Zřícenina hradu Valečov se nachází na Zlaté stezce Českého ráje východně od Mnichova Hradiště. Historie hradu spadá do počátku 14. století, prvně je písemně zmiňován v letech 1316-18. Valečov je přístupný v květnu a červnu denně kromě pondělí a v červenci a srpnu každý den. Dřevěné části hradu se nedochovaly, ze skalních obydlí lze nejvíce vidět z nového paláce a skalního vězení, odkud se dá nahlédnout do podzemní hladomorny. přístup k hradní zřícenině je možný od parkoviště nad obcí Boseň, nebo po zelené zn. od Branžeže a po žluté z Kněžmostu. K získání je zde Turistická známka č. 234 - Valečov.

Aktuální info o vstupném, otevírací době, historii hradu, atd je k získání zde: http://www.bosen-obec.cz/valecov/

Hrad ze 14 století postavený na pískovcové skále,jedna z dominant v Českém ráji, zachované vnější zdivo, cimbuří, krásné spleť chodeb uvnitř hradu. Pokud budete mít štěstí, narazíte na velmi originálního průvodce. Nedaleko je možné navštívit pozůstatky hradu a nyní spíše vyhlídkové místo Drábské světničky. Doprava autem po R10 na Mladou Boleslav, poté směr Mnichovo Hradiště. Po zaparkování cca 1 km ke hradu.

Video:

http://www.stream.cz/video/255717-valecov

VALEČOV

lokalita 4 km V od Mnichova Hradiště

Další zajímavosti v nejbližším okolí či vmístě Mapa 19 B1

skalní světničky

zřícenina hradu

První zmínka o objektu 1316

Vlastní popis objektu ve stručné formě

Zřícenina hradu ležící nad obcí Zásadka (500 m) a obcí Boseň (1 km). Prvopočátky osídlení místa a velmi těsného okolí můžeme spatřit již v archeologických vykopávkách, které dokazují osídlení již v době pravěké, kdy zde bývalo hradiště, které později užívali i slovanští Charváté. Hrad založili patrně Valečovští z Valečova, patřící k tzv. drobné šlechtě, někdy ve 14. století. Roku 1316 je však znám Bartoš z Valečova. Přímí držitelé hradu nejsou do husitských válek známi a tak se jen seznámíme s bratry Bartošem a Bernardem z Valečova, kteří byli prý přáteli Jana Žižky. Ve třicátých letech 15. století je dosud dřevěný hrad vypálen a následně opět vystavěn, tentokrát však v kamenné podobě. O smýšlení Valečovských tíhnoucích k husitství svědčí i další spojenectví Vaňka z Valečova a Kněžmostu, který byl nakloněn králi Jiřímu z Poděbrad. V tomto období se majitelé velmi často střídali a tak v 15. století užívají hrad páni z Hrádku, Bedřich z Donína, Jiří ze Šelmberka a v 16. století Jiří Berka z Dubé, Vančurové z Řehnic, Kaplířové z Řehnic, Kaplířové ze Sulevic a Kapounové ze Svojkova. Roku 1623 se stává Albrecht z Valdštejna, který hrad získal v konfiskacích. Patrně již v tuto dobu přestává plnit funkci obrannou a obytnou a stává se sídlem úředníků. Tento stav setrvává do období kolem roku 1720. V této době je hrad opuštěn a chátrá. Zdaleka viditelná zřícenina hradu je vystavěna na třech pískovcových skalních blocích na nichž je umístěna ledvinovitá kamenná nástavba, která patrně měla tři až čtyři patra, poslední dřevěné. Celá spodní skála je protkaná sítí chodeb a světniček. V těsném okolí hradu můžeme nalézt i drobnou skalní vesničku, která byla obývána až do počátku 20. století lidmi z nejchudší vrstvy. V 80. letech minulého století byla tato vesnička znovu obnovena trampy a skupinami historického šermu, které dostavěly chybějící střešní konstrukce a přístupové chodníčky. Zasypané světničky byly zbaveny nánosů a vykopávky byly předány muzeu v Mnichově Hradišti. Po roce 1992 však MÚ Boseň tyto úpravy nechal vypálit a strhat, takže dnes je ze světniček opět žalostné torzo. Také hrad býval volně přístupný a v nejnutnějším udržovaný trampy a šermíři byl MÚ Boseň oplocen a opatřen hlídačem, který zde provádí turisty za vstupní poplatek. Valečov je možné také považovat za východisko značených turistických stezek do okolí. Nejfrekventovanější je červená TZN, vedoucí přes Klamornu, Drábské světničky a Studený průchod až do Příhraz. Další TZN vedou do Branžeže a na Kost (zelená), k obětnímu kameni a na Hynštu (modrá a žlutá).

