San Benedetto del Tronto - dům básnířky Beatrice Piacentini - Rinaldi

Nejstarší část budovy byla postavena tesařským mistrem Giuseppem Fioranim v roce 1812. Obdelníkový dům je postaven na třech patrech: ze suterénu jehož prostředí se skládá z řady kleneb, v přízemí se nachází konzulát a první patro skrývá hodně fresek na stropech. Fasáda je prezentována jako originál: značí pocit živosti a lehkosti, který dýcháme Růžovou barvou cihel a bílou barvou z zrcadel na horním patře . Tenké ploché cihlové pilastry rozdělují obklady stěn v prostorech o stejné velikosti. Na domě je umístěna pamětní deska, která doslova v překladu znamená: "Zanedbané lidové San Benedetto del Tronto se zvedl k důstojnosti umění způsobem, který nebyl podléhajícího rychlé zkáze Bice Piacentini Rinaldi narozené zde 21. 8. 1856 a zemřelé tady 18. 5. 1942, radnice s vědomím."

Historický archiv uchovává dokumenty vypracované nebo získané městem San Benedetto del Tronto (název města v tomto znění se objevuje již od roku 1862) v průběhu své činnosti od sedmnáctého do dvacátého století (cca do roku 1970). Celý archiv, který je samozřejmě k dispozici občanům, turistům a učencům, má k dispozici i útulnou studovnu. Během různých období, utrpěla mnoho škod: katastrofy, které zničily dokumenty, ale také i zanedbávání, svévolné krádeže a špatné podmínky prostředí (budova se nacházela v desolátním stavu), v níž byly uchovávány po dlouhou dobu a vedly ke ztrátě důležitých historických listin. Nejstarší dochovaná listina je ze země Společenství svatého Benedikta z roku 1652 a poté v pořadí i první registr rady města San Benedetta del Tronta (1696-1710). Tento registr rady města, který se ztratil v průběhu leteckého bombardování 15. března 1944 byl nalezen náhodou, předákem zedníků, v roce 1955 mezi hromadou trosek. Historický archiv je k dispozici i pro skladování tzv. "soukromého či rodinného archivu".

Galerie výtvarného umění - byla otevřena v dubnu roku 2009 - i když se nachází v samém srdci starého "domu" a je nedílnou součástí muzeí města San Benedetta del Tronta. Galerie výtvarného umění je ideální místo pro známé bohaté umělecké výrobní jednotky a je součástí občanské sbírky obrazů. Rozsáhlejší a cennější výstavní plocha jistě souvisí s výrobou fotografií a obrazů od švýcarské Châtelain Alfred (1867-1943), následuje v důležitosti Adolfo de Carolis (1874-1928) - autor národní prestiže, citlivý na zachycení aspektů každodenního života a mořské scenérie Piceno, a mezi moderními spisovateli práce Sambenedettese Armando Marchegiani (1902-1987) vyznačujícího se také olejomalbamy a malířstvím. V místnosti vedle vchodu jsou také v současné době dva obrazy od Angelo Landi (1879-1944) patřící do soukromé sbírky.

Byt Bice byl slavnostně otevřen 18. května 2002 k výročí úmrtí básnířky a vystavuje se zde autentický starožitný nábytek, ale také knihy, které patřily básnířce a její rodině, i s jejími poznámky z jeho malé archivu. Knihovna je výsledkem daru architekta Alberta Tavazzi z Říma, vnuka Giuseppe Rinaldi Piacentini i s rodinnými portréty Fiorani Piacentini Rinaldi. Knihy darované městu San Benedetto del Tronto jsou ve většině psané ve francouzštině, některé ve španělštině a taky v italštině. Všechny romány, komedie a tragédie se datují do druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Nenechte si proto při návštěvě této budovy ujít mnoho sérií knih, velkých velikostí knih, objemu knih a vzácných knih. V ostatních knihách v knihovně, které původně čítaly asi 7.000 svazků, byli mnozí ztraceni a ty lékařské povahy byly darovány architektem Tavazzim z lékařské university z Říma.

