Petrská věž a kostel sv. Petra v Praze

Pozdně gotická Petrská věž a nevysoký kostel sv. Petra v Petrské čtvrti dotvářejí jedinečnou atmosféru této části Prahy a navozují dobu starých časů. Je pravda, že se okolo staví, buduje a opravuje, a tudíž dané kouzlo trochu mizí, ale pořád je na co koukat. Asi právem je Petrská věž považována za jednu z nejhezčích věží v Praze.

Kostel sv. Petra se nachází v Praze na Novém Městě v Biskupské ulici. Byl postaven jako románská bazilika v druhé polovině 12. století a sloužil jako farní kostel tehdejší osady Poříčí. Někdy také v této době sem přivedl moravský markrabě Vladislav Jindřich řád německých rytířů, který tady založil svůj špitál. Po smrti Přemysla Otakara I., se jeho žena, Konstancie Uherská, rozhodla založit klášter. Nejprve z toho důvodu vykoupila od řádu kostel, špitál i okolní polnosti. Nakonec ale změnila názor a klášter cisterciaček vznikl u Tišnova. Proto také kostel i s dalším majetkem darovala špitálu sv. Františka, který založila její dcera Anežka. Původní špitální bratrstva se mění na nový český církevní řád - rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, pod jehož správou funguje kostel.

V roce 1280 zasáhly Prahu povodně a u kostela vznikl hromadný hrob, na jehož místě byl založen později regulérní hřbitov. Začátkem 14. století byla u kostela postavena farní škola. V roce 1382 byla zahájena gotická přestavba a rozšíření kostela. Nejprve zbourali severní románskou loď, na jejímž místě přidali k původní stavbě dvě lodi. Tyto úpravy byly dokončeny v roce 1395. Následovala výstavba nového, pětibokého presbytáře, který byl hotov roku 1406. Není jisté, kdo práce řídil, či byly prováděny podle nějakého projektu, jelikož ani poslední úpravy nebyly konečné.

Následující přestavba spočívala ve stržení hlavní, původní románské lodi i nedávno postavené jižní gotické lodi. Místo nich vyrostla nová mohutná gotická loď. Tyto práce byly ukončeny kolem roku 1411.

V době husitské, roku 1414, zavedl v kostele farář Mikuláš unikátní způsob svatého přijímání. Kromě klasického katolického přijímání u hlavního oltáře se konalo též přijímání pod obojí u bočních oltářů. Toto patrně zachránilo následně kostel před vyrabování a zničením ze strany husitů. V roce 1419 totiž vyhnali husité z kostela faráře Mikuláše i řád křižovníků. Ti se vrátili zpět až roku 1436 a v druhé polovině 15. století započali s další přestavbou objektu. Došlo ke stržení jižní románské lodi, přičemž zůstaly zachovány dva sloupy. Nově navržená gotická loď byla dvakrát širší. Původní románský vstupní portál byl přestavěn a vznikl též nový jižní portál. Gotické úpravy se dotkly také obou věží, které se staly dominantním prvkem stavby, jelikož byly zvýšeny a jejich okna ve 4. a 5. patře zvětšena. Pouze okno z mezivěžní tribuny se dochovalo dodnes. V rámci těchto úprav, které skončily na přelomu 15. a 16. století, byly střechy pokryty novou břidlicí a mezi severní románskou věží a severní lodí přistavěli kapli.

Po bitvě na Bílé hoře a v době třicetileté války zažil kostel několik změn. Nejprve vypověděli z kostela nekatolického kněze a roku 1628 byl kostel navrácen křižovníkům. V roce 1632, když město kontrolovali Sasové, tak se tam vrátil původní farář. Nakonec v roce 1648 nevydržel kostel obléhání Prahy ze strany Švédů a byl částečně poničen. V tomto stavu ho král Ferdinand vzal křížovníkům a za statečnou obranu Prahy ho věnoval novoměstské radě.