Zřícenina Valečov se nachází nedaleko Mnichova Hradiště nad jehličnatým lesem a nad třešňovými sady vypína se silueta hradu, založeného ve 14.stol. pány z Valečova. Ve třech skalních blocích byly vytesány obytné a hospodářské prostory, doplněné roubenými dřevěnými stavbami. Vystřídala se zde řada majitelů, r.1623 získal Valečov jako konfiskát (zabavený majetek) Albrech z Valdštejna. Později byk hrad připojen k mnichovohradišťskému panství, nějaký čas zde bydleli úředníci, ale od 1. pol. 18. století byl ponechán svému osudu.

V 19. století zde sídlila chudina a ještě na začátku 20. věku byly skalní světničky obývány. Dnesk už nespatříme dřevěné části, ale i bez nich je hradní areál velice působivý. Nejvíce se zachovalo z nového paláce, přístupného po úzkém schodišti ve skále, s 2m silnou obvodovou zdí a se zbytky ostění z tesaných kvádrů v oknech.

Zajímavé je i ve skále vytesané vězení Beneška s otvorem do podzemní hladomorny. Z jednoho z našich nejkrásnějších skalních hradů se otevírají nádherné výhledy dalekodo kraje

Příjezd: z Mnichova Hradiště po silnici č.268 směr Jičín, na okraji Bosně odbočíte vlevo. Parkovat lze na velkém parkovišti pod hradem u silnice

Romantická zřícenina Valečova se nachází mezi pískovcovými skalami na území malé středočeské vesničky (86 obyvatel) Zásadka, která je součástí obce Boseň (asi 400 obyvatel). Samotná obec Boseň je poprvé písemně zmiňována již v roce 1057, ale skalní Hrad Valečov byl založen až někdy počátkem 14. století. Valečov najdete nedaleko Mnichova Hradiště v okrese Mladá Boleslav a je nedílnou součástí jednoho z nejkrásnějších koutů naší země, který byl – zcela příhodně – pojmenován Český ráj.

Hrad je dnes – mimo jiné - krásnou „vyhlídkovou plošinou“ a může se pochlubit zajímavou historií. Má však i své novodobé příběhy, například v 80. letech minulého století zde skupina historických šermířů a trampů zkoušela – coby bájnou Atlantidu – odkrýt někdejší skalní vesnici. Po několika letech práce byli „spravedlivě“ odměněni v roce 1990, kdy je nechává místní úřad Boseň vyhnat, areál hradu oplotit a následně sem umísťuje správce a psy. Milovnici hradu se pokoušeli – samozřejmě marně – hrad odkoupit, protože pět let investovali své úspory do oprav hradu a ve skalní vesničce dělali průvodce za dobrovolný příspěvek. Tímto momentem prý také končí zdejší hradní romantika. Na Valečově se dnes platí vstupné, informací je – dle pamětníků - méně a do vsi se už nechodí. A pokud chcete vidět zdejší nálezy – a zřejmě jich nebylo málo – musíte za nimi do depozitářů muzeí.

Zřícenina hradu Valečov leží na západní hranici Českého ráje, na okraji bradlových skal. Skalní hrad byl pravděpodobně založen na místě staršího pravěkého sídliště, o čemž svěčí celková dispozice hradu i jeho český název (v době jeho vzniku dostávaly hrady – v rámci tehdejší módy - jmena německá). Přesnou dobu založení hradu sice neznáme, ale první písemná zpráva pochází z let 1316–1318, kdy byl Valečov asi jen dřevěný, částečně vytesaný do skály.

