Skalní hrad a pravěké hradisko na Rýsově

Až donedávna jsem žil v domnění, že se obojí nacházelo přímo na Čertově kameni u Provodova, ale po důkladném „gúglování“ mne stránky netu ujistily, že jsem se mýlil. No a co – vždyť chybovat je lidské… a jen blbec se brání poučení.

Čertův kámen je velmi hezkou ukázkou karpatského „flyšáckého“ pískovce, který se vypíná ve spodní části kopce Rýsova do výše 10.5 metru. Nese jméno po pekelníkovi, který tu kdysi dávno bydlel a místním vesničanům nesmírně ztrpčoval život: kradl jim (a poté i konzumoval) dobytek a drůbež. Na skalní stěně se dosud nachází červeně zbarvené pláty kamene, důlky a rýhy, kterým se říká Čertovy vidličky a pece.

Ve skutečnosti je toto hnědočervené zbarvení pískovce způsobeno vyšším obsahem oxidů železa.

 

Na skalisku a v bezprostředním okolí v minulosti stával malý hrádek, jenže opravdovým skalním hradem nebyl. Na temeni Čertova kamene se nachází 13 m dlouhá a až 4 metry široká zarovnaná plocha. Je proděravělá množstvím skalních mís, ale při detailnějším průzkumu najdeme také čtvercové dutiny, jež byly do kamene vytesány lidskou rukou. Byly to kapsy pro uchycení trámů zpevňujících hlavní, věžovitou budovu hradu, která byla zrobena ze dřeva. On vlastně víc jak hrad připomínal jen menší tvrz. Pod skálou se nacházelo nádvoří s několika hospodářskými a rovněž dřevěnými staveními a celý areál tvaru trojúhelníku (25 x 25 x 35 m) byl obehnán palisádou. Na horní straně jej od povlovně klesajícího hřebene chránil dva metry hluboký a sedm metrů široký příkop vyrubaný ve skále a před ním ještě navršený val. Ze spodní strany stačila jen palisáda, neboť tady už má svah kopce až dolů k potoku charakter skokanského můstku.

 

Rýsovský hrádek vznikl někdy v polovině 13.století. Nejprve patřil Vladykům z Drahan, později Vojnům z Litavy, Mrakšům z Noskova a posledním držitelem byl Vilém z Pernštejna. Zanikl po pouhých sto letech své existence v česko-uherských válkách a jediná písemná zmínka o něm pochází až z roku 1517, kdy už byl označován za „hrad pustý.“

 

V současnosti se na Čertově kameni kromě turistů vyskytují hlavně horolezci, kteří zde mají k dispozici 15 cest obtížnosti 3 – 8.

 

Pravěké hradisko se nacházelo asi o půl kilometru dál na vlastním vrcholu Rýsova (542 m) a dle mého skromného mínění zde mohlo být na hřebeni roztaženo do délky čtvrt kilometru. Směrem na východ i západ bylo chráněno prudce spadajícími svahy, takže stačilo jen zabezpečit přístup ze zbylých světových stran. Výšinné hradisko bylo založeno na konci doby bronzové a v terénu po něm zůstaly dosud viditelné zbytky valů. Sídlili zde i Keltové, kteří po sobě zanechali několik miskovitých zlatých penízků, Slované sem přišli až po dalších 500 letech. V podstatě tu naši prapředkové žili od doby bronzové přes starší dobu železnou až do konce pravěku.

S vodou měli trochu problém: hlavní zdroj se nacházel o půl kilometru níž v dolině Ludkovického potoka, kde byla i dvě prameniště. Dalším zdrojem mohl být pramen U hadího smrku situovaný na půl cesty mezi hradiskem na Rýsově a na Oberském.

 

Rýsovské hradiště jako první zkoumal arch.V.Dohnal. Objevil dosud patrný val a také keramiku, již zařadil do kultury lužických popelnicových polí pozdní doby bronzové, plátěnické kultuře doby halštátské a pozdnímu laténu.

Roku 1985 byly v areálu hradiska při sondážích nalezeny železné předměty a keramické střípky, jež J.Langová situovala do púchovské kultury. (Konkrétně to byly dvě sekerky s tulejí /opracovaným a zdobeným pouzdrem na násadu/, jedna kosa a dva srpy.)

V roce 1987 zde pracovníci muzea ve Zlíně našli další tři sekery, dva nože, kladivo, hákové klíče, puklici štítu, část pluhu a další předměty. Ještě později tu byly nalezeny další sekyrky s tulejí, nože, keramické střípky a spousta železných tyčinek a destiček.

 

(Mimo vlastní hradisko se v trati „Pod Rýsovem“ mezi léty 1890 a 1931 našli zlaté kletské mince, tzv.duhovky...)