Podyjí (2): Vyhlídka Sealsfieldův kámen – Devět mlýnů - vinice Šobes

Podyjí (2): Vyhlídka Sealsfieldův kámen – Devět mlýnů - vinice Šobes (03/2016)

Podyjí je krásné i brzy na jaře. Lesy ještě spí a tak je přes stromy bez listí lepší výhled do krajiny. Těšíme se na řeku Dyji a na tichou krajinu kolem ní. V plánu je trasa dlouhá asi 14 km, která začíná a končí u vinice mezi vesnicemi Konice a Popice. První zastávkou bude vyhlídka na řeku Dyji ze Sealsfieldova kamene, pak projdeme údolím kolem řeky místem zvaným Devět mlýnů, ochutnáme víno u známé vinice Šobes a vrátíme se kolem Havranického vřesoviště zpět ke Konicím.

Ráno vyjíždíme z Lukova, kde jsme ubytovaní, přes Znojmo směrem na rakouský Retz, a ze silnice odbočujeme k vesnici Konice. Za Konicemi u rozcestníku pod Popickým vrchem necháváme auto. Odtud se vydáváme po zelené značce směrem k řece Dyji.

Nejprve se jde po lesní cestě, kolem které nádherně kvetou koberce modrých jaterníků. U cedule označující I. zónu Národního parku Podyjí uhýbá naše trasa z lesní cesty na širší pěšinu vedoucí do kopce, a zelená jde dále společně se žlutou turistickou značkou. Na tuto stezku je již zakázán vjezd cyklistům.

Řeka sem tam prokukuje mezi stromy, jsme docela vysoko nad ní. A už se blížíme k první vyhlídce - ze skály je možné pohlédnout do kaňonu řeky Dyje. Ještě to není známá vyhlídka Sealsfieldův kámen, ale pohled do krajiny je téměř totožný. Vidíme kousky zákrut řeky, všude lesy a naproti na svahu vyhlídku Králův stolec s altánem.

Po pár metrech již přicházíme k Sealsfieldově kameni. Na skále a v okolí je poměrně dost lidí, kteří většinou přišli nebo přijeli na kole z druhé strany od Popic. Krkolomné jméno milovníka této vyhlídky patří Charlesovi Sealsfieldovi, který se narodil v Popicích a původně se jmenoval Karl Anton Postl. Coby třicetiletý emigroval do USA, kde se pod novým jménem proslavil jako spisovatel. V Popicích je pamětní deskou označen jeho rodný dům.

Od vyhlídky se vydáváme dál po žluté opět bez cyklistů a stezka po nějaké době konečně vede dolů k řece Dyji. Kousek se jde lesem kolem břehu a již přicházíme do lokality Devět mlýnů. Údolní louky s plytce tekoucí řekou působí dojmem, že zde něco chybí, že tu něco bylo a už není .... Náhon vedoucí nikam, jez bezdůvodně čeřící vodu, zasypaná studna, zaslepený vchod do skály.

Náš dojem z místa je správný. Ještě za války se jednalo o velmi rušnou lokalitu. Ozýval se klapot mlýnů, vyráběl se papír, a lidé sem mířili také za odpočinkem, jak ze Znojma a Brna, tak především z Vídně. V tomto období zde z původních devíti mlýnů stálo ještě šest (jeden přebudovaný na hotel, jeden na papírnu a čtyři fungovaly stále jako mlýny). Zbylé tři mlýny byly zničeny povodněmi již mnohem dříve, někdy v 18. století.

Po 2. světové válce však začala přeměna lokality na území nikoho. Původní německy mluvící obyvatelé byli násilně odsunuti, noví obyvatelé okolních vesnic nesměli do míst u státní hranice vstupovat a mlýny začaly chátrat. Jejich budoucnost byla tak jasně dána zákonem o ochraně státních hranic z roku 1951.

Zbytek zkázy tedy dokonali podle nařízení pohraničníci, kteří budovy vyhodili do povětří, aby zde byl lepší přehled o případných narušitelích hranice. Svahy nad řekou byly obehnány ostnatým drátem a až do roku 1989 sem měli přístup pouze prověření členové pohraniční stráže.

