Skály Obřan - východ

Veřejnosti budou asi více známé Obřany na Brněnsku, ty naše se nacházejí nedaleko poutního chrámu na Hostýně a nejblíž je k nim ze Chvalčova. Strmý kužel Obřan je od hlavního "turistického" hřebene oddělen hlubokou sníženinou sedla a jeho 704 m vysoký vrchol se zbytky jednoho z nejvýše vystavěných moravských hradů je zpřístupněn červenou značkou. (Tady bych rád podotkul, že je ten přístup o délce 700 m přístupem značně strmým a pokud se sem vypraví lidé, kterým méně zachovalé hradní ruiny nic neříkají, je zbytečné, aby se nahoru na vrcholek trmáceli a potom tam jen buransky pokřikovali, neboť Obřany jsou také přírodní rezervací a lidského povykování tu netřeba!) Kromě hradní zříceniny je temeno kopce přizdobeno dlouhým, Bradlo připomínajícím pásmem skal, probíhajících po hřebeni přes vrchol přibližně východozápadním směrem. Tyto přerušované skalní výchozy obracejí obnažené skalní stěny svých mrazových srubů k severu, takže z nich turista příliš neuvidí, neboť mimo tur.značenou trasu by se v rezervaci chodit nemělo. Další skalní výchozy se nacházejí na abnormálně strmých severních a západních svazích kopce, na kterých se rozkládá podstatná část přírodní rezervace. Jen tak pro vaši představu: zatímco úklon těchto srázů dosahuje na jejím úpatí 30 stupňů, pod vrcholovým skalnatým hřebenem je to už stupňů 60!

Plocha PR Obřany, k níž patří kromě tohoto kopce i vrchol a severní svah sousedního Jeleníku, zaujímá rozlohu téměř 24 ha a je celá pokryta lesem. Jedná se o hvozd horský a suťový a stáří některých stromů se blíží věkové hranici 200 let. Hlavními představiteli místního "stromového parku" jsou jednoznačně Buky lesní, ale vetřely se mezi ně - jak lípy srdčité a břízy bělokoré - tak i jeřáby ptačí, jasany ztepilé a jilmy drsné. Hřeben kopce a strmé suťové severní svahy jsou pokryty bohatým bylinným patrem. K těm nejvýznamnějším představitelům vzácnější flóry patří krtičník Jarní, bažantka vytrvalá, svízel vonný a především měsíčnice vytrvalá. Přiznám se, že ač botanický laik, i pro mne se tato rostlina stala naprosto nepřehlédnutelnou, neboť tu místy tvoří pod skálami souvislé porosty, připomínají obrovský koberec! Z říše fauny se na území rezervace nevyskytují žádné pozoruhodnější druhy, obratlovci jsou běžní jako všude v okolí, snad jen z ptáků tu poletuje méně častěji vídaný rehek zahradní, strakapoud bělohřbetý a hnízdí tu holub doupňák.

My se ale vrátíme k neživé složce přírody, důležité součástí rezervace - ke chráněným skalním výchozům. Tvoří je vesměs paleogenní pískovce a slepence soláňských vrstev, patřící do magurského flyšového pásma. Chápu, že tato informace asi leckomu nic neřekne, a tož mu zamotám hlavu ještě sdělením, že se i ty soláňské vrstvy dělí ještě na vrstvy lukovské a ráztocké. Tak a máte to, holoubci! Nebojte se, vysvětlím... ale napřed se musím přiznat k tomu, že mi k průzkumu všech skal na Obřanech samozřejmě nemohl stačit jen ten přikázaný přístup, který navíc u hradní zříceniny končí. A tak jsem se dopustil přestupku, neboť jsem se v přírodní rezervaci pohyboval (i když by se to nemělo) tam, kde jsem chtěl, neboť jedině tak jsem mohl pořídit pro čtenáře kompletní fotodokumentaci a do hlavy poznatky o viděném... Skal je tady v PR na Obřanech tolik, že jsem tato místa musel rozdělit do několika sektorů a my se proto dnes budeme věnovat jen tomu, ležícímu východně od zříceniny. Jen ještě to slibované vysvětlení rozdílu mezi lukovskými a ráztockými vrstvami: lukovské tvoří odolné pískovce a slepence, které dodnes v těchto vrších vidíme ve formě mrazových srubů či osamělých skal... a ráztocké vrstvy jsou méně odolné, tudíž skály jimi tvořené procházejí rychlejší destrukcí.

