Queyras - přírodní park v Cottienských Alpách.
Turistické cíle • Národní park
Po roce jsme se opět s bezva partou botaniků pod vedením docenta Jardy mohli vydat na další krásnou expedici. Tentokrát do Cottienských Alp na francouzsko-italskou hranici do přírodního parku Queyras. Cílem byly jednodenní přechody zdejších nádherných hor, které mají přívlastek "Malý Tibet". Základnu jsme měli v kempu na konci světa, ve Valpréveyre, odkud cesta dál už nevedla. Ale byla to skvělá volba. Ještě před příjezdem do kempu jsme si na Col d´Izoard udělali krátký výlet okolo Clot la Cime.
Na první den jsme měli naplánovanou túru ze Saint Veran okolo vodopádu a loukami plnými květin do průsmyku Col des Estrounques, odtud výstup na 2757 m vysokou Téte de Jacquette s krásnými výhledy a pohledem na Monte Viso. Dál cesta pokračovala traverzem do průsmyku Col Fromage a pak sestup do vesnice Ceillac. Druhý den jsme z vesnice Aiguilles stoupali k průzračnému jezeru Lac du Grand Laus a pak sněhovým polem do sedla Col du Malrif, odkud byly nádherné výhledy. Zpět jsme šli po GR 58 do Abries a mohli cestou sledovat nejvyšší horu v oblasti, 3841 metrů vysoké Monte Viso. Další den bylo velmi studené ráno, pouhých 5 stupňů nad nulou, ale opět krásné počasí a my vyrazili na další túru. Auty jsme dojeli pod Col d´Izoard a vyrazili jsme k jezeru Lac de Soulier, kde byla jedna z účastnic výpravy chycena na udici francouzské rybářky :-). Okolo jezera byly louky plné květů, tak jsme si tu udělali pauzu a sledovali boj české turistky a francouzské rybářky. Nerozhodně! Pak jsme pokračovali údolím do vesničky Souliers a krásnými rozkvetlými loukami k jezeru Lac de Roue. Tady jsme udělali malou odbočku na Belvedere a pak pokračovali klesající cestou mezi kvetoucími loukami /jak jinak../ do vesničky Arvieux. Večerní porada v kempu rozhodla o tom, že další den vyjedeme auty pod Col Agnel a vydáme se na výstup na třítisícovku Pain de Sucre. I když se hora z dáli vypínala majestátně, mysleli jsme, že to bude hračka... V pohodě jsme přešli sněhové pole a začali výstup. Jenže po deseti minutách jsme se dostali na strmý svah plný uvolněných kamenných desek a tak jsme místy museli na čtyři. Ale stálo to za to. Výhledy z vrcholu byly díky počasí nádherné na všechny strany. Sestup dolů jsme absolvovali po jiné cestě, která byla daleko lepší a bezpečnější. Náš trek pak pokračoval po dalším sněhovém poli ke krásnému jezeru Foréant, v němž ještě plula ledová kra. Dále jsme pokračovali k Lac Égorgéou a údolím podle řeky Guil do vesničky L´Échalp. Další ráno jedem opět pod Col Agnel, odkud vyrážíme opačným směrem než včera, do sedla Chamoussiere. Z něj stoupáme na dvojvrchol Il Pelvo. A opět krásné výhledy, tentokrát i na italskou stranu. Ostatní pokračují do Saint-Véran a já se vracím k autu a jedu do Chateau-Queyras, abych stihl projít ferratu vedoucí úzkým kaňonem dravé řeky Guil přímo pod Fort Chateau-Queyras. Pak jedu do Saint-Véran a společně se vydáváme na prohlídku této historické vesnice, ve které je plno dobových dřevěných domů. V mnoha z nich jsou muzea mapující těžký život zdejších lidí v minulosti. A protože nám počasí bylo stále velmi nakloněno, pokračovali jsme podle plánu a další den se vydali z kempu údolím Valpréveyre k italské hranici. Vystoupali jsme krásnými stráněmi plnými rozkvetlých rododendronů do Col de Valpréveyre s cílem sestoupit k Lago Verde. Ale ze sedla jsme viděli, že jezero je zamrzlé a všude okolo rifugia jsou spousty sněhu, a tak jsme se vydali traverzem do Col Bucie. A byla to skvělá volba. Tady měli velkolepé představení alpští kozorožci. Bez dechu jsme je sledovali z bezprostřední blízkosti a fotili krásné fotky a celá show vyvrcholila vysoko na skále soubojem mladých samců. Nádhera jak z přírodovědného filmu BBC. Druhý den opět za slunečného počasí jsme začali túru u krásného vodopádu de la Pisse a pak strmě stoupali okolo potoka Ruisseau de la Pisse k Lac Miroir, kde jsem udělali krásné fotky okolních hor zrcadlících se na hladině jezera. A pak pokračovali k dalšímu jezeru a to Sainte-Anne. To je zasazené mezi vysoké horské štíty a má krásnou tyrkysovou barvu. Následoval sestup krásnými scenériemi okolních hor na parkoviště de Chaurionde. Túra posledního dne začala také v Ceillacu, ale šli jsme na opačnou stranu. Nejdříve jsme vystoupali do Col de Bramousse a pak pokračovali na krásnou vyhlídku nad Ceillac. Výhledy na okolní Hory a údolí byly úchvatné. Po nezbytném focení stoupáme dál úzkou pěšinou po úbočí Hory Brunet k bivaku na jejím vrcholu. A zase nádherné výhledy, jak jinak na túrách s docentem Jardou. Odtud jsme sestoupali do Col Fromage a dále pokračovali do vesničky Bramousse, kde jsme si dali zasloužené závěrečné pivo. Večer v kempu, kdy jsme celou výpravu nadšeně hodnotili, nám i počasí připravilo nad vrcholky hor své závěrečné představení. Krásná akce!
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Aiguilles
Půjčovna autPříspěvky z okolí Queyras - přírodní park v Cottienských Alpách.
