San Gimignano – bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Il Duomo, Collegiata di Santa Maria Assunta)

Katedrála, zasvěcená od roku 1575 Nanebevzetí Panny Marie, je jednoznačně nejdůležitější sakrální stavbou toskánského města San Gimignano. Objekt, střídavě označovaný jako katedrála, bazilika i kolegiátní kostel, je současně jedním z největších klenotů pozoruhodné středověké městské součásti památkového seznamu UNESCO. Nejen proto, že se jedná o stavbu, která bývá označována za jednu z nejkrásnějších ukázek toskánské románské architektury. A protože je tento svatostánek, nacházející se na západní straně náměstí Piazza del Duomo a často nazývaný zkráceně Collegiata, nejen opravdovým chrámem víry a umění, ale i muzeem v pravém slova smyslu, bude tento článek patřit k těm obsáhlejším. To nejdůležitější by ale mělo být řečeno hned na úvod.

Historický i architektonický vývoj chrámu plně odráží růst a vývoj samotného města. Původně jednoduchý kostel, postavený již před rokem 1000, byl definitivně dokončen a ve farní svatostánek přeměněn v roce 1056. Slavnostní vysvěcení současné stavby se však konalo až roku 1148. Od té chvíle využívá Collegiate četná privilegia a papežské dekrety. I díky tomu byly již v roce 1239 zahájeny práce na zvýraznění a vyzdobení tohoto chrámu, kterého se zúčastnili nejznámějších umělci své doby a které pokračovalo takřka nepřetržitě až do 17. století. Po prvních úpravách ve zmíněném roce 1239 přichází první velká přestavba, kterou bylo vybudování gotického transeptu s kaplí sv. Serafíny, ve které jsou uloženy ostatky této světice, místní rodačky a patronky města (najdeme zde ovšem ostatky i několika dalších světců). V roce 1456 tuto změnu v podobě kostela vedl architekt Benedetteo da Maiano. V katedrále také působilo několik pozdějších významných italských kardinálů.

Z uměleckých pokladů, nacházejících se v interiéru baziliky, je nutno vyzvednout zejména fresky. Na pravé straně se nachází novozákonní příběhy, připisované škole Simone Martiniho, na levé příběhy Starého zákona, které vytvořil pro změnu Bartolo di Fredi. Obě „komiksové“ série jsou považovány za vynikající příklady středověkého umění. K proslulým výjevům patří zejména Stvoření Adama, Vyhnání Adama a Evy z ráje či Spící opilý nahý Noe, jemuž se vysmívají vlastní synové. Zmínit je nutno rovněž velkou západní fresku Umučení sv. Šebestiána z roku 1465, dvě krásné dřevěné plastiky Jacopo della Quercia se zvěstováním Panny Marie z roku 1410 nebo nádhernou fresku Taddeo di Bartola, zobrazující Poslední soud, dílo pravděpodobně inspirované Danteho peklo. Nejstarší fresky pocházejí z I. poloviny 14. století; jedná se o cyklus z Kristova života, na němž se podílel Lippo Memmi.

V kapli transeptu je pak umístěn slavný polychromovaný dřevěný kříž z 13. století. Nejdůležitější a nejznámější je ovšem – vpravo před transeptem umístěná - kaple Santa Fina. Byla vybudována v roce 1468, a je skutečným uměleckým pokladem díky freskám Domenico Ghirlandaia, které zobrazují život, smrt a pohřeb této světice. Vysoce ceněný je také oltář v kapli, jehož autorem je Benedetto da Majano nebo mramorová tumba této mučednice a patronky města. Najdeme zde gotickou stříbrnou relikviářovou bustu na její lebku a novodobý model mrtvého těla v zasklené vitríně pod oltářem.