Kamennou stavbou se palácový komplex na čtyřech hradních skalách stává zřejmě hned na počátku II. poloviny 14. století. Z pozůstatků hradu se usuzuje, že tento komplex byl zazděním puklin na straně do parkánu spojen v jeden blok, přičemž pukliny mezi skalními bloky sloužily jako technické zabezpečení, tzn. vinné, pivní a chlební sklepy, kuchyně a vnitřní komunikace. Temena skal (č. 1-3) tvořila základnu starého – západního - paláce a temeno (č. 4) nového paláce.

Roku 1439 hrad dobyl a vypálil Jindřich z Vartenberka, na počátku II. poloviny 15. století jej obnovil Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad. V té době zřejmě přibylo k hradu mohutné opevněné podhradí s kamennou hradbou, dělostřeleckými baštami a hospodářskými provozy (zmínit je nutno hlavně pivovar a Kovárnu, pardon – nejsem v Bráníku – kovárnu). Druhé, menší, podhradí se nacházelo pod parkánem. Poslední rozsáhlejší úpravy je pak možno datovat do období po roce 1555, kdy se hrad rozdělí mezi dva syny Jiřího Vančury z Řehnic. Tím vzniknou z celistvého hradního komplexu dvě nepříliš využitelná torza, která byla propojena brankou, aby obyvatelé hradu mohli využívat společnou studnu (snad v místě, kde je dnes turistický srub). Hrad tak ztratil palácové jádro i pevnostní charakter a později sloužil pouze jako letní sídlo a kanceláře správy obou částí panství. Koncem 16. století se obě části hradu na čas znovu spojily.

Většinu 17. století patří hrad Valdštejnům. Je však - po třicetileté válce – ve velmi špatném stavu a obyvatelný je pouze nový palác, který slouží jako obydlí správce panství. Následující dvě století se z hradu stává obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu. Poslední obyvatelé skalních bytů na Valečově se museli vystěhovat 5. října 1892.

První opravy v novodobé historii byly zahájeny v roce 1914 a roku 1933 bylo provedeno statické zajištění hradu.

Hrad je dnes přístupný celoročně. V období prázdnin denně, v květnu, červnu a září tradičně – a nepochopitelně - denně mimo pondělí, zbytek roku jen o víkendech nebo svátcích. Vstupné je 35,- Kč (snížené 20,- Kč, sklepy 10,- Kč) a v ceně je i prohlídka vstupní expozice s výstavkou archeologických nálezů ze sbírek Okres.muzea v Mladé Boleslavi.

Hrad je dobře dosažitelný pěšky (žlutá a červená TZ), na kole (cyklotrasa) i autem (nedaleko dálnice, parkoviště asi 250 metrů od hradu). Od nejbližší autobusové zastávky (Boseň) je hrad vzdálen přibližně 1 kilometr, od vlakové (Mnichovo Hradiště) asi 5 kilometrů.

Pro zříceninu skalního hradu Valečov platí to, co pro téměř všechna místa v Českém ráji. Jeho návštěvu lze jen a jen doporučit.

Skalní hrady jsou jakousi zvláštní kategorií mezi středověkými šlechtickými sídly díky své podobě a charakteristice. Skalní hrad Valečov u Mnichova Hradiště v Českém ráji patří rozhodně mezi ně a navíc se může pochlubit také zděnými prvky.

Hrad Valečov asi postavil otec Bartoše z Valečova okolo roku 1324, ale přesné datum ani stavitel nejsou známy. Rod Valečovských pak vlastnil hrad více než 150 let a patřil k těm významnějším rodům u nás. Bartoš a Bernard Valečovští, synové Heřmana z Valečova byli za husitských válek skalními kališníky a úzkými spolupracovníky Jana Žižky z Trocnova, který se s nimi osobně radil o svých válečných operacích. Jeden z bratrů se jako sirotčí hejtman zmocnil roku 1427 hradu Valdštejna. Stalo se tak patrně násilím a hrad odňal Jindřichovi staršímu z Vartemberka. Po jeho smrti Valečov spravovala vdova paní Machna s dětmi. Nejstarší z nich, Jan z Valečova, dosáhl dospělosti roku 1433 a nedlouho poté se postavil za kandidaturu polského knížete Vitolda na český trůn proti Albrechtovi Rakouskému. Toho využil jako záminky Jindřich z Vartemberka, který Valečov jako baštu husitství a sídlo odvěkých nepřátel roku 1439 přepadl. Hrad byl tehdy dobyt a vypálen a Janovi mladší bratři, Vaněk a Břeněk, byli zajati a po dva roky drženi v Děčíně. Jindřich z Vartemberka je propustil až poté, co se hradu „dobrovolně“ vzdali v jeho prospěch.

