´s-Hertogenbosch – katedrála sv. Jana Evangelisty (Den Bosch - Sint-Janskathedraal)

Holandské provinční město Hertogenbosch se může pochlubit dvěma unikáty. Jednak se zde narodil největší malíř všech dob, tedy Hieronymus Bosch, a také tady stojí zřejmě nejkrásnější a nejpůvodnější pozdně gotická katedrála v celé zemi. Na této informaci nic nemění ani fakt, že Holandsko má být správně nazýváno Nizozemskem, Bosch Jheronimem van Aken, město ´s-Herogenbosch a podoba katedrální baziliky sv. Jana Evangelisty již také není až tak zcela původní. Koneckonců i těch 140 tisíc obyvatel není až tak známkou typického severobrabantského maloměsta. A s názorem, jestli byl geniální autor Zahrady pozemských rozkoší tím skutečně největším, můžete sice také možná někteří částečně nesouhlasit, ale to je opravdu maximem toho, co můžete udělat. Přejděme ovšem raději k informacím konkrétnějším.

Většina informačních pramenů nás seznámí s několika základními čísly. Stavba tohoto gotického chrámu byla zřejmě zahájena již v roce 1220 a svého dokončení se katedrála dočkala roku 1530. Její kapacita je údajně 1.500 věřících (samozřejmě sedících, protože jinak by se muselo jednat o neskutečné tlouštíky; stavba je to totiž vpravdě monumentální). Vždyť se pyšní délkou 115 metrů, šířkou 62 m a maximální výškou věže 73 m (ta ovšem, pochopitelně, s kapacitou až tak moc nesouvisí). Ve srovnání s jinými velkými gotickými katedrálami je interiérová výška celkem „zanedbatelná“: loď je vysoká jen necelých 29 metrů. Výška v kopuli je pak 41 m a hřeben střechy lodi se tyčí 39 m nad zemí. Na stavbu svatojánské baziliky bylo prý použito celkem 33 druhů přírodního kamene, které ještě doplnila cihla. Titul baziliky minor obdržela katedrála v roce 1985 od papeže Jana Pavla II. A hned si také můžeme prozradit, že mezi artefakty, které tuto stavbu proslavily nejvíce, můžeme počítat bizarní boschovské figurky na opěrných obloucích katedrály nebo postavu anděla v jeansech a s mobilním telefonem u ucha, kterého sem – spolu s 25 dalšími sochami - přidal sochař Ton Mooy. Tento anděl prý má na mobilu jediné telefonní číslo – přímo na Boha.

Gigantické katedrální varhany byly postaveny v období mezi lety 1617 a 1621. Jedná se údajně o jeden z nejvýznamnějších pozdně renesančních nástrojů v celém Nizozemsku a dokončeny byly definitivně roku 1638. V souvislosti s tímto nástrojem padají nejčastěji jména Floris Hocque II., Hans Goltfuss, Germer van Hagerbeer a Frans Simons z Leidenu. Sochy na varhanní skříni vytvořil Gregor Schysler z Tyrolska. Varhany byly později renovovány (naposledy v roce 1984) a rozšířeny. V roce 1787 je přestavěl německý varhanář Heyneman, který původní píšťaly doplnil i „trubkami“ z pozdějších období.

Celá tato úžasná stavba vznikla jako farní kostel sv. Jana Evangelisty a v roce 1366 se stala kostelem kolegiátním. Teprve roku 1559 zde můžeme navštívit katedrálu nové diecéze 's-Hertogenbosch. Od roku 1629 se chrám stává sídlem protestantů … a začíná chátrat. Tuto zrychlenou historii je však třeba doplnit minimálně o několik dalších informací. Původní románský kostel byl na tomto místě rozestavěn již v roce 1220. Byl dokončen roku 1340 a ještě téhož roku bylo zahájeno jeho postupné rozšiřování, či spíše obestavování, ovšem již ve stylu gotickém. Transept a chór byly dokončeny okolo roku 1450 (některé informační prameny ovšem uvádí rok 1415 pro chór a 1470 pro transept) a po roce 1505 zůstává z původní románské stavby pouze věž, která nebyla stržena z finančních důvodů (v plánu totiž byla samostatně stojící zvonice). Stavba gotického chrámu sv. Jana pak byla dokončena kolem roku 1525.

