Poděbrady-procházka po památkách

Lázeňské město a letovisko Poděbrady s 13 364(2005) obyvateli se nachází na řece Labi, asi 40km východně od Prahy a 10 km jihovýchodně od okresního města Nymburka. Město samo svými historickými a mnoha drobnými památkami, lázněmi s pěknými parky i jeho blízké okolí nabízí všestranné uspokojení zájemcům o kulturu, historii, sport a především relaxaci v krásné přírodě.

Poděbrady vznikly v místě starého osídlení na obchodní cestě u brodu přes řeku Labe. Osada na brodu se připomíná již v r. 1199. U soutoku Cidliny s Labem, asi 4 km jihovýchodně od Poděbrad v Libici, bylo již v 10. stol. středisko slavníkovského knížectví. Hradiště v Libici, nyní Národní kulturní památka bylo svědkem vyvraždění dvou knížecích rodů, Slavníkovců a Vršovců a místo narození Svatého Vojtěcha. O Poděbradech je první písemná zmínka v r. 1223, kdy se uvádí Hroznata z Poděbrad, nejvyšší komorník královny Judity. Beneš z Poděbrad patřil do proslulé bojové družiny krále Přemysla Otakara II. V r. 1262 se hrad a tržní ves v Poděbradech, jako odúmrť staly majetkem krále Přemysla Otakara II., který na místě staršího hradiště nechal vybudovat kamenný hrad na kterém 4. prosince 1268 korutanský vévoda Oldřich prohlásil českého krále Přemysla Otakara II. za svého dědice. Ve 14.stol. se Poděbrady stávají lenním statkem, byly často zastavovány až je zdědila Eliška z Kunštátu. Její manžel Boček z Kunštátu dostal Poděbrady od císaře Karla IV. v r. 1351 lénem a v r. 1362 do dědičného držení. Na počátku 15. stol. se Poděbrady připojily na husitskou stranu a zúčastnily se i aktivního boje. Při pokusu o dobytí Nymburka byl v r. 1426 smrtelně raněn Hynek z Poděbrad a Kunštátu a Poděbrady získal jeho bratr Vítek, který však již v r. 1427 zemřel a jeho dědicem se stal sedmiletý syn Jiřík z Kunštátu, kterému dělal poručníka Heralt z Kunštátu. Jako čtrnáctiletý se zúčastnil v r. 1434 bitvy u Lipan na straně pražanů a uznal Zikmunda jako českého krále. V 17. letech zasedal v zemském soudu, v 18. letech vedl vojenský oddíl a jako devatenáctiletý byl jmenován hejtmanem boleslavského kraje, kam patřily i Poděbrady. Pravděpodobně na počátku 15. stol. se započalo s budováním opevnění kolem poddanského městečka. V r. 1472 jeho synové privilegiem povýšili městečko na město spravované magdeburským právem. Roku 1495 Poděbrady vyměnili vnukové Jiřího z Poděbrad s královskou komorou, které patřily až do r. 1839. V letech 1545-82 byl hrad přestavěn na renesanční zámek a v letech 1723-57 na barokní zámek. Ze starého hradu zůstala dvě hlavní křídla a věž Hláska, která byla zvýšena a opatřena charakteristickou střechou ve tvaru přilby. „Hláska“ sloužila také jako vězení na způsob hladomorny. V r. 1496 zde bylo vězněno deset vůdců povstání kutnohorských havířů. Za vězení sloužila „Hláska“ do r. 1723. Při hledání pitné vody na vnitřním nádvoří, našel v r. 1905 baron Karl Bülow z Bothkampu, kterého pozval kníže Filip Arnošt Hohenlohe, pomoci virgule pramen kyselky s výbornou chutí a za tři roky vznikly na severním okraji tehdejších Poděbrad malé lázně se šesti kabinami. V kovárně na Podhradí vybudovaném v 16. stol., byla od r. 1761 zámecká hospoda „Na kovárně“ změněna ve 20. stol. na Městské divadlo. V r. 1964 byla na zámku otevřena stálá výstava připomínající 500 výročí mírových snah krále Jiřího z Poděbrad.

