Přírodní rezervace Hvozdnice na Opavsku.

Podle některých se jedná o nejkrásnější přírodní kout Opavska. Přírodní rezervace Hvozdnice se nachází až v konečné části tohoto toku. Říčka Hvozdnice pramení poměrně daleko od Opavy a to skoro až u nádrže Slezská Harta mezi vrcholy Zelený kopec s výškou 637 m.n.m. a Písařovem (595 m.n.m.). Zajímavou a dlouhou oklikou se voda z těchto pramenišť dostává do významné řeky Moravice. Nejen v přírodní rezervaci říčka zajímavě meandruje a vytváří nevšední zátiší. Kombinují se zde jak síly přírodní, tak i místa vytvořené člověkem – rybníky. Ty zabírají nemalou plochu a vytvářejí nezaměnitelný charakter místa. Přírodní rezervací byl vytvořen především z důvodu zachování podmáčených až bažinatých ploch a z toho vznikajících vzácných prostředí vhodných pro nejrůznější živočichy a rostliny.

 

V Čechách se například v posledních letech už bohužel říká, že „divoké orchideje“ jsou už velmi velká vzácnost. Zato u nás (na Moravě a přesněji mohu sám potvrdit, že když člověk ví kde a kdy se dívat, tak určitě nejsou až tak těžce pozorovatelné. Pokud se přiblížíme k Ostravě, tak už je situace zase jiná. Kdejaké hluchavky se květy vstavačům podobnými zde nacházím často a spoustu, ale orchideje jsem zatím neviděl nikde.

 

Naopak na Valašsku se na některých místech stačí jen ve vhodný čas podívat správným směrem a často mi stačí i periferní pohled s mým nepříliš do dálky dobrým zrakem a vím. Zato u Ostravy nebo Opavy ani jeden. A jaká, že se to má orchidej (vstavač) v přírodní rezervaci Hvozdnice nacházet? Nebo spíš se kdysi v historii nacházela? Jednalo se patrně o vstavač mužský, jeden z nejběžnějších zástupců. To že tu dnes není, si lidé vysvětlují změnou zemědělství v poslední polovině minulého století. Vstavače vyžadují určitý způsob obhospodařování, skoro by se dalo říci určité formy symbiózy s člověkem. Úplně nejpřesnější popis to není, ale ani při jednom ani druhém extrému by tyto „české“ (spíše „moravské“) orchideje nepřežily. Potřebují zvláštní období kdy se pole neseče, na druhou stranu nesmí být „přehlušena“ agresivními druhy rostlin. Také i půda a sluneční osvit musí mít odpovídající „parametry“. Pokud některé podmínky nebudou splněny, tak moc dlouho se z jejich kvetení radovat nebudeme.

 

Podobně jako když se kdysi někteří zahrádkáři pokoušeli tyto rostliny přesadit do své zahrádky. Jednak se to nemá (nesmí – jedná se o rostlinu chráněnou) a jednak šance na úspěch jsou minimální.

 

Jaké další zajímavé rostliny se na území PR Hvozdnice nacházejí? Sasanky, plicníky, prvosenky, dymnivky, hvozdíci a kopytníci. Bohužel jako mor všude, tak i zde se začíná agresivně prosazovat zástupce rdesnovitých rostlin a to křídlatka.

 

Důvodem ochrany jsou také na Severní Moravě poměrně vzácné lužní lesy. A právě jedním z nich je ten, který je součástí PR Hvozdnice. Další znám až na Ostravsku v neméně zajímavé oblasti „Poodří“.

 

Co ovšem zaujalo mě, byl jeden skalní výchoz, kterých zde je prý více. V horách, v Beskydech se nedivím kamennému podkladu, ale zde jsem jej moc nečekal. Bylo to další zajímavé zpestření oblasti. Objevovat se zde mají i zajímaví zástupci ptačí říše jako je ledňáček, moták pochop, chřástalové a podobně.

 

Jak jsem se zde dopravil? Protože jsem musel stihnout být v 8 hodin v práci, tak jsem vyjel autobusem brzo z Ostravy a pak dalším z Opavy, kterým jsem si ušetřil čas do Uhlířova. Podíval jsem se na kapličku svatého Antonína Paduánského a po asfaltové cestě vedoucí přibližně severozápadním směrem do Štáblovic. Přibližně po kilometru se dostávám k odbočce a žluté turistické trase, která mě bezpečně (neutopím se v bahně :-)) ) provede celou přírodní rezervací. Abych se něčemu přiučil, jsou zde na více místech informační tabule se „střední“ hustotou informací (podle jakéhosi měřítka - NULA u uměleckých děl na červené turistické trase z Ostravice na Lysou a STO procent u několika listů z psacího stroje naproti hlavní „zdi“ dávného hradu Obřany v Hostýnských vrších (kdo ví jestli ten popis tam ještě je, ale určitě má mnohonásobně vyšší vypovídající i historickou hodnotu než rádoby umění ve směru na Lysou horu – i zde byly kdysi mnohem lepší informační tabule než jsou nyní – škoda :-( ).

 

Trasa přes PR Hvozdnice je dlouhá, hádám tak tři kilometry. Abych „nahnal čas“, tak jsem alespoň chvílemi běžel. Když říčka opustí přírodní rezervaci, tak po chvíli zase vytváří přírodní hranici jiného maloplošného chráněného území, v tomto případě přírodní památky „Otická sopka“. To je již ovšem téma pro jiný článek. Naučnou stezku procházející touto přírodní památkou, ale můžeme využít k přístupu na vhodnější spoj než který nabízí vlaková stanice ve Slavkově u Opavy. Tímto cílem jsou Otice a zastávka u kaple „Zvěstování Panny Marie“, odkud již je spoj autobusem do Opavy. Druhá možnost znamená jít po hlavní cestě do Opavy pěšky, což znamená minimálně další hodinu chůze a to jen do západní části historického města (nachází se zde, mezi jiným, i naše nejstarší muzeum).