Chaty a chalupy
Mapa Písek
Písek má nejstarší lesnickou školu v Česku
Turistické cíle • Ostatní • Ostatní
Písečané se mohou chlubit, že mají nejstarší lesnickou školu v zemi.
Vždyť o založení lesnické školy se v Písku uvažovalo již 60. létech 19. století. Byl u toho tehdejší ředitel reálného gymnázia v Písku Jan Krejčí a učitel na lesnické škole v Bělé pod Bezdězem Emanuel Purkyně. Ti společně navrhli přemístit bělskou lesnickou školu do Písku a počeštit ji, neboť v té době ještě neexistovala lesnická škola s českým vyučovacím jazykem. Oběma pedagogům se záměr, pro který oba jeho navrhovatelé získali podporu významných osobností, nevydařil. Podruhé oživil myšlenku zřídit v Písku lesnickou školu písecký měšťan, mlynář Karel Drahomír Skuhra v roce 1865. Ale ani jemu se ji nepodařilo prosadit.
Teprve na potřetí, kdy podal tento návrh ředitel písecké rolnické školy Ladislav Burket v roce 1884, padla myšlenka na úrodnou půdu. Jeho a společným úsilím daších radních pak bylo dosaženo usnesení o zahájení lesnického běhu tedy kursu při rolnické škole.
Tento běh byl ale od 1. října 1885 nahrazen dlouhodobým dvouletým během, záhy dále přetvořeným na již samostatnou dvoutřídní školu. Nu a to je událost, která je datována jako vznik lesnické školy v Písku. Její vedení bylo svěřeno Josefu Zenkrovi, ovšem v podřízenosti rolnické školy a jejího ředitele Ladislava Burketa.
Z užšího kruhu zakladatelů a budovatelů školy v období bezprostředně po jejím založení vynikají čtyři jména: Ladislav Burket, František Gamisch, Josef Zenkr a Bedřich Schwarzenberg.
Bedřich Schwarzenberg, podle něhož se nyní škola pojmenovala „Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek“, byl zvolen předsedou kuratoria rolnické a lesnické školy v roce 1887. Zaslouženě vyslovilo 28. prosince 1900 zastupitelstvo královského Města Písku Bedřichu , který byl ještě poslancem zemského sněmu, prezidentem zemědělské rady Království českého, předsedou ústřední hospodářské společnosti pro Království české a starostou okresu píseckého, milevského a mirovického, své plné uznání za zásluhy o zvelebení lesnické školy, a tím i o prospěch Města Písku. Není bez zajímavosti ani jeho pozdější podnět ke zřízení lesnické Vysoké školy v Písku, který ovšem nenalezl odezvu a nebyl realizován.
Období let 1887–88 se stalo kritickým přelomem v počátečním vývoji „mladé“ školy. V roce 1887 zemřel František Gamisch a novým předsedou kuratoria rolnické školy byl zvolen JUDr. Bedřich Schwarzenberg. A v r. 1888 odstoupil z odborného vedení lesnické školy Josef Zenkr, a toto bylo nadále svěřeno Josefu Bohdaneckému s tím, že zároveň byl ředitelem lesnické i rolnické školy potvrzen Ladislav Burket.
Právě toto období nutno hodnotit jako „zlatý věk“ lesnického školství v Písku, ze kterého vyrostla, a ze kterého dosud i žije, tradice nynější Střední lesnické školy. Ladislav Burket a Bedřich Schwarzenberg, kteří se stali vůdčími osobnostmi školy, se ukázali být pro školu šťastnou volbou, a je především zásluhou této dvojice, že škola nejen že rychle překonala obtíže svého vzniku, ale vzápětí jako zázrakem vyrostla až do předního postavení mezi lesnickými školami Rakousko – uherského mocnářství.
Roku 1897 se zformovala ve školu revírnickou dvouletou, od roku 1910 pak tříletou, ke které byl v r. 1899 připojen dvouletý vyšší ústav lesnický tedy revírnická škola, jež připravovala příručí a revírníky s cílem přípravy vyššího ústavu byli odborníci schopní podrobit se odborné zkoušce pro samostatné lesní hospodáře.
A jak hodnotil soudobý odborný tisk ... Österraichische Forst- und Jagdzeitung v roce 1902 ? „Téměř přes noc, k velkému překvapení zainteresovaných kruhů, stál tu pojednou vyšší lesnický ústav v Písku, s učebnou osnovou, která u každého nepředpojatého vzbuzuje obdiv organizačního talentu zúčastněných činitelů a která písecký ústav staví na výši moderních akademií německých a francouzských“.
