Skalní pásy Klapuše

Fotografie (36)  • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

vrchol Klapuše

horní skalní pás klesající od vrcholu kopce

Vstoupit do fotogalerie (36 fotografií)

Moje výprava do skalních oblastí u Rudy nad Moravou měla dva cíle. Když jsem si průzkum toho prvního (oblast Skleného vrchu) s velkým uspokojením odfajfknul, mé nožky po lesní cestě radostně zamířily k nižšímu vrchu honosícímu se nadmořskou výší 548 metrů a názvem Klapuše. Oklikou nad údolím byl vzdálen pouhého třičtvrti kilometru, přesto mi ale cesta k němu trvala skoro třičtvrti hodiny. Možná se podivíte, jak je tohle možné, ale není třeba v tom hledat žádnou záhadu. Auta potřebují ke svému pohonu benzín či naftu... a člověk je holt také stroj, jehož motor potřebuje k plnohodnotnému výkonu zase jiný (naštěstí daleko chutnější) přísun pohonných hmot. Naštěstí jsem jich měl sebou v batohu dost... a žena mi na cestu nachystala dokonce i dva voňavoučké kuřecí řízky. K posezení posloužil kmen smrku padlého přes cestu, ale při konzumaci svačiny jsem mírně znejistěl.

Zatímco všude vůkol plánoval boží klid, narušený jen tichým ševelením hmyzu a cvrkotem lesního ptactva, z oblasti Klapuše se ke mně nesl burácivý rachot motorových pil! Když jsem se pak ocitl v sedélku na rozcestí, z něhož pod svahy kopce se zajímavými skalními útvary klesala lesní cesta, nastal okamžik pravdy!

Lesní dělníci totiž operovali právě v té oblasti, kde se měl podle kolegy Marka (zde na Turistice známého pod přezdívkou markýz63) nad levotočivou zatáčkou silničky nacházet svět skal, jenž ho před lety naprosto uchvátil a o němž psal ve svém příspěvku Bohdíkovské skály 3 aneb utrpení nad Aloisovem, a který se mi stal inspirací k dnešnímu výletu.

Na jedné straně jsem byl pochopitelně zklamán tím, že neuvidím lokalitu, jíž byl Marek tak nadšen (a v níž by se dalo toulat celé hodiny), ale nebylo třeba házet čagan do žita! Na Klapuši se totiž nacházejí i další „skalní světy“, jak mi prozradil náčrtek z map.cz, který jsem prozíravě nesl v kapse manšestráků.

I zavrhl jsem cestu směřující do náruče nevrlých dřevorubců a namísto toho se přes les cestou necestou pustil k vlastnímu vrcholu Klapuše. Od něj měl totiž dolů do údolí směřovat 300 m dlouhý skalnatý pás, na který kolega při svém průzkumu nenarazil.

Skály nezklamaly a tvořily je mrazové sruby různé výše, délky i bizarnosti. Tak jako na předchozím Skleném vrchu, jednalo se i zde o rulové kamení s příměsí slíd, křemene, muskovitů či biotitů... ale tímto se za podrobnější popis omlouvám, neboť rozepisovat se o něčem stejném už podruhé by mi připadalo jako nošení medvědů do Beskyd.

Nejen turistické značení, ba ani pořádná pěšina bohužel pod úpatím skal žádná nevedla, takže se místy jednalo o prostup nefalšovanou džunglí. Díky bohu jsem ale žádnými liánami ohrožován nebyl – to kolegovu nohu na opační straně Klapuše ulovil šlahoun ostružiníku a on se prý od leknutí málem znečistil! Já si musel dávat pozor jen na to, abych se díky dotíravým haluzím mlaziny pod úpatím skal domů nevrátil jako jednooký.

Skalní pás končil kousek nad horní lesní silničkou, od níž se pak od zatáčky táhl dolů ke spodní hvozdové komunikaci přibližně stejně dlouhý pás už nižších skalních výchozů. Ten mne ale po všem tom viděném ve vyšších polohách už moc nenadchl...

Autor: Franta

Další články autora: 2996

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli