Ratiboř (Raciborz)

Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město

Ratibořské Hradiště, který bránilo brod přes Odru na obchodní trase (vedla přes Moravskou bránu do Polska), existoval už v IX. století. Nachází se na rozcestí tras z Čech a Moravy do Krakova, do Ruska a Slezska. Poznámka o tom se nachází v Kronice Gala Anonyma, ve které je zmínka o dobytí hradu Ratiboř rytíři Boleslava Křivoústého v roce 1108. V pozdějších odkazech je Ratiboř považována za kastelánský hrad a od roku 1172 za hlavní město knížectví Měška I (Plątonogi). V roce 1241 se dvakrát ubránila před tatarskými útoky, kterým podlehl dokonce i Krakov. V roce 1299 na přání knížete Přemysla vládu v Ratiboři přejala městská rada.

XIII. století bylo obdobím velkého vývoje a kulturního vlivu na jiné polské země. V knížecí mincovně razili první minci s polským nápisem “milost”. Název města vznikl od slovanského jména Racibor. Germánská podoba toho jména zněla „Ratibor“. Výhodná poloha měla vliv na prudký vývoj města. Vznikly zde veliké solné sklady. Konaly se zde největší trhy ve Slezsku. Rozvinul se průmysl, hlavně tkalcovský a soukenický.

V první polovině XIV. století Ratiboř měla nejvíc obyvatel na severním Slezsku. Piastovci měli vládu nad městem až do roku 1336. Pak vládu převzali opavští Přemyslovci.

Od roku 1528 se Ratiboř dostala i s korunou českou pod vládu Habsburků. V období třicetileté války v XVII. století Ratiboř byla několikrát zničená. V roce 1683 měšťané velice vřele uvítali Jana III. Soběského, který se vracel z vídeňské bitvy.

Po prusko-rakouské válce o Slezsko, Ratiboř patřila ke Království pruskému. Tehdy se město začalo hospodářsky vyvíjet, hlavně po výstavbě železniční trati v roce 1846, která o dva roky později spojila Berlín přes Ratiboř s Vídní. Těžila se ruda, která se přetavovala v železárnách. Existovala výrobna fajáns. Pak se vyvinul kovodělný průmysl.

V prvním desetiletí IX. století se zvýšil počet obyvatel na 39 tisíc.

Ve druhé polovině IX. a ve XX. století bylo město centrem polského národního cítění. Působil zde mezi jinými Polsko- slezský spolek (1886-1939), polské knihkupectví, Polský dům „Strzecha“, vycházely polské časopisy jako např. „Nowiny Raciborskie“ (1889-1921).

Obyvatelé se účastnili tří slezských povstání. Výsledky plebiscitu v roce 1921 rozhodly, že se město Ratiboř ocitlo v německém státě. Hranice mezi Polskem a Německem procházela poblíž města.
Polské obyvatelstvo obývalo zejména okolní vesnice. Ve městě převládali Němci. Vztahy mezi oběma národnostmi byly celkem korektní do doby Kulturkampfu, tj. do 80 let XIX. století. Nasvědčuje tomu mezi jinými i fakt, že německé úřady zveřejňovaly např. opatření a vyhlášky polsky, a úředníci museli tento jazyk ovládat.

Politické a hospodářské změny v Evropě po I. světové válce, znovuzrození polského státu a také vznik československého státu, měly vliv na oslabení významu Ratiboře jako průmyslového střediska a města ležícího na významné komunikační trase.

Vznik státních hranic přerušil dosavadní hospodářské spojení zahrnující celou oblast.

Obyvatelé Ratiboře nebyli přívrženci fašismu, čemu nasvědčují hlášení nacistické policie. Oběťmi represe byli zároveň polští a němečtí obyvatelé ratibořské země.

Po těžkých válkách byla Ratiboř dobytá sovětskými vojsky dne 31. března 1945 a zůstaly z ní jen sutiny. Odhaduje se, že kolem 80 procent obydlí, veřejných budov, průmyslových podniků bylo poničeno.

V dnešní době má Ratiboř rozlohu 75 km2 a 58 800 tisíc obyvatel.