Rodez - katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Cathédrale Notre-Dame)

Pozdně gotická katedrála Nanebevzetí Panny Marie je nejvýznamnější památkou pětadvacetitisícového francouzského města Rodez a její stavba probíhala od 13. do 16. století  Vzhledem k délce výstavby katedrály je až neuvěřitelná stylová jednotnost chrámu, což platí pro exteriér i interiér. Monumentální orientovaná katedrála byla postavena – mimo městské hradby – na místě starší stavby a tyčí se na západním okraji starého města, na skalní vyvýšenině, kterou obtéká řeka Aveyron.

Rozhodnutí o stavbě „nové“ katedrály padlo v roce 1276 a o necelý rok později byly práce zahájeny. Z důvodu Stoleté války mezi Francií a Anglií (1337-1453), během které se práce na více než půlstoletí přerušily, i několika morových epidemií se nakonec její stavba protáhla až do roku 1531. Za prvního architekta katedrály je považován Mistr Štěpán (Maître Étienne) se společníkem Ponsetem a vše začalo chórovými kaplemi (ty nejstarší vznikly ve stylu pleménkové gotiky již na přelomu 13 a 14. století), které byly dokončeny někdy mezi lety 1320 a 1330. V polovině 14. století stavbu přebírá slavný architekt Jean Deschamps, který dostaví 30 m vysoký chór i severní věž a zahájí stavbu transeptu. Portály pak byly dokončeny v polovině 15. století, dvě rozetová pkna na konci 15. století a bezportálové západní průčelí na počátku 16. století. Střední chrámová část, která napodobuje jeho renesanční průčelí, byla paradoxně dokončena jako poslední, a to v polovině 16. století (r. 1542).

Na úvod bychom ještě měli zmínit, že dalšími staviteli této – převážně gotické – katedrály byli Guillaume Salvanh, Bernard Anthony, Antoine Salvanh, Guillaume Philandrier a Jean Salvanh nebo že na seznam francouzských kulturních památek byla tato půvabná stavba s průčelím z červeného pískovce zařazena hned v roce 1862. A právě strohost západního průčelí lemovaného dvěma mohutnými věžemi svědčí o tom, že se jednalo o pevnostní svatostánek, který byl začleněn do obranného systému města.

Pozoruhodná je také zvonice, která byla postavena v severovýchodním rohu katedrály v letech 1366 až 1386. Roku 1510 zvonice vyhořela a do současnosti z ní zůstaly dochovány pouze dvě spodní patra. Zajímavý je i severní transept s portálem z poloviny 14. století. Velká část jeho sochařské výzdoby však byla zničena během Velké francouzské revoluce. Na stavbě katedrály se přitom mnohdy podíleli největší umělci své doby, včetně burgundského sochaře Jacquese Morela (I. polovina 15. století). První vitráže byly do oken osazeny v 60. letech 14. století. Kaple transeptu vznikly v II. polovině 15. století a většinou se ihned staly místem posledního odpočinku církevních hodnostářů i bohatých měšťanů.

Ze stavebního vývoje katedrály musíme zmínit renesanční období 16. století, kdy byla její stavba znovuzahájena. Došlo k rekonstrukci a dostavbě 87 m vysoké zvonice i k vysvěcením hlavního oltáře, Na vrcholu zvonice se objevila socha Panny Marie se čtyřmi anděly. Vrcholný styl nahradil plaménkový (gotiku zde prostě ctili i za renesance) a díky tomu také dostala svou podobu západní rozeta, inspirovaná pravděpodobně katedrálou v Rouenu. Západní průčelí Jeana Salvahna spatřilo světlo světa roku 1554 a celkové dokončení stavby katedrály nakonec trvalo 265 let. Podle některých informačních pramenů to trvalo ještě o osm let déle a vrcholová část jižní zvonice nakonec stejně zůstala nedokončená.

