Roquemaure – královský hrad (Chateaux de Roquemaure)

Jednou ze dvou nejvýznamnějších památek půvabného šestitisícového vinařského městečka, ležícího nedaleko papežského Avignonu i slavných vinic Chateauneuf du Pape, je bezesporu neobyčejně rozlehlý královský hrad ... nebo přesněji řečeno to, co z něj zůstalo až do současnosti zachováno. V žádném případě toho není málo, jen s tou přístupností je to už o něco horší. V každém případě se však jedná o středověkou stavbu impozantní, velice významnou a v severovýchodní části města se nacházející. A hned na úvod bychom si měli prozradit, že stavba tohoto hradu byla zahájena na přelomu 12. a 13. století a že jej charakterizovalo sedm věží. Zachovány však zůstaly pouze dvě.

Jednou z nich je kruhová věž zvaná Královská nebo spíše Královnina. Své jméno získala díky tomu, že zde svého času pobývala Marie de Bretagne, budoucí Neapolská královna, i se svým manželem vévodou z Anjou a guvernérem Languedocu. Ve věži zůstalo dodnes zachováno spirálové schodiště a jedna zaklenutá místnost. Další významnou částí hradu je jižní strážní věž, která byla postavena na půdorysu čtverce a říká se jí Kartáginská. O ní někteří archeologové předpokládají, že snad vznikla již v 11. století. Síla zdí věže dosahuje 1,5 m a je zřejmé, že tři její patra byla obyvatelná. Vidět zde rovněž můžeme otvory po stropních trámech, dřevěných mostcích a lávkách, umožňujících přístup do jednotlivých hradních částí a podlaží.

Na závěr bychom si mohli ještě přidat pár základních informací z dlouhé a pohnuté historie hradu.

Již v průběhu 12. století přichází šlechta z Toulouse s požadavkem na vybudování opevněného hradu, který má chránit nejen brod přes řeku Rhonu, ale také vstup do oblasti Provence. Již na počátku 13. století byl hrad předán papeži Innocentovi III., který jej následně zanechal avignonskému biskupovi, aby se o pár desetiletí později stal majetkem královským. Tehdy měl téměř pravidelný půdorys hradu rozměry 90 x 60 metrů. Následně zde tehdejší francouzský král Ludvík IX. (později Svatý) buduje kapli, která má připomínat Sainte Chapelle v Paříži. Následně se v prostorách hradu objevují snad nejvýznamnější osobnosti své doby; zmínit musíme minimálně papeže Klementa V., který zde i zemře, vévodu z Anjou, Kateřinu Sienskou, krále Karla VI. i VII. (ten byl v té době ovšem teprve princem), Karla IX. s Kateřinou Medicejskou nebo kardinála Richelieu.

Od II. poloviny 16. století si hrad moc radosti neužil. Nejprve jej roku 1562 obsadil baron z Adrets se svými protestanty, aby se od roku 1590 – díky náboženským válkám – pomalu ale jistě stával zříceninou s rozpadajícími se stěnami. Stále však ještě sloužil alespoň jako vězení. Svou strážní funkci definitivně hrad ztrácí v polovině 17. století a od 1770 se stává slévárnou olova a stříbra. Rok 1792 (nebo 1795) znamená víceméně jeho konec. Z královského hradu se stává národní majetek a „kamenolom“, z kterého pochází stavební materiál na mnohé současné domy v Roquemaure, včetně „nového“ zámku.

Teprve v roce 1957 je hrad zapsán mezi francouzské památkově chráněné objekty a až na počátku 21. století si jej můžeme opět prohlédnout … bohužel pouze z venku a z dálky. Návštěva vnitřních částí monumentální hradní pevnosti je stále ještě v oblasti sci-fi, nebo alespoň snů a přání …