Písek - Kostel Povýšení sv. Kříže

Vodní elektrárna královského Města Písku je nejstarší tohoto typu v Čechách.
Po rozsáhlé rekonstrukci byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1997.

Písek byl prvním městem v Čechách, které mělo stálé veřejné elektrické osvětlení. Instaloval ho zde český elektrotechnik František Křižík 23. června 1887, když rozsvítil několik obloukových lamp v centru města. O rok později bylo osvětlení rozšířeno a namísto provizorního pohonu lokomobilou přestavěli Písečtí starý mlýn při řece Otavě na elektrárnu, první v Čechách. Dynama k výrobě proudu pohánělo zpočátku VOdní KOLo, v roce 1901 jej nahradily dvě Francisovy turbíny. Tyto turbíny byly v roce 1994 zrekonstruovány, staré technické zařízení uvedeno do provozu a elektrárna opět vyrábí proud, který dodává do sítě. Návštěvníci se mohou seznámit nejen s historií písecké elektřiny, ale uvidí i staré výrobní zařízení v provozu.

Elektrárnu královského Města Písku najdeme na jezu nad starým mostem v sousedství hradu. Jedná se o nejstarší veřejnou fungující hydroelektrárnu v Čechách - byla uvedena do provozu v roce 1888 a Písek se tak stal prvním městem v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením. V roce 1901 byl zrušen pohon velkým vodním kolem a byly instalovány dvě Francisovy turbíny, které pracují dodnes. Nejvyšší výkon turbín je 2x 50 hp. Elektrárna původně dodávala do sítě střídavý proud o napětí 150 V. Změna na třífázový proběhla v roce 1926.

V současnosti slouží budova elektrárny jako muzeum osvětlení a vodních motorů. V srpnu 2002 byl objekt elektrárny zatopen povodní do výše 2 - 4 metry.

Provozní doba: duben až říjen denně kromě pondělí 9.00 - 12.00 a 13.00 - 16.00 (v červenci a srpnu do 18.00), mimo tuto dobu na objednávku.

Vstupné: 30 Kč.

Klášterní kostel Povýšení Svatého Kříže v Písku se nachází v jihozápadní části Velkého náměstí. Kostel je upomínkou na někdejší Dominikánský klášter z pol. 13. stol., který stával jižně od kostela. Dominikánský klášter byl v srpnu 1419 zničen husity a mniši shozeni ze skály směrem k řece. Po husitských válkách bylo na jeho místě vystavěno několik domů a zbytky klášterního trojlodního kostela byly upraveny pro sklad soli. Z té doby se zachovalo krásné renesančními sgrafity opatřené průčelí. Nad levým portálem je znak dominikánského řádu. Po Bílé hoře došlo k obnovení kláštera a dominikáni si vystavěli nový konvent na opačnou stranu, směrem k hradu. Za válek o rakouské dědictví v letech 1741-42 byl klášter využíván okupační armádou jako lazaret. Po zrušení kláštera Josefem II. byla budova kláštera přestavěna pro potřeby soudu a věznice. Zůstal jen kostel Povýšení Svatého Kříže. Kostel je opačně orientován (oltář je na západ) a jeho půdorys má podobu kříže. Dnešní hlavní oltář je ze 17. stol a oltáře v kaplích z počátku 18. stol. Pod dlažbou se nachází švamberská krypta ze 17. stol. V druhé kryptě zřízené v r. 1729, byli pochováni řeholníci. Na nízké kostelní věži visí dva zvony z let 1575 a 1673 (sv. Dominik). Od r. 1906 spravuje kostel Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti, jejíž členi jsou známí jako petrini.