V 17. století zde již proběhly pouze drobné opravy a úpravy. Byly v podstatě zbytečné, protože lůza během francouzské revoluce kostel poškodila a vyplenila. Vrcholem všeho bylo stržení soch evangelistů a Panny Marie, které vzápětí nahradily skulptury revolučních soudruhů (Marat, Chalier, Lepeletier aj.) a (pseudo)Svobody. První katolická bohoslužba zde pak znovu proběhla teprve v polovině roku 1795. V roce 1836 byl nahrazen hlavní oltář a pod kazatelnou byla umístěna alegorie zobrazující kacířství drtící víru.

Jednou ze zajímavostí rodezské katedrály je také fakt, že bez ohledu na architektonickou jednotu chrámu nechal zdejší biskup a pozdější kardinál Georges d´Armagnac završit průčelí gotické katedrály zmenšeným modelem kostelního průčelí klasicizujícího italského typu. To v roce 1562 vyprojektoval biskupův sekretář Guillaume Philandrier a stavebně zajistil architekt a stavitel Jean Salvanh.

Katedrála je dlouhá přibližně 101,5 m, v transeptu široká téměř 37 m a výška jejich lodí dosahuje 30 m.

Tím by byly všechny důležité – i když jen ty nejzákladnější – vyčerpány a na závěr doplníme ještě pár zajímavostí pro fajnšmekry a ctitele tohoto typu památek.

Za samostatnou kapitolu můžeme označit chórové plaménkové kaple, kde se nachází množství památek z 13. a 14. století. Jedná se o hrobky s epitafy biskupů a kanovníků nebo dva starodávné mramorové sarkofágy. Cenné jsou nástěnné malby z 13. a 14. století, které se nacházejí např. v kapli biskupa Cantorbeho, kapli Všech svatých nebo kapli sv. Agnes. Některé chórové malby však vznikly až po roce 1449. Za pozornost rozhodně stojí i mobiliář jednotlivých kaplí. Právě zde totiž najdeme např. sousoší Zvěstování od Pierra Viguiera (dnes snad jen kopie), Kladení do hrobu od Canona Galharda Rouxe (r. 1523) nebo oltářní obraz Kristus v Olivetské zahradě. Zajímavá je tribuna kaple Saint-Soulier, kterou navrhl Guillaume Philandrier a která byla vytvořena roku 1554.

Původní oltář pocházel z roku 1463, chórové lavice byly vyrobeny v roce 1490. Vše bylo zničeno za revoluce a z okázalé gotické výzdoby zůstala jen chórová zástěna z roku 1490. Nejen dnešní chórové lavice tak pocházejí z přelomu 18. a 19. století. Mnohé jistě zaujmou okenní vitráže. Ty první byly do chórových oken instalovány v 60. letech 14. století, ty nejnovější v závěru roku 2006. Mezi tématy vitráží najdeme např. Jesseho strom, Pád andělů, Vzkříšení nebo Genesis.

Varhany katedrály jsou renesanční, pocházejí z přelomu 16. a 17. století a najdeme je v severním transeptu. Jejich skříň však byla vyrobena teprve v letech 1628 až 1631, ovšem za použití komponentů ze starších – ještě gotických – varhan. V roce 1657 byly varhany opraveny a zvýšeny, roku 1676 kompletně zrestaurovány a částečně přestavěny. Další úpravy varhan proběhly v letech 1728 až 1749 a následně ještě roku 1775. V roce 1839 pak byly varhany znovu kompletně zrestaurovány, aby je roku 1880 uvedl zásah bleskem do stavu nepoužitelnosti. Od roku 1902 byly opravovány, aby byly roku 1970 prohlášeny za nepoužitelné. Nakonec byly přestavěny a zrekonstruovány v letech v letech 1975 a 1986.

Poslední zmínka patří katedrálním zvonům. Je jich celkem dvanáct, ale pouze jeden skutečně historický, pocházející z roku 1523. Všechny ostatní pocházejí z období let 1847 až 1853. Hmotnostně se pohybují v rozmezí 196 až 5.229 kg.