Riegrova stezka - jímací jez na Jizeře

Procházíme-li Riegrovou stezkou na Semilsku, narazíme hned za galerií na jímací jez a domek jezného. Jez i domek jsou součástí náročného inženýrského díla vodní elektrárny v Podspálově, která je zařazená mezi technické památky.

V letech 1921 až 1926 vodohospodáři využili spádu Jizery mezi Bítouchovem a Podspálovem a podle projektu Ing. Dr. Antonína Jílka z ČVUT vybudovali zmíněnou elektrárnu včetně všech souvisejících objektů.

Domek a pět metrů vysoký jez postavili již v roce 1921 v rámci první etapy výstavby. Pevná část samotného jezu je z hubeného prostého betonu obloženého žulovým lomovým zdivem, respektive žulovou dlažbou. V koruně jezu je potom osazený opracovaný žulový kvádr. Nepevnou část jezu tvoří stavidlo korigující výšku hladiny vody.

U domku jezného jsou tři česla, která zabraňují vtoku hrubých nečistot do odtokové štoly. Ta je vystřílená a vylámaná ve skalním masivu v délce 1760 metrů. Tvrdé vyvřelé horniny se odvezlo více než 420 železničních vagónů. Na štolu navazuje vyzděný úboční kanál dlouhý 437 metrů. Voda naakumulovaná nad jezem tak proudí k elektrárně nejprve štolou a poté kanálem celkem téměř 2200 metrů.

Jímací jez ubral kaňonu na romantice. Zatímco dříve Jizera pod galerií proudila a zurčela, dnes je takřka stojací. Pod jezem teče méně vody. V letních suchých měsících se řeka v korytu mezi balvany téměř ztrácí.

Riegrova stezka vedoucí z Bítouchova do Podspálova je červeně značená. Prochází kolem domku jezného, jezu a později podél zděného úbočního kanálu. Štola pod stezkou vidět není.