Rájec nad Svitavou – Josef II.

Socha císaře Josefa II. V Rájci (u zámku) nestojí jen tak samoúčelně. Ač se nepraví, jestli zámek panovník někdy navštívil, důležitý je fakt, že šlechtické sídlo patřilo Salmům, tedy zakladatelům železáren a strojíren v Blansku a tím pádem jsme u zdroje.

Jak známo, v blanenských železárnách se mj. odlévala i umělecká litina (a to kvalitní) a socha Josefa II. Patřila právě k nejoblíbenějším námětům produkce.

Pomníky císaři se začaly ve větší míře stavět při příležitosti sto let od jeho úmrtí, takže kolem roku 1880 nastal v dnešní terminologii „boom“. Císař byl oblíben zejména v selském stavu, díky úlevám, které jeho reformy přinesly (zrušení nevolnictví, toleranční patent). Císař sice ještě nezrušil robotu, ale postupně se začalo přecházet k modernějším způsobům vyrovnání mezi držiteli půdy a nájemci.

V poměrně velké míře se s pomníky Josefa II. Můžeme dnes opět setkat i u nás, ačkoliv doba první republiky, i poválečná zas tak příznivá tomuto nebyla, ale čas přeci jen některé křivdy či zášti otupil.

Za předlohu blanenské sochy (vyráběly se i jinde v monarchii) měla sloužit malba Jisefa Hickela (1736–1807) z České Lípy. Portrét císaře zhotovil v roce 1776. Malba původně visela ve vídeňském Belvederu, dnes by měla být k vidění ve vojenském muzeu tamtéž.

Císař je zpodobněn v postoji s mírně předsunutou levou nohou, v levé ruce drží listinu o vyproštění z člověčenství. Za postavou je podstavec s třírohým kloboukem a přehozem s bohatým vzorem.

Sochy, které železárny odlévaly se většinou poněkud lišily v detailech. I podle zachování formy se dají objevit méně propracované právě ve vzorech tkaniny pod kloboukem apod. Někdy drží panovník knihu, nebo listina je otevřená (Suchdol nad Odrou). Ta v Rájci je stočená.

Prakticky stejnou sochu máme u nás v Šumperku, poněkud pozměněnou třebas v Uničově. Pěknou sochu mají samozřejmě v Josefově, a tak by se asi dalo pokračovat.