V roce 1584 zde vypukl oheň, který téměř zničil románskou věž. Ta – tehdy vyšší a majestátnější - se částečně zřítila, čímž došlo k poškození (tedy víceméně zničení) části klenby a varhan. Další požár zasáhl katedrálu v roce 1830, kdy došlo k poškození západní věže. Ta pak byla opravena roku 1842. Od tohoto momentu byla katedrála několikrát – a dlouhodobě – restaurována. Poprvé v letech 1859 až 1946, podruhé v období let 1961 až 1985, a poté ještě od roku 1998. Tato rekonstrukce byla dokončena až v roce 2010. Ironií je fakt, že mnohdy byla hlavním úkolem restaurátorů pouhá náprava činnosti jejich předchůdců.

A co ještě by měl každý návštěvník této katedrály vědět? Například to, že chrámový vyřezávaný oltář pochází z doby kolem roku 1500 a byl vyroben v Antverpách. Nebo to, že na katedrálních opěrácích se nachází celkem 96 neuvěřitelných „postaviček“, které údajně přímo inspirovaly některé Boschovy obrazy. Různých soch a sošek je zde však celkově asi 600. Zajímavý je také fakt, že tato katedrální bazilika – coby vrchol brabantské gotiky – je unikátní nejen bohatstvím sochařské výzdoby, ale zejména soustavou dvojitých opěrných oblouků. Celá stavba je postavena jako bazilikální pětilodí na půdorysu latinského kříže. Nahlédnout zde lze také do severní kaple Nejsvětější svátosti z let 1480 až 1496, kterou využívalo zdejší Bratrstvo Panny Marie Panny, jehož váženým členem byl také sám Hieronymus.

Mobiliář je sice převážně neogotický, ale to neznamená, že se zde nenajdou mnohé hodně zajímavé „kousky“. Minimálně obraz Matky Boží z 13. století, krásně vyřezávané chórové lavice z 15. století, slavná mosazná křtitelnice z roku 1492, kterou vytvořil Mistr Aert van Tricht z Maastrichtu, již zmíněný vyřezávaný antverpský oltář, renesanční kazatelna z celého 1550, památník biskupa jménem Ghisbertus Masius († 1641) od Hanse van Mildert, velké varhany z I. čtvrtiny 17. století, několik obrazů Abrahama Bloemaerta nebo Theodoora van Thulden, dvě pozoruhodné zpovědnice i mnohé kaple (kaple sv. Josefa, kaple sv. Vincenta, ambitové kaple). A když už návštěvník katedrály bude obcházet chór, měl by také pokorně sklonit hlavu k zemi. „Podlahu“ katedrály totiž částečně tvoří pozoruhodné náhrobníky, pocházející převážně ze 17. století.

No a zcela na závěr ještě pár informací bez ladu a skladu. Součástí současného zdiva jsou ještě stále zachovalé fragmenty románského kostela. Naopak některé části klenby v kapli Panny Marie a v baptisteriu nebyly nikdy dokončeny. Z vnější strany je rovněž patrné, že v 19. století došlo k úpravě většiny západních oken. Svatý Jan v 's-Hertogenbosch bývá přirovnáván k dalším stavbám ve stylu brabantské gotiky, např. v Antverpách, Mechelenu, Leuvenu a Diestu. Mezi významnými návštěvníky katedrály najdeme – mimo jiné – Frederika Henrika prince Oranžského s manželkou Amalií van Solms, českého krále, dánského prince a císaře Napoleona Bonaparta, který v roce 1810 do baziliky v 's-Hertogenbosch navrátil katolíky a biskupa. Mnohé sochy a postavy andělů byly na přelomu millenia nahrazeny kopiemi z portlandského kamene a pískovce. Severní portál byl kompletně rozebrán a částečně nahrazen kopiemi ze stejného materiálu. Proto se někdy říká, že katedrální bazilika sv. Jana Evangelisty je jedním z největších falzifikátů v Holandsku. Možná ano, ale určitě také těch nejkrásnějších.

Pokud si budete chtít také někdy pořídit úvodní fotografii, přijde vás to na 6 euro (musíte se totiž dostat do zvonice bývalého kostela, ve kterém se nachází Boschovo umělecké centrum). Ale v žádném případě to nebudou vyhozené peníze. Vždyť - jak jsem se dočetl na jednom holandském webu - uvidíte jednu z mála autentických staveb z Boschovy doby a zřejmě nejúžasnější dílo ve stylu brabantské gotiky. Klenot architekta Willema van Kessela z Lutychu, který vytvořil plány stavby v letech 1418 až 1420. No a skvostná pozdně gotická kaple Bratrstva Panny Marie už je pak jen pověstnou třešinkou na dortu ...