Peru (8): Pohoří Huaytapallana
Peru (8): Pohoří Huaytapallana (05/2023)
Plni dojmů z návštěvy Machu Picchu vyrážíme další den ráno z Ollantaytamba na další cestu, a to směrem k našemu následujícímu cíli, což je pohoří Cordillera Huaytapallana se základnou ve městě Huancayo. Vzdálenost Ollantaytambo – Huancayo je 860 km, což v podmínkách Peru nelze automobilem zvládnout během jednoho dne. Proto první den dojedeme do města Talavera de la Reyna (340 km), kde přespíme, a následující den dokončíme cestu do Huancayo (520 km).
Jedeme pěknou zelenou horskou krajinou s obdělávanými údolími a po dobré asfaltové silnici označené 3S. Ze zatáček nad městem Abancay je úchvatný pohled do hlubokého údolí na město, které vypadá, jakoby se zde propadlo do hlubin. Abancay je zemědělským a průmyslovým centrem známým zpracováním cukru, destilací lihovin a výroby hedvábí pomocí bource morušového. Díky své poloze v suché mezihorské pánvi a celoročně teplému počasí je známé jako město Věčného jarního údolí. Ve městě se na chvíli zastavíme nakoupit a poslat pohlednici (absurdní postup na peruánské poště popisuji v úvodním článku).
V Talavera de la Reyna jsme se ubytovali v pokoji přímo na náměstí, na kterém se nachází žlutá hodinová věž. Bohužel tady nenajdeme ani jednu normální restauraci, a tak skončíme v podniku podobajícímu se KFC, který nabízí pouze jídla z kuřecího masa. V polévce samozřejmě plavě pařát a dalším chodem je plněné kuřecí prso. Nevím to jistě, ale toto jídlo pravděpodobně zapříčinilo zdravotní problémy, které přišli po cca 4 dnech.
Další den vyrážíme dál směr Huancayo. Jedeme vyprahlou krajinou, začínají se objevovat kaktusy a další sporá pouštní vegetace, teplota vzduchu je vysoká. Silnice 3S, u které jsme si naivně mysleli, že pod stejným značením musí být celou dobu víceméně podobný průběh a srovnatelnou kvalitu, za nějakou dobu přejde z asfaltu na prašnou a jízda se na tomto úseku stává poměrně stresovou. Silnice je navíc úzká a klikatí se kolem skal a z druhé strany jsou prudké srázy k řece Mantaro. Jednak jedeme strašně pomalu a máme ještě spoustu kilometrů před sebou, a jednak touto cestou jedou také náklaďáky, kterým se v takových podmínkách vyhýbá jen velmi těžce.
Úlevu pocítíme až po opětovném najetí na asfaltovou silnici, po které už potmě dojíždíme do města Huancayo. Ubytování máme zamluveno v hotelu, který je spíše prázdný než poloprázdný a ráno jsou tady i nějaké problémy se snídaní, na kterou musíme déle čekat. V plánu je den strávený v pohoří Huaytapallana, konkrétně chceme jít pěší okruh Huaytapallana trek (Ruta de las Lagunas) ze sedla Abra Huaytapallana kolem jezer až na vyhlídku k ledovci.
K výchozímu bodu máme autem asi jen 28 km po prašné silnici č. 108, jenže brzy zjistíme, že tato cesta je zčásti teprve ve výstavbě a čekáme tady poměrně dlouhou dobu, až nás stavební stroje pustí dál, a konečně projedeme. Víme, že cesta zpět bude opět přes toto staveniště, ale v tuto chvíli ještě nemůžeme tušit, co nás nakonec večer čeká.... V sedle Abra Huaytapallana je parkoviště a restaurace Posada Nevado Huaytapallana s tradičními jídly. Poplatek za vstup do chráněné horské oblasti je 5 Solů za osobu.
