Polička - kostel sv. Jakuba

Při strašlivém požáru města Poličky v roce 1845, kdy lehlo popelem 98 procent městských domů, byl ohněm zasažen také kostel sv.Jakuba. Gotická stavba ze 14.století se proměnila v ruinu a při obnově města bylo rozhodnuto o jejím zbourání. Zároveň si ale městští radní nechali od architekta A.Váchy vypracovat plány na stavbu kostela nového. Podle projektu stavitele a ve stylu novogotickém tak vznikl veliký trojlodní sakrální objekt, doplněný štíhlou věží. Pod vysokým jehlancem její střechy se do dnešních dnů zachovala světnička, který bývala domovem pověžného. Tato funkce obnášela v časech dávno minulých jakéhosi "oznamovatele" požárů a městského strážce. Podkrovní světnička a Ochoz s překrásným výhledem na věži kostela sv.Jakuba v Poličce nejsou pozoruhodné jen tím, že je oboje přístupné turistům, ale hlavně tím, že se zde - vysoko nad zemí - narodil nejslavnější poličský rodák Bohuslav Martinů...

Kostel sv.Jakuba naleznete v městském centru, obehnaném dosud hradbami, poblíž hlavního Palackého náměstí. Kostel se nachází také na náměstíčku, které zase dostalo název - jak jinak - po slavném hudebním skladateli.

Historické město Polička se nachází poblíž česko-moravské zemské hranice, bylo založeno českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265 a dnes v něm žije přibližně devět tisíc obyvatel. Historické jádro Poličky je prohlášeno městskou památkovou zónou a jeho dominantou – jakož i jednoznačnou dominantou celého města – je neogotický kostel sv. Jakuba Většího, nacházející se ve středu města, na Náměstí Bohuslava Martinů. V roce 2010 byl tento kostel prohlášen Národní kulturní památkou, ale počítejte s tím, že původní prvky zde budete hledat (skoro) marně a jedná se opravdu „jen o novostavbu“ v historizujícím slohu. Kostel byl totiž postaven až v letech 1853 až 1865. A na tomto faktu nic nemění ani to, že jej známý regotizátor František (Franz) Schmoranz starší postavil - podle upraveného projektu známého stavitele Antonína Wacha – na místě původního gotického, barokně upraveného, chrámu, vážně poškozeného při požáru města v roce 1845. Schmoranz nechal strhnout zachované zbytky starého kostela – snad s výjimkou paty polygonálního kněžiště z pískovcových kvádrů – a postavil chrám zcela nový. Jeho slavnostní vysvěcení na den sv. Jakuba Většího bylo spojeno s oslavou 600. výročí založení Poličky.

Při přestavbě byl puristicky dodržen půdorys starého gotického kostela, ale jinak se původní bazilika proměnila v kostel halového typu, kde jsou všechny tři lodi stejně vysoké. Děkanský kostel v Poličce je tedy halové trojlodí se západní hranolovou věží, tribunami v bočních lodích a dlouhým kněžištěm se šestibokým závěrem. Délka kostela bez opěráků je přibližně 46 metrů, přičemž interiér presbytáře i lodi jsou dlouhé stejně, tedy asi 19 m. Nadstandartní délka kněžiště se při venkovním pohledu – díky různým přístavbám – tak „trošku“ ztrácí. Šířka chrámu je téměř 20 m, výška věže asi 66 m (bez vrcholového kříže je to o 3 m méně). Věžní Ochoz se nachází ve výšce 37 m. Hlavní loď je zaklenuta čtyřmi klenebními poli, stejně jako lodě boční. Kněžiště s trojicí obdélných klenebných polích odděluje od lodi triumfální oblouk.

V celém interiéru – kromě sakristie – uvidíme křížovou klenbu s žebry s hruškovitým profilem. Žebra vybíhají z vysokých přípor a sbíhají se do masivních terčových svorníků, zdobených tváří Krista, letopočtem 1860, znakem města Polička i Českého království nebo symbolem Boží Trojice. K severní straně chrámu pak přiléhá obdélná sakristie, k té jižní kaple Božího hrobu a kaple Panny Marie. V západní části hlavní lodi se nachází hudební kruchta s varhanami Karla Čapka z roku 1914. Hranolová věž je většinově zasunuta do půdorysu trojlodí a má téměř pevnostní ráz. Její monumentálnost ještě zdůrazňuje cimbuří. Okna mají hrotité záklenky vyplněné kružbami, z nichž se žádná neopakuje. Ve věži se nachází byt věžného, který je upraven do podoby rodné světničky hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Byt je přístupný z ochozu s kružbovým zábradlím. Věž je završena osmibokou jehlancovou střechou s makovicí a křížem.

Mobiliáři kostela dominuje hlavní oltář se sochou sv. Jakuba Většího od Václava Levého a obrazy zemských patronů (sv. Prokop, sv. Ludmila, sv. Václav a sv. Vojtěch) od Josefa Vojtěcha Hellicha. Postranní oltáře jsou zasvěceny sv. Josefu (obraz Wilhelm Kandler) a Panně Marii (obraz J. V. Hellicha). Kazatelna je vyzdobena Levého reliéfními deskami s Kristem a čtyřmi evangelisty, chórové lavice pocházejí z let 1864 a 1865. Křtitelnice pochází z doby stavby kostela a byla zhotoven podle návrhu Františka Schmoranze st. Najdeme zde také barokní sousoší Piety a Krista loučícího se s Pannou Marií, která pocházejí z původního kostela. Ve věži jsou zavěšeny čtyři nové zvony z let 1980 až 1983 i nejstarší poličský zvon Medián z roku 1511.

A na závěr – bez ladu a skladu – ještě pár zajímavostí. První písemná zmínka o poličském kostele pochází z listiny krále Jana Lucemburského z roku 1321. Postaven však byl zřejmě už nedlouho po založení města v roce 1265. V polovině 14. století byl postaven kostel nový, který byl trojlodní bazilikou s dlouhým kněžištěm a štíhlou věží v západním průčelí. Kopie Levého oltářní sochy sv. Jakuba zdobí jeho hrob na pražském Vyšehradě.