Až v roce 1443, kdy Vartemberk, nacházející se zřejmě ve značné tísni vyvolané válkou s lužickým šestiměstím a Prahou, majetek paní Machně a jejím synům vrátil. Pobořený hrad byl tehdy opraven a rozšířen. Tři bratři pak pokračovali v husitské tradici a byli věrnými straníky Jiřího z Poděbrad. Skvělou kariéru udělal zejména Vaněk, kterého Jiří z Poděbrad jmenoval zemským podkomořím a prvním purkmistrem Starého Města pražského a dal mu do zástavy mimo jiné Jaroměř, Opočno, Chlumec a další panství v Čechách. Byl osobou váženou, ale také neoblíbenou mezi vysokou šlechtou a církevními hodnostáři. Před smrtí se stáhl do ústraní a většinu času trávil zřejmě ve východočeském Opočně. Vaněk zemřel v únoru 1472, přičemž nedlouho předtím, roku 1468, vyplenili okolí Valečova lužičtí křižáci. Útoku na hrad se však neodvážili. Jeho syn Viktorin zemřel roku 1481 a jím vymřel po meči rod Valečovských.

Majetky zdědil švagr Vaňka z Valečova, utrakvista Samuel Velvar z Hrádku, který to dotáhl až na podkomořího. Dokonce v roce 1469 mu král Jiří svěřil velení nad vojskem proti Uhrům. Jednalo se však o člověka nevalných morálních kvalit, v minulosti se snažil připravit o dědictví již Vaňkova syna Viktorina. Ve svém úřadu hromadil majetek nečestnými prostředky do takové míry, že v roce 1486 musel být postaven před soud a zastávaného úřadu zbaven a po dvou letech v hanbě zemřel. Jeho syn Jiří prodal Valečov někdy před rokem 1494.

Hrad pak rychle střídal majitele. V letech 1512 – 1524 jej krátce vlastnil významný český rod Berků z Dubé a po nich Vančurové z Řehnic, kteří byli nakonec donuceni hrad pro dluhy opět prodat. Dalšími držiteli hradu byli Jakub Menšík z Menštejna, Vilém starší z Malovic, Kaplířové ze Sulevic (1592 – 1602) a Kapounové ze Svojkova (od roku 1602). Kryštofu Kapounovi byl hrad za účast na stavovském povstání roku 1623 zkonfiskován a přešel do držení Abrechta z Valdštejna, který jej připojil ke svému vévodství.

Starý hrad tím ztratil opodstatnění své existence a od té doby pustne. Nicméně, ještě v 19. století byly skalní světničky někdejšího husitského zimoviště obývány tzv. „skaláky“; Ti byli ze svých skalních obydlí násilně vystěhováni z příkazu okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti až roku 1892.

Sám hrad se obratu k lepšímu dočkal po roce 1914, kdy tehdejší majitel panství Adolf z Valdštejna předal zříceninu bezplatně Klubu českých turistů. Hrad pak byl postupně opravován, zvláště po roce 1934. Práce zastavila druhá světová válka, po níž byl Klub českých turistů zrušen. Valečov pak připadl TJ Spartak Mnichovo Hradiště, který se o něj nestaral, takže hrad nadále chátral.

Až od roku 1995, kdy přešel do držení podhradní obce Boseň, se mu opět dostalo potřebné péče. V současnosti je objekt přístupný veřejnosti.

