Praha (Nové Město) – palác Archa (Legiobanka)

Na „dobré“ pražské adrese – v ulici Na Poříčí (č. 24 a 26) najdeme zajímavou „dvojbudovu“, která si do svého vývěsního štítu i rodného listu nechala zapsat styly rondokubismus a funkcionalismus i jména Josef Gočár a František Marek. Současný palác Archa je někdejší Bankou československých legií a jistě stojí za pozornost. Přiznejme si však rovnou, že každého asi zaujme hlavně starší – při čelním pohledu pravá – část palácového komplexu.

Právě tuto první budovu si nechala Legiobanka postavit v letech 1921 až 1923. Rondokubistická stavba je sice spojována zejména s věhlasným architektem Josefem Gočárem, ale na její výzdobě se podíleli mnozí významní a nadčasoví umělci jako např. sochaři Jan Štursa (čtyři plastiky legionářů nad hlavním vchodem) a Otto Gutfreund (reliéfní vlys Návrat legií na parapetu II. patra) nebo malíř František Kysela (vnitřní malířská výzdoba a vitráže prosklené klenby nad bankovní halou).

Druhá budova architekta Františka Marka pochází z let 1937 až 1938 a podle výzdoby II. patra (návrh Josef Kaplický) bývá občas také označována jako Zlatý klas. Obě budovy pak v roce 1990 zakoupila ČSOB, která je následně (v letech 1991 až 1994) nechala zrekonstruovat. Mimo jiné zde vzniklo Divadlo Archa, které dalo komplexu jeho současné jméno. V novější budově svého času sídlilo Divadlo E.F. Buriana.

Náš článek bude nadále zaměřen téměř výhradně na Gočárovu památkově chráněnou budovu na č.p. 1046/24, která je považována za jedno z nejvýznamnějších děl moderní české architektury, ale jejíž vznik je spojován s jednou velmi smutnou událostí – zbořením legendárního a oblíbeného pivovaru s kabaretem „U Bucků“. Ale v této souvislosti je potřeba ještě zmínit, že v té sousední budově původně sídlil bufet – a dřívější pivovar - U Rozvařilů. Legiobanka tedy v Praze prokazatelně rapidně snížila výrobu piva …

Jedná se o řadový dům na jehož čelní trakt navazuje pravé podélné a zadní příčné křídlo. Dvorní prostor mezi nimi vyplňuje přízemní stavba s trojlodní halou bankovní dvorany. Hlavní průčelí je pětipatrové s podkrovím, pětiosé a obložené kombinací bílého a hnědočerveného mramoru s plastikami z šedého pískovce. Interiérové architektonické členění a uměleckořemeslné práce doplňují ornamentální malby, většinou vyvedené v národních barvách. Zde zaujme převážně hlavní hala s prosklenou valenou klenbou, čekárna s krbem a skleněnou kopulí, schodiště s dvoubarevným kamenným obložením nebo četná svítidla.

Rondokubistická budova se zachovaným uměleckým a uměleckořemeslným vybavením je památkově chráněna již od května roku 1958. Od srpna roku 1971 je někdejší Legiobanka (ta zde sídlila do roku 1955) součástí pražské MPZ a od prosince roku 1992 je dokonce zapsána  – v rámci Historického centra Prahy – na prestižní seznam UNESCO.

Na závěr ještě pár doplňujících informací pro ty, které tato stavba skutečně zaujala.

Je zajímavé, že někdejší Legiobanka vznikla na Poříčí jen proto, aby českoslovenští legionáři působící v Rusku a ve Francii měli kam ukládat přebytky žoldu a peníze získané prodejem nashromážděných potravin. Budovu banky vyprojektoval Josef Gočár v rondokubistickém stylu, kterému se také říkalo národní sloh nebo obloučkový kubismus. Původní kubistické hrany, krychle a jehlany zde totiž byly zjemněny a zaobleny v duchu slovanské tradice. Celou stavbu provedla firma F. Troníček a betonářská firma Nekvasil, mobiliář banky byl vyroben podle návrhů Josefa Gočára. A protože se Legiobance vedlo velmi dobře, nechala přistavět i druhou budovu. Její autor, architekt František Marek byl Gočárův žák. U tohoto domu je vysoce ceněna zejména jeho dvorana se sklobetonovou klenbou bez viditelných žeber a různé architektonické detaily. Druhou, funkcionalistickou, budovu vystavěla firma Lanna a. s. a Dr. Skorkovský. Když v roce 1990 areál obou budov zakoupila Československá obchodní banka, přistoupila k jeho velkolepé rekonstrukci a přestavbě, kterou vedl architekt V. Obadálek (projekt arch. Jan Janoušek, stavěla firma Konstruktiva). V letech 1992 až 1994 byly zbourány dvorní přístavby a na jejich místě postavena šestipatrová administrativní budova s podzemním parkovištěm. Vznikla i nová průchozí komunikace s fontánou a divadlo Archa s variabilní kapacitou 250 do 1200 diváků. Zrekonstruován byl také již zmíněný bufet s restaurací U Rozvařilů.

Budova někdejší Banky československých legií je považována za natolik jedinečnou, že se její architektuře dokonce občas říká „styl Legiobanky“.