Farní kostel Povýšení sv. Kříže ze 14. stol. získal dnešní podobu po druhé přestavbě v r. 1898. Stará radnice vznikla po r. 1775 úpravou patrového domu, který koupila obec od vdovy zámeckého purkrabího Holfelda. V 19. stol. v Poděbradech začala průmyslová výroba, především potravinářská. V r. 1871 byly Poděbrady napojeny na železnici a v r. 1876 byla založena sklárna. Jezdecká socha Jiřího z Poděbrad, zhotovená z tepaných měděných plátů ve dvojnásobné životní velikosti, dokončená v r. 1891, se stala součástí Jubilejní výstavy v Praze a zůstala tam až do Národopisné výstavy v r. 1895, po které byla přemístěna na náměstí do Poděbrad. Štítonoši na rozích drží znaky Čech, Moravy, Lužice a Slezska. Západně od sochy je na náměstí mariánský sloup z r. 1765. Na západním okraji města bylo podle urbáře z r. 1553 19 zemědělských dvorů, z nich největší byl panský hospodářský dvůr se dvěma špýchary, které po velkém požáru v r. 1680 přestavěli na jeden veliký špýchar, který sloužil až do r. 1912. Po objevení minerálních pramenů tehdejší majitel hospodářského dvora kníže Filip Arnošt Hohenlohe, chtěl místo dvora postavit lázeňskou budovu, ale nakonec se rozhodl postavit lázně na severním okraji města v místě dnešních Letních lázní. Panský špýchar pak nechal zbořit a na jeho místě postavil správní budovu panství. Po jeho smrti postavil vedle stávající správní budovy panství podnikatel Josef Hyross vilu ve stejném stylu, nazývanou Zámeček. V r. 1931 se stala majitelkou objektu lázeňská společnost a vytvořila tu druhé lázeňské centrum. Blíže k městu na místě obecního dvora byla na začátku 19. stol vybudována evangelická fara, nyní i modlitebna. Na farské zahradě nechal pro radost své ženy Veroniky v r. 1820 sládek Fridrich postavit klasicistní gloriet.

Železitý pramen byl v Poděbradech znám v oboře jižně od města již na začátku 17. stol., jak je označeno na tzv. Komenského studni z r. 1624 u Havířského kostelíku Nanebevzetí P. Marie, kolem které vznikly v r. 1722 železité lázně, zbořené v r. 1936. Střed lázní s parkem a lázeňskými budovami začal vznikat v r. 1910 po prodeji Knížecích lázní a komplexu panských zahrad knížetem Hohenlohem městu, podle projektu architekta Františka Jandy. V r. 1932 byl pod vedením profesora Libenského otevřen Nový vyšetřovací ústav s vodoléčebnými a uhličitými procedurami. R. 1949 bylo v Poděbradech 16 artézských studní. Minerální voda Poděbradka je čerpána z hloubky více než 100 m. Květinové hodiny se staly atrakcí Lázeňského parku v r. 1937. Za hodinami je v ohrádce trpaslík s muchomůrkou, aby odbil kladívkem každou celou hodinu. V 60letech 20. stol. byl trpaslík nahrazen rudým tlukoucím srdcem, symbolem poděbradských lázní. Dnes je trpaslík opět na svém místě a srdce u hodin symbolizují tři plastiky.

Starou zástavbu připomíná romanticky upravená Obereignerova vila, kterou nechal vybudovat v r. 1898 přestavbou bývalé stodoly, přítelem architektem Josefem Fantou, místním sochařem Milanem Havlíčkem a uměleckým kovářem Janem Marešem. V podobném stylu byla vybudována i vila na severní části náměstí T. G. Masaryka. V lesoparku na druhém břehu Labe je vpravo pod silnicí na Prahu dřevěný misijní kříž s plechovým Kristem a pěšinkou se dostanete pod most, na pilíři je označena výška hladiny Labe po různých záplavách. Ve směru k oboře projdete kolem zbytku Mariánského sloupu z r. 1757, postaveného jako díky za ochranu města před výbuchem a ohněm, po vítězné bitvě nad pruským králem Bedřichem u Kolína, kdy mohlo dojít k výbuchu muničního skladu v Poděbradech. Na podstavci stávala socha P. Marie Svatohorské. Dále po pěšince je replika zvoničky postavené v r. 1516, která po bouři v r. 1921 vyhořela. Několik metrů dále je po levé straně žulový pomníček místního rodáka, exulanta a mučedníka pro víru Ondřeje Chebďovského, popraveného v r. 1622 v Hradci Králové. Po pravé straně je pískovcová skruž s letopočtem 1624 a iniciálami AM, která připomíná zaniklý pramen železité kyselky, o kterém se zmiňuje ve své knize J. A. Komenský.

Na místě starého poděbradského popraviště, kde bylo sťato 5. 8. 1496 deset ze třinácti vůdců povstání kutnohorských havířů, nechal v r. 1516 postavit pražský měšťan Ondřej Prachovec, jeden z příbuzných popravených havířů, malý dřevěný Kostelíček, přestavovaný v letech 1665 a 1896. Jeden z odsouzených havířů utekl z křivoklátského popraviště, dostal se až ke králi. Mimořádný soud prohlásil havíře za nevinné a viníci měli být potrestáni. Mnoho dalších drobných památek, plastik, staveb a další zajímavosti, které pohladí duši a oči, najdete v Lázeňských parcích i v ostatních částech města.