Písařov – pomník jedné velké tragédie
Jedno z pořekadel tvrdí, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Zde musíme udělat malou výjímku, neštěstí se odehrálo zrovna v horách. Přesněji na Písařovem u cesty z horního konce (rozcestí Písařov – škola), vydáme-li se po zelené TZ směrem k hájovně U Tří tabulí (pod Čečel), asi po kilometru a půl narazíme v malém lesíku na pomníček, který tu připomíná tragédii, která se tu udála 27.7. 1925.
Zděný pomník z lomového kamene připomíná mramorovou deskou v textu, že zde zahynuli při úderu blesku do stromu dva mladí sourozenci. Podle textu ve vývěsní skřínce se sourozenci chystali na pouť v nedalekých Jakubovicích. Bylo ovšem před bouří, takže ještě zaběhli na louku uklidit seno do kup. Doprovázel je ještě nejmladší bratr. To ještě stihli, ale při zpáteční cestě už je povětří zastihlo. Poučka praví, že se nemáme schovávat pod osamělým stromem, to zřejmě nešťastníci dodrželi. Lesík tu zřejmě byl i tenkrát, byť asi menší. Místo se označuje jako Šafářova smrčina. Strom, kde se ukryli byl zasažen bleskem a sjel do mladých lidí. Nápis prozrazuje, že „Dne 27.7.1925 byli na tomto místě zabiti bleskem Žofka a Alois Ruprichovi.“ Blesk zasáhl i nejmladšího Dominika, ten ale neštěstí přežil. Žofii bylo 22 let, Alois stár 17 roků.
Tragédie hluboce zasáhla i matku zahynulých, ta následkem šoku ze smutné zprávy ochrnula, zemřela pak po osmi letech.
Pomníček je relativně ve stále dobrém stavu, pravidelně u něj najdeme kytky (čerstvé i umělé). V Písařově tuším dodnes žijí vzdálení příbuzní nešťastníků. Kteří jsou pochováni na místním hřbitově.