Mapa trasy: Mapa okruhu Huaytapallana
Pohoří Huaytapallana (čti: Huajtapalana = Místo, kde se sbírají květiny) je ledovcovým masívem ležícím v centrálních peruánských Andách. Nejvyšším vrchlem pohoří je Huaytapallana, někdy nazývána taky Lasuntay (5 557 m n.m.). Zdejší krajinu s jezery a ledovci mohu označit i přes nepříliš dobré počasí, které jsme tady zastihli, za jednu z nejkrásnějších, co jsme kdy viděli.
Túra začíná v nadmořské výšce 4 570 m v sedle Abra Huaytapallana a nejvyšším místem výšlapu je Huaytapallana mirador v 4 930 m n.m., to znamená, že člověk musí být aklimatizovaný na nadmořskou výšku téměř 5 000 m a mít vhodnou obuv do hor a oblečení do chladného a rychle se měnícího počasí. Okruh je dlouhý 9,5 km a celkové převýšení trasy je 540 m.
Po cestě je několik krásných lagun s různým zabarvením vody. Hned z prvního úseku od sedla směrem k laguně Carhuacocha je fascinující výhled na hranu jezera, ze kterého vytéká voda a řítí se do hlubokého údolí. Od břehů laguny už je vidět bělostný ledovec Huaytapallana. Stoupáme k další laguně Hatunqucha. Škoda, že je tak velká oblačnost, které se spíše zvětšuje, než aby odcházela, ale i tak má jezero výrazně modrou barvu.
Jdeme pomalu, protože se hůře dýchá, a jsme tady téměř sami. Další menší (na mapě bezejmenná) laguna má spíše zelenou barvu. A to už jsme kousek od ledovce. Stezka k vyhlídce na ledovec Huaytapallana je lemována krásnými pruhovanými hnědorezavými kameny a zbytky ztuhlé lávy. Počasí se nad námi slituje a slunce zasvítí přímo na ledovec. Je to opravdu krásný zážitek. Stejně jako pohled od ledovce zpět na jezera. Chtěla bych to tady vidět za slunečného počasí, to musí být teprve kýč.
Cestou zpět se obloha znovu zatáhla a padala i zmrzlá krupička. Při stezce je ještě několik menších jezer, ale ty už díky mrakům moc nevidíme. Z vyhlídky Mirador Yanaucsha už není vidět vůbec nic, škoda. Ale i tak to byla naprosto úžasná túra. Poslední úsek jdeme už úplně v mraku a cestu spíše odhadujeme. Narazíme tady na tři peruánské mladíky, z nichž jednomu je viditelně špatně. Místní průvodce, který na ně čeká opodál, jen mávne rukou a utrousí, že jsou z Limy. Neaklimatizovaní "turisté", kteří přijeli do hor od pobřeží z nulové nadmořské výšky.
V restauraci v sedle si dáváme jehněčí polévku, abychom se zahřáli, uvnitř je přibližně stejná teplota jako venku. Na parkovišti nabereme do auta mladý pár, který chce svést dolů do Huancaya. Zkouším angličtinu, ale nechtějí se s námi vůbec bavit. Zpáteční cesta přes staveniště byla naprosto šílená. Silnice, kterou jsme ráno projeli směrem nahoru, už neexistovala, a ještě dnes se divím tomu, že jsme tam v tom bahně nezůstali. Chudák auto.
Při příjezdu do Huancaya vysadíme mládež a už nenastartujeme. Výlet po cestě necestě si vybral svou daň, ale naštěstí se jen odpojil kabel od baterie, což se podaří provizorně opravit a už potmě dojet k hotelu. Přestože jsme měli zvednutou kapotu a bylo jasné, že auto nejede a někdo se jej snaží opravit, nikdo se u nás ani nezastavil a ani se nezeptal, jestli něco nepotřebujeme. Stáli jsme uprostřed města a kolem chodilo opravdu hodně lidí. Další den jsme pak po cestě vyhledali automechanika, naštěstí v některých místech se na ně dá u silnice narazit (mecánico).
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další články z naší cesty po Peru:
- Peru (1): Autem po Peru
- Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka
- Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon
- Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros
- Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhová hora)
- Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo
- Peru (7): Machu Picchu
- Peru (8): Pohoří Huaytapallana - tento článek
- Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán - zpracovává se
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Huancayo
Půjčovna aut