Předchozími řádky můžeme považovat základní informace o bazilice Nanebevzetí Panny Marie za uzavřené a následující část textu je určena převážně zájemcům, kteří by rádi tuto stavbu navštívili, nebo pouhým nadšencům, kteří by se o ní rádi ještě alespoň něco dozvěděli. Předtím je potřeba ještě uvést, že vstup do katedrály je zpoplatněn a je zde zákaz fotografování, což se celkem důsledně hlídá a zejména v některých částech trojlodní baziliky si nadšený fotograf – amatér skutečně ani „neškrtne“. Asi jsou v arcibiskupství Siena-Colle di Val d'Elsa-Montalcino hodně přísní …

Do Duomo di San Gimignano vcházíme z náměstí Piazza del Duomo po širokém schodišti. Před námi se tyčí neomítnuté jednoduché travertinové průčelí ze 13. století, jehož celistvost „narušují“ jen dva boční vstupy a tři kruhová okna. Interiér je pak trojlodní, dělený sloupy ve stylu slavného klášterního kostela v Casentinu. Klenby nad trojlodím pocházejí z přelomu 14. a 15. století, kdy následně Giuliano da Majano stavbu prodloužil a doplnil o kaple. V podstatě každé místečko uvnitř katedrály je pokryto krásnými freskami různých umělců, mezi nimiž „kralují“ zejména Lippo Memmi a Bartolo di Fredi. Během amerických náletů v průběhu II. světové války byl kostel i jeho fresky silně poškozen, ale značné škody se postupně podařilo zlikvidovat. Za zmínku stojí jistě také fakt, že v prosinci roku 1932 udělil papež Pius XI. tomuto kostelu hrdý titul baziliky minor.

Vraťme se však ještě do nejstarší historie tohoto místa. Kostel sice v Sancti Johanni stával již v roce 949, ale je možné, že to bylo na jiném místě. V každém případě však byl součástí diecéze Volterra. Ve 13. století se pak toto místo nazývá Pieve Vecchia. Před tím se však ještě z kostela San Giovanni stalo proboštství (roku 1056) a v roce 1118 je v San Gimignanu dokladována kapitola kanovníků. Jak již víme, význam města rostl, a proto bylo zapotřebí vybudovat adekvátně velký a důstojný svatostánek. Ten byl vysvěcen 21. listopadu 1148 a nazván San Geminiano, o čemž svědčí pamětní deska na průčelí chrámu. Pak již přichází osvobození se z volterrského područí. Již ve 12. století se kostel stal centrem občanského života města, které bylo v té době spíše označováno za hrad nebo pevnost, a konaly se zde dokonce i významné politické akty, včetně podpisů smluv a různých nařízení. V samotném závěru 12. století je také zahájena rekonstrukce kostela, kdy se také mění jeho orientace (nikoliv sexuální, pouze v místě, kde stávala stará apsida, se najednou objevilo nové průčelí, orientované k náměstí s radnicí). V roce 1231 je dokončen chór a roku 1239 zadává starosta města dokončení průčelí i celé stavby Matteo Brunisemdovi. Ke kostelu postupně přibývají také klášterní hospodářské budovy a v polovině 13. století je již součástí klášterního a chrámového komplexu také budova pro zasedání Generální rady, samostatně stojící zvonice, kolej s podloubím a nemocnice Svatého Kříže. Kostel je považován ve všech ohledech za veřejnou budovu a práce ne jeho zkrášlení nejsou přerušeny. Koneckonců stále je co dokončovat. V roce 1257 tak chrám získává novou kazatelnu a křtitelnici (mistr Nicoletto da Poggibonsi). V roce 1264 přidělila městská rada peníze na vybudování přístupového schodiště (Ranieri da Colle), které mělo kompenzovat svah náměstí a využít trosek Castelvecchio. V roce 1274 byla bazilika stavebně dokončena a Rinaldo da Siena započal s malbou fresky na její vnitřní jižní straně. Díky dobrým vztahům města s církví si obě instituce mění pozemky i půjčují peníze a jen díky tomu je zahájena stavba nové Radnice. Během 14. století se ekonomická situace farnosti pomalu zhoršuje, což však nebrání tomu, aby byl kostel i nadále obohacován uměleckými díly. V roce 1356 byla dokončena levá stěna s freskami od Bartolo di Frediho, v roce 1367 fresky s příběhy Starého zákona a roku 1379 získává Collegiata novou mramorovou křtitelnici (sienský Giovanni Cecchi). V roce 1393 jsou přestavěny klenby a Taddeo di Bartolo zahajuje další freskovou sérii …

