Loading...
Občané rovinatého Holešova dobře znají 3 km vzdálené Přílepy, které už se rozkládají na úpatí a ve svahu posledního výběžku Hostýnských vrchů. Oblíbeným místem jim je nejen rekreační nádrž na Mojeně a přístupný zámecký park, nacházející se vedle romantického (leč nepřístupného) zámečku, ale i ostatní památky malebné obce. Velkým lákadlem je ale pro roduvěrné Hanáky samozřejmě i ten výskyt tolik exotického kopcovitého terénu, nacházejícího se nad obcí, do něhož z Přílep stoupá modrá turistická značka.
Prvním zajímavým zastavením je opravená Lesní kaple Panny Marie Svatohostýnské, od níž v minulosti býval do hanáckých rovin krásný panoramatický výhled. Značka odsud v délce 1.2 km stoupá k výrazné zalesněné vyvýšenině (517 m), která se nazývá Hrádek. Od značky je jeho vrchol vzdálen asi 150 m a kdyby se k němu návštěvník lesním terénem vydal, spatřil by v lokalitě reliéfní pozůstatky raně středověkého opevnění.
V blízkosti dnešní vodní nádrže stávala u Mojeny prapůvodní osada, což v padesátých letech minulého století potvrdilo nalezení skromných zbytků zdiva a keramiky. Ty dnešní Přílepy byly založeny až roku 1278 Jindřichem z Přílep, sídlícím v místech nynějšího zámku na vlastní tvrzi. Ještě dlouhá staletí ale byly Přílepy vesničkou malou, díky svým nepočetným stavením až mrňavou. V neklidné době švédských vpádů bylo výrazné návrší Hrádku nad obcí (stejně jako blízké kuželovité temeno Hradu) využíváno k varovným ohňovým znamením, která byla dobře viditelná z hradu Lukova i Buchlova.
V té době ale už témě kopce Hrádku ničím nepřipomínalo nedlouhou historii hradu, neboť ten zanikl už za husitských anebo česko-uherských válek. On to vlastně ani žádný pořádný hrad nebyl, jak je vidět z jeho podoby na informačním panelu dole v dědině. Bylo to něco přechodného mezi hradem a hradištěm, nicméně už to mělo některé zděné prvky. Oč méně trvala historie hradu, jehož pánem snad býval i ten Jindřich z Přílep, o to déle se žilo na jeho předchůdci - hradisku, obývaném už v době eneolitu, a poté v době bronzové lidem lužických popelnicových polí.
Podle ideální rekonstrukce podoby hradu na obrazovém panelu vidíme, že měl půdorys výseče o rozměrech asi 80 x 80m, přičemž jeho opevnění stupňovitě stoupalo až k nejvyššímu místu hradu, na němž stávala věž. Od vrcholu Hrádku směrem k severu spadal k jinak plochému temeni vlastního kopce víc jak desetimetrový sráz.
Okolo Hrádku už jsem procházel víckrát, ale když jsem se jej při minulé návštěvě v létě rozhodl prozkoumat, odradila mne od tohoto úmyslu neprostupná clona lesní vegetace. Před pár dny jsem tudy od sousedního Hradu znovu procházel a ke svému překvapení zjistil, že část terénu byla nedávno odkácena a odhalila od lesní cesty s modrou značkou výhled na vlastní vrchol Hrádku. Ach, jak rád bych se k němu okamžitě pustil a lokalitu se zaniklým opevněním prozkoumal, jenže to by mi pak do Zlína ujel poslední autobus...
Takže mi nezbylo, než se s Hrádkem rozloučit slovy: „Snad někdy příště“ … a pokračovat dolů z kopce do Přílep.