Hrad Valečov stojí na skalách navazujících na masiv Mužského na severu a měl složitou podou. Ke hradu vedly dvě přístupové cesty. První stoupala od obce Boseň k severovýchodu. Na pravé straně je ve svahu skála, na níž stávala dřevěná strážní věž, která střežila první bránu. K věži se na jihu a východě přimyká velmi rozsáhlý prostor, tvořený skalními stěnami s rozsedlinami. V tomto areálu byla vytesána řada skalních světniček, doplněných roubením a nadpovrchovými dřevěnými stavbami. Jedná se zde jistě o rozsáhlé opevněné zimoviště husitského vojska, které, jak již bylo zmíněno, využívali lidé k obytným účelům až do konce 19. století. Od okolí byl areál skalních světniček na jihovýchodě oddělen ve skále vylámaným příkopem, přes nějž vedla po mostě do hradu druhá ze zmíněných přístupových cest. Cesta první ústila za první branou do malého prostoru, který byl na západě a jihu vymezen skalními světničkami zimoviště, na západě uzavřen zdvojenou palisádou, na východě skálami a příkopem a na severu valem s palisádou. Mezi západním koncem valu a pokračováním západní zdvojené palisády je zúžený krček, přehrazený vraty druhé brány. Za ním se nachází na západě plató předhradí zastavěné v minulosti vesměs dřevěnými stavbami. Cesta se za druhou bránou lomí do protisměru a pokračuje úzkým koridorem, vymezeným již zmíněným valem s palisádou na jihu a skalním žebrem na severu. Soutěska byla na svém východním konci uzavřena vraty třetí brány mezi skálami. Za bránou je rozšířený prostor, od jihovýchodu přístupný přes příkop z prostoru skalního zimoviště, tj., jihovýchodní přístupovou cestou. Na jihu je volné prostranství vymezeno skálami, v nichž se nachází několik skalních světniček. Známá je z nich tzv. „Beneška“, která podle tradice sloužila jako vězení nebo šlo o zásobárnu obilí. Severní strana nádvoří je vymezena opět skalnatou "hradbou" s palisádou, ve své západní části přecházející v rozeklané skalní suky, z nichž jeden je upraven jako skalní věž. Prostor, v němž se opět nacházejí skalní světničky, byl ještě jednou přehrazen. Přehrazení sbíhá od centrálního skalního žebra, mezi nímž a žebrem jižním bývala na východní straně sevřena brána do nádvoří horního hradu. Stěžejní objekty vyplnily vrchol centrálního skalního žebra; byly přístupné soustavou cest a skalních světniček v tomto skalním suku vyhloubených. Protáhlá skála má západovýchodní orientaci. Západní část vrcholu zaplnil starý palác, který byl pouze dřevěný. Architektura východního "nového" paláce, odděleného od starého paláce skalní průrvou překlenutou můstkem, byla oproti tomu zděná. O tom, že objekt stál již před pobořením hradu roku 1439, svědčí části ohořelého zdiva nalezené v tomto prostoru. Není však ani pochyb o tom, že objekt po této katastrofě doznal přestavby a rozšíření. Jeho přízemí zřejmě sloužilo jako obydlí služebnictva, zatímco horní dvě patra byla k dispozici panstvu. Zvláště horní patro, otevírající se k severu deseti okny - z nichž jedno mělo podobu balkónu v arkýři - bylo velmi světlé.

Jedinými dochochovanými částmi interiéru jsou světničky vytesané ve skále. V jedné z nich byl v roce 2000 nalezen mezi obručemi z vinných sudů střep džbánu nesoucího nápis "Maria", pocházejícího z doby husitské.

http://www.castles.cz/hrad-valecov/

Otevírací doba

Duben So - Ne / 9:00 - 16:00 otevřeno

Květen - Srpen Út - Ne / 9:00 - 18:00 otevřeno

Září - Říjen So - Ne / 9:00 - 16:00 otevřeno

Vstupné

Plné vstupné 35 Kč

Děti 20 Kč

Studenti 20 Kč

Senioři 20 Kč

Noční prohlídky

Plné vstupné 50 Kč

Zvýhodněné vstupné 30 Kč

Sklepní prostory

Plné vstupné 10 Kč