Do dnešních dob se nejvíce zachovalo z Lauerova mlýna, zvaného Papírna, který je na naší trase první v řadě směrem od Znojma. Brněnský podnikatel přestavěl mlýn na papírnu a vyráběl zde papír různých druhů. Papírna byla plně v provozu až do roku 1945, za války se zde vyráběl zatemňovací papír do oken pro město Znojmo.

Na místě dalšího mlýna, který má tři možné názvy: Judexův / Grieblerův / Baštův je dnes vodárenská čerpací stanice, která dodává vodu z Dyje nahoru k Havraníkům. Také tento mlýn fungoval až do roku 1945. Další, třetí mlýn na naší trase, vlastnila rodina Gruberových, která jej v 30-tých letech 20. století přestavěla na hotel.

Hotel Gruber měl dokonce bazén. Ten nechal pan Gruber postavit proto, že si jeho hosté stěžovali na příliš studenou vodu v řece, která se nehodila ke koupání. Stalo se tak po výstavbě Vranovské přehrady v roce 1935.

Přehrada změnila přírodní poměry řeky upouštěním spodní vody ze dna přehrady do koryta Dyje. V létě byla voda v řece příliš studená na koupání a v zimě zase příliš teplá, takže nebylo možné těžit z řeky led pro chlazení. Základy bazénu lze ještě dnes rozeznat a ve skále je zasypaný vchod do někdejší "lednice".

Málo se ví také o tom, že již v roce 1922 probíhala jednání o využití údolí Dyje od Hardeggu až po Znojmo pro vybudování přehrady. Tyto plány se začali znovu projednávat v roce 1983. K devastaci tohoto přírodního, dnes tak vzácného, fenoménu, naštěstí nedošlo. V rakouské části Podyjí se podařilo Občanské iniciativě Za zachování Thayatalu a s pomocí zastupitelů města Hardeggu zabránit výstavbě plánované přehrady, která by dnes navazovala na konec vzdutí Znojemské přehrady a její vody měly zasahovat až k Hardeggu.

Řeku překračujeme po visuté lávce, která vede na druhou stranu pod svah se známou vinicí Šobes. Umístění vinice je prý jednou z nejlepších poloh pro pěstování vinné révy v Evropě. Ještě se chvíli zastavujeme na louce u řeky pod Šobesem, která je plná sněženek, a pak se již vydáváme na skalnatý ostroh nad řekou.

U ochutnávkového stánku, který se nachází přímo u vinice, koštuji šedou rulandu. Je výborná, i když jaksi ne nejlevnější. Ceník na Šobesu přikládám do fotogalerie (2016). Přímo z vinice Šobes je zde možno ochutnat tři druhy vína, zbytek nabídky tvoří vína z jiných tratí. Chvíli posedíme a pak se vydáme zpět přes lávku a u bývalého Judexova mlýna odbočíme nahoru po červené směr Havraníky.

Pěšina v lese je moc příjemná. U studánky U tří lip je napsáno, že voda není vhodná ke konzumaci. Havranické vřesoviště nad lesem je velmi zajímavá lokalita. Je odtud také moc pěkný výhled na krajinu. Vřesoviště vzniklo na skalnatém plochém pahorku dlouhodobou pastvou, předtím tu byl zřejmě les. Vřesoviště jsou velmi bohatá na faunu a flóru. Krásně kvetou především na podzim. Teď na konci března převládá hnědavá barva.

Další ochutnávkový stánek s vínem je mezi Havraníky a Popicemi, u viniční tratě Staré vinice. Procházíme Popicemi kolem rodného domu Charlese Sealsfielda a pak už je to jen kousek po asfaltové cestě k autu.

Mapa oblasti na mapy.cz: Podyjí (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další články z našeho pobytu v Podyjí:

• Podyjí (1): Zřícenina hradu Nový Hrádek u Lukova
• Podyjí (3): Čížov - Hardegg - rakouská strana Dyje