Saint Raphael – bazilika Panny Marie Vítězné (Basilique Notre-Dame de la Victoire)

Jednou z nejvýraznějších památek francouzského dvojměstí Fréjus-Saint Raphael je bezesporu bazilika Panny Marie Vítězné, která byla postavena z růžového pískovce a v byzantském stylu koncem 19. století. Autorem její podoby, kterou můžeme označit rovněž za neorománskou, je architekt Pierre Aublé, i když občas bývá uváděn také jeho spolužák Felix Martin, který v té době městu starostoval. Zmíněný styl byzantský se projevuje zejména ve výzdobě interiéru baziliky, který má připomínat chrám Hagia Sofia v Konstantinopoli. Na úvod si ještě můžeme prozradit, že bazilika vznikla v letech 1883 až 1887, vysvěcena byla ještě o rok později a je součástí diecéze Fréjus – Toulon. Její výška dosahuje 35 metrů a zaujímá celkovou plochu 850 m².

Autor stavby tohoto kostela, architekt Pierre Aublé, pocházel z Lyonu a byl znám jako velký zastánce všeho byzantského a maurského – tedy alespoň co se architektury týče. Díky tomu má bazilika v Saint Raphael svou charakteristickou kopuli i vnitřní výzdobu. Její součástí je také postava archanděla Rafaela, patrona města. Na vrcholu dvojvěžového průčelí můžeme vidět „zlatou“ Pannu Marii Vítěznou, které je bazilika zasvěcena. Tato socha sem byla umístěna v roce 1890. Své jméno údajně tento svatostánek získal na počest slavné námořní bitvy, která se odehrála u Lepanta dne 5. října 1571 a ve které křesťanská armáda (spojenecká flotila Rakouska-Uherska, Benátské republiky, Janova a Maltézských rytířů) rozdrtila osmanskou flotilu.

Nová velká bazilika svého času nahradila starý, malý a jednolodní farní kostel sv. Petra, který pocházel z roku 1150 a přestal již kapacitně vyhovovat potřebám města, jehož populace rychle rostla. Trojlodní kamenná bazilika Panny Marie Vítězné má apsidový závěr a dvojici hlubokých bočních kaplí, takže dostala půdorys kříže. V transeptu se tyčí kopule s nízkou osmibokou věží. Apsida je prosvětlena pěti velkými okny. K románským portálům, zdobeným oblouky a mramorovými sloupy, vede široké schodiště. Nad ním můžeme vidět průčelní rozetu s krásnými vitrážemi. I ta pomáhá tomu, že interiér chrámu působí velmi světlým dojmem.

A krásné okenní vitráže určitě stojí za samostatnou zmínku. Byly vyrobeny v Chartres a jejich autorem je Gabriel Loire a jeho syn Jacques. Vitráže oken v chóru pocházejí z roku 1954, ty v kapli Panny Marie z roku 1960 a vitráže v kapli sv. Josefa vznikly v roce 1974. Okna v lodi pak pocházejí z roku 1978. Stejně staré a neméně krásné jsou také vitráže obou rozet transeptu.

Původní chrámové varhany postavil Joseph Merklin v roce 1887. Jednalo se o nástroj s elektrickým pohonem a dvěma manuály. Varhany však „špatně snášely mořský vzduch“, a tak je musel Merklin již v roce 1931 přestavět. Původní nástroj vydržel v tehdejším farním kostele až do roku 1988, kdy byl nahrazen varhanami, pocházejícími z oblasti francouzské Provence. Tyto varhany jsou nástrojem natolik kvalitním, že se v kostele díky nim začaly organizovat pravidelné varhanní koncerty, později i oblíbený festival (Organ Festival Riviera). Současné varhany Cabourdin však byly vyrobeny až v roce 2008, jsou považovány opět za orgán francouzského stylu a částečně využívají také komponenty původního nástroje z 19. století.

Titul bazilika získal od papeže farní kostel Panny Marie v roce 2004..