Pula – Svítící obři (Svjetleći divovi, Lighting Giants)

Svítící nebo Osvětlení obři, i Čechy nejčastěji nazývání Gianti, jsou jednou z nejnovějších atrakcí, které téměř šedesátitisícové chorvatské historické město Pula nabízí svým návštěvníkům. A nutno přiznat, že se jedná o záležitost nevšední, přitažlivou a ve večerně - nočních hodinách určitě zajímavější než místní, nepříliš kvalitně osvětlené, pamětihodnosti. A na tom nic nemění ani fakt, že na tuto „světelnou show“ mohou někteří nahlížet jako na pouhopouhý komerční počin či dokonce nevkusný kýč. Koneckonců se jedná „jen“ o skupinku jeřábů v pulské loděnici Uljanik, kterých si přes den pravděpodobně jen málokdo povšimne.

Návrh na vznik této atrakce padl sice již někdy v roce 2000, ale veřejnosti byla poprvé slavnostně představena až 4. května 2014 (nebýt špatného počasí, stihlo se vše o den dříve). Autorem tohoto – svým způsobem jistě uměleckého – díla je celosvětově známý a uznávaný návrhář osvětlovacích systémů a efektů, designér i majitel firmy Lumenart, Dean Skira. Jedná se přitom o světový unikát (kdo by taky investoval do barevně svítící zdvihacího zařízení, že ano …) a v současné době také o jeden ze symbolů tohoto přístavního města, ležícího na poloostrově Istrie a břehu Jaderského moře.

Celá atrakce spočívá v důmyslně propracovaném systému počítačově řízeného osvětlení se speciální scénografií. Údajně se nabízí až 16 tisíc různých barevných kombinací a celá tato velkolepá show je v přístavu k vidění každý večer od setmění do 22.00 hod. A v létě si zde této barevné hudby mohou všichni užívat až do půlnoci. Pro zvláštní příležitosti, svátky a oslavy významných událostí jsou navíc připravena speciální naprogramovaní světelných kombinací.

Lighting Giants vznikly díky bohatému sponzoringu a dotací, zejména ze strany města Pula, chorvatského Ministerstva cestovního ruchu nebo společností Arenaturist a Uljanik. Celé osvětlení je údajně v základě tvořeno pouhými 46 ks 270 W LED reflektorů, umístěných na osmi jeřábech, vysokých 100 metrů a náklady na instalaci činily přibližně 2,75 miliono kun. Díky použité technologii jsou prý ale veškeré náklady na celoroční osvětlení nižší než na samotné posuny jeřábu po kolejích.

Závěrečnou zmínku si ovšem zaslouží pulská společnost Uljanik, která je vůbec největší chorvatskou loděnicí. Byla založena – tehdy ještě jako součást rakousko – uherského námořnictva - již v roce 1856, kdy základní kámen této loďařské společnosti položila sama rakouská císařovna Elisabeth (aby ne, když Alžběta Bavorská neboli Sissi byla současně i chorvatskou královnou). O dva roky později zde již dokončili svou první loď (SMS Kaiser, nosnost 5.194 tun). Společnost je prý pojmenována po ostrůvku, na kterém se původně pěstovaly olivovníky, které následně vystřídala výroba ocelových trupů lodí. Loděnice byly v letech 1918 až 1943 italské, poté – až do roku 1947 - německé a následně jugoslávské. Se vznikem samostatné Chorvatské republice se Uljanik stává akciovou společností, zaměřující se převážně na návrhy a následnou stavbu lodí, určených pro přepravu ropy a ropných produktů či přepravních kontejnerů pro nákladní automobily a vlaky.