Písek – Elektrárna král. města Písku

Vodní elektrárna královského Města Písku je nejstarší tohoto typu v Čechách.
Po rozsáhlé rekonstrukci byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1997.

Písek byl prvním městem v Čechách, které mělo stálé veřejné elektrické osvětlení. Instaloval ho zde český elektrotechnik František Křižík 23. června 1887, když rozsvítil několik obloukových lamp v centru města. O rok později bylo osvětlení rozšířeno a namísto provizorního pohonu lokomobilou přestavěli Písečtí starý mlýn při řece Otavě na elektrárnu, první v Čechách. Dynama k výrobě proudu pohánělo zpočátku VOdní KOLo, v roce 1901 jej nahradily dvě Francisovy turbíny. Tyto turbíny byly v roce 1994 zrekonstruovány, staré technické zařízení uvedeno do provozu a elektrárna opět vyrábí proud, který dodává do sítě. Návštěvníci se mohou seznámit nejen s historií písecké elektřiny, ale uvidí i staré výrobní zařízení v provozu.

Upomíná na někdejší Dominikánský klášter, který stál na jih od tohoto kostela od poloviny 13. století až do 20. srpna 1419, kdy byl zničen vyznavači kalicha. V pobělohorské době došlo k obnovení kláštera, ale za Josefa II. byl zrušen. Klášterní kostel má výrazné renesanční sgrafitové průčelí, pozůstatek z doby, kdy objekt sloužil jako městská solnice. Nad levým portálem znak dominikánského řádu. Na věži visí dva zvony z let 1575 a 1673. Kostel je opačně orientován a jeho půdorys má tvar kříže. Hlavní oltář je ze 17. století, oltáře v kaplích pocházejí ze století osmnáctého. Pod dlažbou se nachází švamberská krypta ze 17. století.

Klášterní kostel Povýšení Svatého Kříže v Písku se nachází v jihozápadní části Velkého náměstí. Kostel je upomínkou na někdejší Dominikánský klášter z pol. 13. stol., který stával jižně od kostela. Dominikánský klášter byl v srpnu 1419 zničen husity a mniši shozeni ze skály směrem k řece. Po husitských válkách bylo na jeho místě vystavěno několik domů a zbytky klášterního trojlodního kostela byly upraveny pro sklad soli. Z té doby se zachovalo krásné renesančními sgrafity opatřené průčelí. Nad levým portálem je znak dominikánského řádu. Po Bílé hoře došlo k obnovení kláštera a dominikáni si vystavěli nový konvent na opačnou stranu, směrem k hradu. Za válek o rakouské dědictví v letech 1741-42 byl klášter využíván okupační armádou jako lazaret. Po zrušení kláštera Josefem II. byla budova kláštera přestavěna pro potřeby soudu a věznice. Zůstal jen kostel Povýšení Svatého Kříže. Kostel je opačně orientován (oltář je na západ) a jeho půdorys má podobu kříže. Dnešní hlavní oltář je ze 17. stol a oltáře v kaplích z počátku 18. stol. Pod dlažbou se nachází švamberská krypta ze 17. stol. V druhé kryptě zřízené v r. 1729, byli pochováni řeholníci. Na nízké kostelní věži visí dva zvony z let 1575 a 1673 (sv. Dominik). Od r. 1906 spravuje kostel Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti, jejíž členi jsou známí jako petrini.