Svůj průzkum skal PR Obřany jsem začal na severním úpatí rezervace, kde jsem mezi skalnatou sutí, balvany a rozpadajícími se malými i většími skalními výchozy převážně ráztockých vrstev pomaličku kličkoval stále strmějším svahem, až jsem naštěstí narazil na stezku Vysoké zvěře, která vedla napříč svahem. (A potom že prý nemají zvířátka rozum). Ta mne už v mnohem příznivějším úklonu dovedla k nejvýchodnějšímu cípu skalnatého vrcholového hřebene, tvořeném odolnějšími lukovskými vrstavmi. Na jeho konci se nachází jedna z nejvýraznějších obřanských skal. Nezaujme její výška (6-7 m), ale fantaskní tvar, za který mohou tenké lavice pískovců, spojené tmelem a vyskládané po celé výšce skály na sebe. Další oddělená skaliska už dosahují výše 8-10 metrů (od úpatí stěn se to těžko odhaduje) a pak přichází mohutný skalní sráz, tvořený nad sebe nadstavenou hradbou, dosahující celkové výše až 18 metrů. "Soutěskou" pod hřebenem jsem se vyšphal až na temeno mrazového srubu. Tady vede od hradu po vrcholcích skal starý trampský chodníček. Stačilo se kousek vrátit k nejvyššímu místu hřebene a pokochat se zajímavým místem: skalní výčnělek, tvořící jakési přírodní zábradlí a zabraňující tak pádu do propasti, umožňuje krásný výhled do údolí Bystřice, rekreační areál Na Valaškách, louku s PR Janče a na hřeben protilehlých vrchů.

Ten hluboce zaříznutý skalní příkopek před vyhlídkou vypadá, jako by byl v minulosti upraven lidskou rukou. Však se také nedaleko odtud, za posledním skalním hřbítkem, už nachází vrchol s hradní zříceninou. A já si myslím, že toto místo s vyhlídkou bývalo začleněno do obranného systému hradu a určitě zde stával nějaký fortifikační prvek, byť jen v podobě jednoduché opevněné pozorovací věžky ze dřeva. Posledním skalnatým hřbítkem jsem se dostal už na dohled hradní zříceniny, pod níž je strmý severní svah doslova "zsněžen" rostlinou měsíčnicí vytrvalou... a dopracoval se k poznatku, že východní pás obřanských skal dosahuje délky 300 m, že jej tvoří místy pozoruhodné formy neživé přírody a že je dobře, že je to vše chráněno v přírodní rezervaci. Většina skal by se stejně návštěvníkům nelíbila, neboť jejich tvary nejsou díky tvrdému mateiálu tak zajímavé jako ty, jež známe z atraktivnějších skalních oblastí. I ta geomorfologická výzdoba stěn je zde chudičká. Možná vás bude zajímat, jestli jsem měl vyčítky svědomí z toho, že jsem se pohyboval v chráněném území... Tak to si pište, že neměl! Jak jsem pak totiž viděl nejenom u hradní zříceniny, ale i jinde - rezervace nerezervace, lidé jsou prostě dobytek a táboří, rozdělávají ohně a odhazují Odpadky, kde je napadne... a to já nikdy nedělám ani mimo plochy přírodních rezervací!! (A navíc jsem přes ni - tiše a opatrně našlapujíc jak baletka, "jen" prošel...)