maximální výšky, kam se lze tady vůbec dostat, a odpoledne jsme si v klidu prošli samotné ruiny. Vlak zpět jsme měli objednaný na 17,20 hod. a ještě jsme předtím stihli jídlo v jedné z restaurací v Machupicchu Pueblo.
Vstup na trasu, která vede na horu Machu Picchu, je umožněn pouze v čase od 7 do 12 hod. Výstup je docela náročný, trasa je sice dlouhá pouhé 2 km, ale převýšení je 560 m a překonává se pomocí cca 2 600 schodů seskládaných z kamenů. Navíc jsme v oblasti, kde panuje tropické vlhké klima, takže se do kopce pěkně zapotíte. Výhled z vrcholu z 3 061 m n.m. byl však něco fantastického. A bylo tu jen pár lidí a hlídač.
Ten měl za úkol mimo jiné také zkontrolovat, zda jsou do 12 hod. všichni turisté již dole, a protože jsme šli jako poslední, doprovázel nás až po křižovatku, kde začínal náš další placený okruh ve spodní části, tedy v ruinách. Po cestě jsme se s ním dali do řeči, byl to člověk, který zde brigádničil o víkendech a měl základy angličtiny. U vstupu do ruin přemluvil neústupného hlídače, aby nás pustil do areálu o hodinu dříve. Dopředu jsme nevěděli, jak nám bude výstup a sestup dlouho trvat, proto jsme si koupili okruh v ruinách až od 13 hodin. Nebýt přímluvy tady toho "našeho" hlídače, tak bychom tu museli víc jak hodinu čekat.
V areálu jsme si pak v podstatě chodili, jak dlouho jsme chtěli, nikdo už čas nekontroloval. Většina tras v ruinách je jednosměrných, a tak pokud už jednou projdete, nemůžete se na některé místo vrátit zpět. Za celý den jsme toho měli už dost, ale jak jsem psala, byla to dobrá volba a udělala bych to podruhé úplně stejně (jen vstup do ruin bych koupila už od 12 hodin).
Průvodce není do areálu povinný. Můžete si jej u vstupu doplatit. Trasy jsou vyznačeny a není problém chodit individuálně. Nám obecně průvodci nevyhovují, protože nemáme pokročilou angličtinu a také raději bloumáme památkami sami a jak dlouho chceme.
POČASÍ, MNOŽSTVÍ TURISTŮ
Na Machu Picchu jsme byli 21.5.2023. Počasí bylo naprosto skvělé. Po ránu se válely mlhy, které se kolem 9. hodiny dopolední rozpustily a bylo slunečno. Později odpoledne pak přišly nějaké mraky, ale stále svítilo slunce. Ranní mlha nad ruinami a pohledy z výšky na tuto scenérii patří k nejpůsobivějším zážitkům z celé naší cesty po Peru.
Teplota vzduchu byla na kraťasy a tričko, do kopce jsme se hodně zapotili, ale bylo to i tím zdejším vlhkým klimatem. Čekala jsem tu, vyzbrojena repelentem, hmyzí nálety, ale nic takového se nekonalo a repelent jsme ani nevyužili.
Květen je zde považován ještě za mimosezónu, hlavní turistická sezóna začíná v červnu, a navíc my jsme sem přijeli v období po nějakých občanských demonstracích, a tak tu turistů bylo o poznání méně, hlavně prý zatím nepřijeli Američané. Možná jsou tímto mé představy o zaplněnosti této lokality zkreslené, ale nebylo to tak strašné. Dnes už jsou davy na všech známějších místech, třeba i u nás na horách. Nezbývá než si na to zvykat.
JÍDLO, PITÍ, WC
V celém areálu nenajdete WC. To je pouze zvenku u hlavního vstupu a za 2 Soly na osobu. Toto je docela problém a celou prohlídku prostě musíte vydržet. Mezi dopoledním a odpoledním vstupem je možné jít na WC opět u hlavního vstupu, pokud máte zakoupeny dvě vstupenky. Při výstupu na horu Machu Picchu ale jdete sami, takže… Hlídač byl od rána na vrcholu a dolů jde až s posledními turisty.
V celém areálu není ani žádné občerstvení. Svačinu a pití musíte mít s sebou. Přímo v ruinách je pak zakázáno jíst a pít. Opět – na turistické stezce na hory mimo ruiny jdete téměř sami.
SHRNUTÍ
Uvidět Machu Picchu bylo velkým zážitkem a zanechalo v nás hluboký dojem. Poloha ruin v nádherné krajině s bujnou vegetací a válející se mlhou je prostě dokonalá. Fascinující výhled z vrcholu Machu Picchu na ruiny, okolní vysoké a strmé hory, řeku zařezanou v hlubokém údolí a zelenou barvu všech možných odstínů se nedá ani popsat slovy. Místo má i přes vysokou návštěvnost svého genia loci. Nelitujte peněz, kupte si dva okruhy a setrvejte zde celý den. Pokud vám kondice dovolí, vystupte také na horu Machu Picchu.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další články z naší cesty po Peru:
- Peru (1): Autem po Peru
- Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka
- Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon
- Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros
- Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhová hora)
- Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo
- Peru (7): Machu Picchu - tento článek
- Peru (8): Pohoří Huaytapallana - zpracovává se
- Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán - zpracovává se
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Machupicchu District
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Machupicchu District
Půjčovna autPříspěvky z okolí Peru (7): Machu Picchu
