Radnice ve Vamberku

Ve městě byla vždy vedle kostela nejpřednějším místem radnice, protože měla být sídlem a stánkem moudrosti, práva a spravedlnosti, i když tomu ve skutečnosti bylo málokdy a tato slova platí de facto do dnešní doby.

Sama vamberecká radnice stávala vždy na současném místě, na jižní straně náměstí uprostřed souvislé řady domů. Nejstarší zachované zprávy o ní pocházejí ze 16. století, i když radnice se tu musela nacházet již dříve, ale na jiném místě než dnes. Zprávy o její existenci a umístění se však nedochovaly. V roce 1595 koupila obec Starého Vamberka s povolením Albrechta Pecingara z Bydžína na Hradišti a Starém Vamberce dědičně dům Jiříka Stanovského (v polovici jeho položený) se zahrádkou, ale bez role, a učinila z něho radniční dům. Tehdy byl primasem Jakub Havel a purkmistrem Štěpán Boček.

V dalších letech byla radnice se starým čp. 56 a novým čp. 1 mnohokrát přestavována a upravována podle potřeb. Roku 1661 byl v radnici nově vybudován a vyklenut sklep. V roce 1693 byly vystavěny na radnici velká a malá věž, na něž věnoval Jan Adam Záruba z Hustířan na Vamberku ze svých důchodů 10 zlatých a navíc daroval určitý obnos rovněž na korouhev, makovici a zvony. Z městských důchodů tak bylo vyplaceno 45 zlatých 25 krejcarů.

Problémem však bylo to, že již za Kašpara z Grambů se ocitla radnice pod robotním závazkem a teprve roku 1637 po mnohých prosbách osvobodila vdova Magdalena z Grambů radniční dům od všech platů a robot.

V roce 1860 zakoupila obec od manželů Josefa a Marie Fistrových dům čp. 28 za 3 800 zlatých jednak pro obecní úřadování, protože stará radnice nebyla dost bezpečná pro případ ohně, jednak pro jiné možné případy „za příčinou nového zorganisování říše rakouské“. V noci ze 27. na 28. listopad 1879 se vznítila v radnici dřevěná stěna, ale díky včasnému zásahu místních lidí se oheň nerozšířil na dřevěný kryt objektu, jenž sousedil s celou řadou dřevěných budov. Díky tomu byla urychlena výstavba nové radnice, přičemž stará radnice byla zbořena roku 1880. Josef F. Král ji ve své knize „Paměti města Vamberka nad Zdobnicí“ z roku 1927 popisuje takto:

„Byl to dům o jednom poschodí. Přední přízemí zaujímala podsíň s obloukovitým loubím; z podsíně se vystupovalo do podélné předsíně a z té v pozadí se vcházelo do místnosti hostinské, obyčejné to venkovské šenkovny. Vlevo u vchodu se nalézal průjezd. Do 1. poschodí se vystupovalo po úzkých, dřevěných a příkrých schodech. Tam byla prostranná síň (sál), ve které se odbývaly obecní schůze, z té pak se vcházelo do menší světnice, obecní to úřadovny. Obě ty místnosti měly vyhlídku na náměstí.

Vpředu strměla vysoká, úzká, dřevěná vížka se strojem hodinovým. V sále odbývaly se též občas společenské zábavy.

Ve staré radnici měla též původně své sídlo r. 1867 založená Měšťanská beseda, kteráž však již r. 1868 přesídlela Na Hrad.“

Na místě zbourané původní budovy byla v roce 1881 vybudována nová radnice, a to nákladem 25 000 zlatých. Její plány zhotovil varnsdorfský stavitel Gottloba (v mnohých pramenech užívána též česká verze jména - Bohuslav) Alber a stavební práce měl na starosti mistr zednický Josef Bossner z Prahy. K posvěcení nových úředních místností mělo dojít podle již zmíněných „Pamětí města Vamberka nad Zdobnicí“ 12. června 1881, ale ve skutečnosti k této slavnosti došlo až 20. listopadu téhož roku, což dokazuje krátký článek v „Pražském denníku“ z 25. listopadu 1881.

Tehdy to byla velká sláva! O to větší, že následovala rok po vysvěcení zdejší školy (7. listopadu 1880). V 9.00 hod. se sešlo městské zastupitelstvo, místní spolky a pozvaní hosté v dosavadní obecní úřadovně, jež byla po dobu stavby umístěna v kaplance farního domu, odkud se účastníci slavnosti odebrali do chrámu sv. Prokopa, kde byla provedena skladba „Přijď sv. Duše“. Odtud zamířil průvod do novostavby radnice, v jejíž zasedací síni zapěl zpěvácký sbor skladbu „Otče náš“ od K. Bradského. Poté promluvil obecní starosta Jan Stöhr, po němž posvětil úřední místnosti rychnovský děkan a vikář P. Vincenc Kleprlík s asistencí mnoha duchovních z celého okolí. Po posvěcení radnice odešel průvod zpět do kostela, kde byly provedeny služby Boží, jež byly zakončeny hymnem „Tedeum“. Před slavnou zpívanou mší sv. ještě vyjonal slavnostní kázání místní farář P. Jan Urban. Po odbytí služeb Božích se v sále nové radnice uskutečnila společná hostina a večer divadelní představení Goetheova „Egmonta“, před kterým Josef Kubias z čp. 62 přednesl proslov spolu s básní od P. Jana Urbana. Výnos hry byl věnován na ošacení a obutí místních pilných a chudých školáků.

Od té doby byly v jejím přízemí umístěny místnosti Měšťanské besedy, ale její knihovna s téměř 1 000 svazky byla umístěna v obecní úřadovně. Objekt posloužil různým významným akcím, hned po jeho dokončení totiž bylo do sálu v 1. poschodí přeneseno jeviště místních divadelních ochotníků, cvičili tu nějaký čas místní sokolové a na konci července 1894 byla v jeho sále uspořádána národopisná výstavka vamberské farnosti, příprava to na zemskou národopisnou výstavu. Dodejme ještě, že svým účelům nová radnice nadále slouží, pouze v roce 1993 došlo k její rekonstrukci, jejíž plány zhotovil architektonický atelier A09 akademického architekta Karla Rulíka spolu s Ing. arch. Pavlem Kramářem. V následujících letech pak byly provedeny ještě další práce, a to zejména v interiéru objektu, který je stále jednou z nejhezčích ozdob vambereckého náměstí.