Ani v 15. století se práce na podobě interiéru chrámu nezastavily. Vznikají četné nové oltáře a Giuliano da Majano navrhuje šest kaplí transeptu, novou sakristii a kněžiště do současné velikosti. Proto musí být upravena florentským kameníkem Bartolomeem spodní část zvonice. Da Majano v letech 1458 až 1468 dokončuje také nádhernou kapli sv. Serafiny (Santa Fina) s freskami Domenico Ghirlandaia a oltářem Benedetto da Majana. Roku 1477 je dokončena podobná kaple Neposkvrněného početí Panny Marie. A až v roce 1575 je kostel přejmenován na Santa Maria Assunta, tedy Panny Marie Nanebevzaté. Poté již přichází několik století hospodářské a demografické krize San Gimignana. Roku 1632 jsou definitivně zastaveny práce v interiéru a teprve v 18. století je omítnuto průčelí, na které v roce 1818 Tommaso Baldini namaloval panely s výjevy z městského života. Koncem 19. století - přesněji v roce 1893 – byla zahájena rekonstrukce baziliky, včetně obnovy freskové výzdoby. V létě roku 1896 bylo průčelí zbaveno omítky a získalo svou současnou – a historicky původní – podobu. V roce 1951 – při odstraňování následků II. světové války – byla objevena část původní centrální apsidy o průměru 4 m s fragmenty malých postranních apsid.

K exteriéru této cenné sakrální stavby již jen pár slov. O románském průčelí z 13. století jsme si mohli přečíst výše. Dodejme snad ještě alespoň, že jeho zajímavostí jsou portálové archivolty, jejichž součástí je hornina gabro, velmi vzácná obdoba čediče. Zbytek průčelí je z travertinu. Ostění centrálního kruhového okna je zdobeno dekorativním vzorem zaoblených listů. Některé části průčelí již byly dokončeny za použití cihel. Na podobě průčelí katedrály „se podepsal“ i současný umělec Marcello Aitiani. Za venkovní součást kostela musíme považovat také zvonici (Campanile). Ta vznikala postupně v několika stavebních fázích. První fáze probíhala v době výstavby kostela (do r. 1148), za použití vápence, pískovce a travertinu. Po roce 1239 byla zvonice zvýšena za použití cihel a získala oblouková okna. Další úpravy přišly hned v průběhu 14. století. Předpokládá se ovšem, že již dříve stávala zcela mimo kostel starší zvonice. I ta současná je však zřejmě nejstarším prvkem celého komplexu, protože je možné, že vznikla ze starých rodových věží. Až později byly v této věži prolomeny otvory pro umístění zvonů. Zajímavý je i klášterní komplex, na jehož podobě se ve II. polovině 15. století podílel významně Antonio da Colle. Za pozornost stojí ambit rajské zahrady, kde bývají pořádány různé výstavy. Na celý komplex je velmi pěkný pohled z ptačí perspektivy, např. právě z vrcholu věže v jeho jihozápadním rohu.

Vstup do baziliky Nanebevzetí Panny Marie s kaplí Santa Fina je zpoplatněn. Plné vstupné je 4 €, skupinové 3,50 €, děti od 6 do 17 let to mají za 2 € a děti do 6 let zcela zdarma vstup. Kombinovaná vstupenka umožňuje také vstup do Muzea sakrálního umění) pak přijde na 6,00 € (skupiny 5 €, děti 6-17 let 3 € a děti do 6 let opět zdarma). Litovat těchto peněz určitě nebudete.