Praha (Nové Město) - činžovní dvojdům na Jiráskově náměstí

Dominantou pražského Jiráskova náměstí není jen moderní Tančící dům, ale také protější – a velmi zajímavý - neobarokní „činžák“. Přesněji řečeno dva spojené historizující činžovní domy z počátku 20. století. Oba objekty jsou charakterizovány výrazným nárožním rizalitem zakončeným věžicí. Ten s číslem 2014/1, 2 tvoří přechod mezi náměstím a Masarykovým nábřežím, ten s číslem 2013/1, 2 pak spojuje náměstí s ulicí Náplavní.

Oba domy byly dokončeny v roce 1906 a spojuje je – kromě atraktivního vzhledu a „dobré adresy“ – jméno autora projektu, kterým je významný pražský architekt a stavitel František Jiskra. Ten také dům s č.p. 2014 původně vlastnil. Tyto nájemní domy byly postaveny v rámci úpravy nábřeží a na jejich fasádě ihned zaujmou patrové arkýře, podepřené atlanty od neznámého autora (jejich podoba však evidentně vychází z paláců ve Vídni). Najdeme zde i další plastiky a je zřejmé, že architekta výrazně ovlivnila hotelová architektura. Oba neobarokní domy vznikly na pozemcích bývalé Bubeníčkovy ohrady a zejména první z nich prošel častými drobnými úpravami (stalo se tak v letech 1908 až 1909, 1913, 1917, 1929, 1935, 1967, 1959, 1963 a v 90. letech minulého století).

Dům č. 2014 je popisován jako nárožní šestipodlažní podsklepený objekt se sedlovou střechou a zaobleným nárožím s arkýřem a věží s cibulovou bání. Uliční fasády jsou zvýrazněny architektonickými a dekorativními prvky (balkon s kovovým zábradlím a sloupky s vázami, otevřené loggiové arkýře se sloupy s kompozitními hlavicemi a balustrovým nebo plným zděným zábradlím). Podoba štítů podkrovních vestaveb s arkýři s volutovými frontony údajně vychází z dientzenhoferovského baroka. V interiéru domu jsou nejvíce ceněny klenuté chodby, dvouramenné schodiště se zdobným kovovým zábradlím a rámy dveří.

U domu č. 2013, jehož adresa se občas udává na Náplavní ulici, se většina základních informací od jeho „souseda“ téměř nijak neliší. Jen na Jiskrově projektu se spolupodílel architekt Antonín Souček a víme, že stavitelem domu byl Josef Hercík. Tento dům ale prošel minimálním počtem – většinou jen vnitřních a drobných – úprav. Ty zde proběhly v letech 1910, 1912 a 1924. Dům č.p. 2013 je také nárožní, šestipodlažní a podsklepený. I on má sedlovou střechu, zaoblené nároží s arkýřem a věží s cibulovou bání i fasády bohatě zdobené štukovými i architektonickými prvky. Ty jsou stejné jako u domu č. 2014, což platí i pro arkýřové štíty podkrovních vestaveb a interiérové umělecko-řemeslné prvky.

Oba domy patří mezi naše chráněné kulturní památky (dům č.p. 2013 od května roku 1999. dům č.p. 2014 od června roku 2000), a to jako architektonicky a urbanisticky hodnotný doklad časově opožděné neobarokní architektury, navíc silně ovlivněné lázeňskou nebo hotelovou architekturou. Činžovní domy č.p. 2013 a 2014 tvoří jednotný celek lišící se pouze drobnými změnami ve výzdobě a jsou součástí pražské památkové rezervace i seznamu kulturního dědictví UNESCO (v rámci historického centra Prahy).