Ladislav Burket a Bedřich Schwarzenberg nalezli i způsob, jak ústavy finančně zajistit, a to z nadace, založené panovníkem.
Písecké lesnické ústavy opravdu získaly mezinárodní proslulost. Dnes se zdá být neuvěřitelné, ale je skutečností, že například dne 11. února 1911 se pan Raphael Zon, vedoucí lesnického odboru státního departmentu USA ve Washingtonu, obrátil dopisem na ředitelství lesnických ústavů v Písku s prosbou o zaslání fotografických snímků veškerého zařízení školy, organizačního schématu a popisu studia, aby posloužily jako vzor lesnickému školství v USA, teprve zde vznikajícímu.
Období vzestupu ústavů učinila konec první světová válka, která hospodářský rozvrat a finanční potíže (nejen lesnickým ústavům, doposud nadačním).
Pak s jejím koncem přišel Rakousko – Uherského císařství do řady nových nástupnických států, mezi kterými vznikla i Československá republika. Není divu, že v revoluční atmosféře, kdy se hroutily staré a prosazovaly nové mocenské struktury, se staly terčem kritiky „Císaře a krále Františka Josefa I. nadační ústavy lesnické“. Nejen pro jejich pojmenování po stařičkém (a nyní vysmívaném) mocnáři; i jich dlouholetý ředitel, Ladislav Burket, nutně musil být v očích českých národovců až příliš sepjatý s mocnářstvím.
A tak zatímco mladá republika se postupně stabilizovala, potíže nadačních ústavů lesnických v Písku se naopak prohlubovaly. Východisko bylo nalezeno v převzetí jejich financování státem, a dosavadní dva ústavy se v průběhu let 1918–20 reorganizovaly na jedinou státní vyšší lesnickou školu (čtyřletou s maturitou, nominálně připravující absolventa jako samostatného lesního hospodáře).
To ovšem již předznamenává následující období, které je, spíše než čímkoliv jiným, již postupným ústupem školy ze slávy. Státní vyšší lesnická škola sice přečkala i druhou světovou válku, aby po roce 1949 byla (v souladu s tehdy předpokládaným trendem technizace společnosti) přejmenována na Lesnickou technickou školu, jejíž název byl r. 1960 znovu pozměněn na Střední lesnickou technickou školu.
Absolutní uplatnění jednotného modelu správy lesa v období centrálně řízeného hospodářství vedlo nejprve k zrušení institutu „samostatného lesního hospodáře“ a v zápětí poté k představě, že v socialistickém lesnictví může být lesním hospodářem pouze inženýr, jemuž podřízení lesní musí mít maturitu. V důsledku toho byly zrušeny mistrovské (tj. bývalé hájenské) školy a později byly střední lesnické školy, včetně Střední lesnické školy v Písku, zaměřeny na přípravu lesních (nyní revírníků) a mistrů.
Dnem 1. září 1991 MŠMT ČR nově zřídilo jako nástupnickou organizaci předchozích lesnických škol Střední lesnickou školu Písek, jako státní rozpočtovou organizaci s právní subjektivitou. Jejím posláním bylo (a dosud je) připravovat absolventy základních škol ve čtyřletém studijním oboru 42-19-6 s maturitou jako lesnicky kvalifikované odborníky, zejména revírníky – „výkonné“ lesní hospodáře.
V rozmezí let 1992–95 byl na Střední lesnické škole Písek experimentálně vyučován nástavbový studijní obor „Lesnictví“ pro absolventy lesnických středních odborných učilišť, dvouletý, ukončovaný odbornou (nikoliv maturitní) zkouškou; v rozmezí let 1994–97 zde byli také k maturitě připravováni absolventi gymnázií, ve dvouletém kvalifikačním pomaturitním studiu.
K výročí stodeseti let od založení školy (v r. 1995) propůjčilo MŠMT ČR škole čestný název „Bedřicha Schwarzenberga“.
V r. 1996 zřídilo MŠMT ČR nově Vyšší odbornou školu lesnickou, a sloučilo jí se Střední lesnickou školou do jediného právního subjektu pod názvem „Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek“.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Písek má nejstarší lesnickou školu v Česku