Aby toho nebylo málo, tak roku 1653 postihl kostel velký požár. Městská rada ho sice nechala opravit, ale v roce 1666 zaúřadoval blesk a následný požár poničil věž. Než se škody stačily opravit, postihl tuto část města další ničivý požár, při kterém shořela střecha hlavní lodi, kostnice, kaplička na hřbitově, fara i zvonice. Na tak rozsáhlé opravy nenašla novoměstská rada peníze a tak kostel začal chátrat. Naštěstí se brzy našlo řešení a to v podobě uzavření smlouvy s řádem křižovníků, kterým kostel roku 1686 novoměstská rada navrátila. Nedlouho poté se začala náročná oprava kostela, zvonice i okolí. Velmistr řádu křižovníků, arcibiskup Valdštejn, se zasloužil velkou měrou o provedení opravy věže, při které byla upravena střecha do barokního kupolovitého tvaru. Ten samý pán daroval roku 1691 do věže nový zvon s názvem Petr. Sice musel být o deset let později znovu přelit, ale jinak vydržel do současnosti, kdy je se svým průměrem 166 cm a výškou 122 cm největší z trojice zvonů. Na sobě má vyveden reliéf sv. Petra, znak Nového Města pražského a jména konšelů. Druhý zvon byl vytvořen v roce 1724, má jméno Pavel a lze na něm objevit reliéf sv. Pavla a také znak Nového Města pražského. Zvon Jan Křtitel z roku 1833 byl za 2. světové války roztaven a tak dvojici velkých zvonů doplňuje umíráček.

Roku 1757 poškodili částečně kostel Prusové a tak při následných opravách v letech 1760 – 1761došlo i k barokním úpravám interiéru. Zhruba o sto let později, mezi roky 1874 až 1879 se uskutečnila rozsáhlá přestavba kostela, kterou hradila opět pro změnu novoměstská rada. Úpravy řídil známý architekt Josef Mocker, který se snažil celkem důsledně navrátit stavbě styl románský až gotický. Došlo nejenom k odstranění barokní omítky na fasádě, ale také dokonce na zbourání barokního štítu s portálem u hlavní lodi. Nově byl proveden sokl a portály, přičemž ten hlavní byl zvýrazněn českým i pražským znakem a novogotickým tympanonem Krista a sv. Petra od Ludvíka Šimka. Opravy se dotkly také sakristie, severozápadní kaple a střechy. Samozřejmě stranou nezůstala ani okna, z nichž některá byla zazděna jiná upravena nebo nově vytvořena. Kompletně byly tyto náročné práce včetně úprav interiéru dokončeny roku 1885.

V letech 1913 – 1914 byl proveden důkladný archeologický a stavebně historický průzkum a současně provedeny některé opravy kostela. Došlo například k objevení základů původní románské baziliky či některých románských a gotických prvků. Po roce 1948 řád křížovníků opět přišel o kostel, který jim byl navrácen po roce 1989, kdy se také realizovala generální oprava.

Ke kostelu sv. Petra patří neodlučně Petrská věž, která slouží jako zvonice a v minulosti si plnila poplašnou a varovnou funkci, stejně jako svolávala na mši svatou. Postavena byla jako samostatná chrámová zvonice po vzoru italských campanil ve druhé polovině 16. století, i když výkopové práce na základech byly započaty již v roce 1419. Slavnostně vysvěcena byla ale až v roce 1598. Dočíst se o tom můžeme na průčelí věže, kde je osazena deska s latinským nápisem: „Měšťané farnosti sv. Petra na Poříčí nákladem veřejným i soukromým tuto věž vděčnému potomstvu vystavěli roku 1598.“

Dnes je průchod věží uzavřen, ale svého času sloužila věž jako průchozí brána na hřbitov vybudovaný okolo kostela sv. Petra. Hřbitovní místo bylo zrušeno ke konci 18. století. Věž je v současnosti běžně nepřístupná, ale hodiny fungují a bezchybně odbíjejí čas kolemjdoucím lidem i obyvatelům Petrské čtvrti. Místo již zmíněného hřbitova se po nedávných úpravách nachází na prostranství mezi kostelem a věží příjemný parčík. Bohoslužby se zde konají ve středu a v pátek v 16.30 hodin a v neděli dopoledne, v 10.30 hodin. Další informace se lze dozvědět na internetu: http://svatypetr.webnode.cz/ nebo na stránkách Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, jediného řádu českého původu, který se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou u kostela sv. Haštala v Praze:http://www.krizovnici.eu/.

Údajně chodíval na zvonici i Karel Hynek Mácha, když coby mladý pobýval v Praze a navštěvoval tady farní školu. Při jedné z návštěv si ranil obličej, kde mu zůstala nad obočím jizva. Já jsem tam s ním nebyl a tak to nemohu potvrdit.

Vyprávění o zajímavých místech, která navštívím, také uveřejňuji na těchto stránkách:

http://bubinga.blog.cz/ nebo na iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/