Hala "Poezie" je umístěna v suterénu budovy Piacentini a je navržena tak, aby se tu konaly jak kulturní akce tak i civilní sňatky. Součástí suterénu je také tunel, kterým je prý propletené celé podzemí města San Benedetta del Tronta. Ze suterénu je tunel zabezpečen mimo budovu cca dalších 30 m. Ve skutečnosti bylo nalezeno několik tunelů a jeskyní pod celým městem a podhradím: celá oblast Starého Města, které je mezi Via Marinuccia na severu, na východě od bašt, Via Fileni k jihu, od domů a ulic směřujích na západ (o celkové ploše čtyř hektarů). Samozřejmě, že pro tuto skutečnost bylo provedeno řádné šetření v rámci povrchu vozovky s topografickými, geologickými, geotechnickými, geofyzikálnými a speleologickými průzkumy, které potvrdily přítomnost jeskyní a dutin. Ne všechny tunely byly vyhloubeny ve stejnou dobu: většina z nich, podle nedávného nálezu, bylo vyhloubeno mezi třináctým a čtrnáctým stoletím. Tunel budovy Piacentiniho má valenou klenbu z betonu a cihel (také i z části amfor); jedinečnou přítomnost na obou stranách zdí je řada mírných kopečků, které značí přítomnost zazděných amfor, které vedou rovnoběžně s podlahou asi 1, 5 m od země suterénu (klenby).

Beatrice Piacintini - Rinaldi strávila dětství mezi Římem a San Benedettem, také žila v Collevecchio v provincii Rieti (vzdáleného cca 180 km), které považovala dlouho za své rodné město. Dům v Collevecchio byl renesančním palácem a byl navržen a postaven Antonio da Sangallo mladším. Jen v Collevecchio byla schopna se zamilovat do mladého muže, který se stal jejím manželem. Vzala si ho po hořkých rodinných argumentech. V manželství se narodil jeden syn Joseph, který se narodil v Římě v roce 1881 a umřel tamtéž roku 1935. Ale smrt svého syna, nebyla jedinou bolestí, kterou musela snášet ve velmi mladém věku - v roce 1869 přišla o svého otce, v roce 1881 o milovaného bratra Waltra (architekt, který navrhl nový hřbitov Sambenedettese), v roce 1911 o manžela a v roce 1912 o svého bratra Ernesta (malíř a fotograf). Začátkem 19. století se rozhodla starat se o Pia Ceccarelli, dcery námořníka Alvise Filippo Ceccarelli, který žil ve městě Firenze ve skromném domě. Od rodinných smutků ji odvrátila malá Pia, na jejíž popud začala psát první sonety v dialektu San Benedetto del Tronto. Sonety se dočkaly zveřejnění na několika příležitostech mezi lety 1904 (věnováno památce jejího bratra Waltera) a 1926. V roce 1905 jí byla udělena Regionální výstava Macerata a její hry začaly být úspěšné. Její práce se poprvé objevily v novinách a časopisech, a její poslední verze byla "Sonety moři" věnované památce své milované matky Marianny - zemřela v roce 1921. (...) Země, která se mi zdá nejkrásnější, jehož dialekt, který se ostatním může zdát barbarský, je to pro mě tak okouzlující, nostalgické sladkosti vzpomínek, jsem se snažila vylíčit aspekty pocity návyky, vyzvednutí z hlasu a v preference z ženských rtů některé z nejotevřenější z populární akce. (...) To je to, co napsala v předmluvě ke knize "Poezie mateřštině Sambenedettese." Poslední léta svého života strávila v milované vlasti a zemřela ve svatém Benediktu v domě "Fiorani" 18.května 1942 ve věku 85 let.

Archiv je veřejnosti otevřen:

• každou středu mimo svátky od 9 do 13 hodin
• každý pátek mimo svátky od 10 do 12 hodin

Galerie "Umění na moři" je veřejnosti otevřen:

• v zimním období mimo pondělí 10 - 13 a 16 - 19 hodin a 17 - 20 hodin v období, ve kterém "Daylight Saving Time" (česky: denní světlo úspora času)
• v letním období (1. červenec -31. srpen) mimo pondělí 18 - 24 hodin

Do Archivu i Galerie umění na moři je vstupné dobrovolné.