Skály pod Jílovou

Na přerušovaném páse skal táhnoucím se v těsné blízkosti chřibského Bunče spočinul můj zrak na mapách.cz už mnohokrát se zalíbením. Jenže abych konečně přestal oči balamutit pohledem na monitor a ukázal jim ty skalní útvary v reálu, uplynul drahný čas.

Důkladná vizita oblasti byla provedena až začátkem října tohoto roku (LP 2021) a já o ní nyní podávám stručnou „lékařskou“ zprávu:

 

Přerušovaný pás několika větších skal (o maximální výši 6 m), skalek a balvanů dosahuje celkové délky bezmála sedmi set metrů. Obzvláštňuje temeno a západní a východní hřbet bezejmenného vrcholu (520 m) vypínajícího se asi ¼ km severním směrem od vyššího kopce Jílová (544 m), přizdobeného navíc vysokým telekomunikačním stožárem.

 

Jejich západní část a vrchol kopce jsou dobře dostupné vyšlapaným chodníkem, který začíná u silnice vedoucí na Bunč z Modré u Velehradu, jen asi 50 m od hlavního rekreačního objektu. Poznávacím a opravdu nepřehlédnutelným prvkem označujícím začátek „skalní stezky“ je pitoreskní balvan u komunikace, na němž je umístěn kovový kříž. Za ním nás chodník - okolo staré trampské chaty a naivního sochařského dílka vyvedeného na jednom z balvanů – vyvede k první větší převislé skále s omezeným výhledem na Bunč, silnici na Kroměříž a lesnaté okolí.

 

O kousek výš se nad koncem odlesněného úseku vypíná nižší skalisko, z něhož se můžeme potěšit dalším výhledem, a pak už stezka pokračuje lesem. Ten je naštěstí listnatý a mezi jeho řídkým porostem se nám z temene vrchu plného skalek a balvanů pro změnu otevře pohled opačným směrem: na Jílovou a kulisu vyvýšenin v dálce, jimž vévodí Holý kopec a vrch, jehož témě je zkrášleno hradem Buchlovem.

Na straně opačné dosahují až k vrcholu, kde zrovna stojíme, ústí dvou obřích a dole propojených skalnatých prohlubní. Pískovcové skalní stěny a i ty velké balvany vystupující ze svahů a popadané až na jeho dno mají sice charakter starého lomu, jenže chybí tady jakákoliv přístupová cesta.

 

Kousek dál východně se vypíná delší přírodní útes a chodník nás poté svede na lesní cestu, napojující se severně odsud na silnici.

 

Pokud ale budeme pokračovat stále východním směrem k údolí Jankovického potoka ještě několik stovek metrů, narazíme v hvozdu na tu nejromantičtější část skal. Vlevo se nad dolinou vypíná vyšší stěna mrazového srubu a vpravu uvidíme několik „přerostlých“ zaoblených balvanů.

 

Závěrem bych chtěl shrnout, že i když se nejedná o nijak atraktivní skalní oblast a ani skály samy o sobě nejsou příliš členité, fajnšmekři jejich výskyt jistě ocení a spokojeni budou i s vyhlídkami.

Nutno ještě dodat, že také tito pískovcoví a slepencoví „pacienti“ přináleží do čeledi magurského flyšového pásma a jsou tvořeny jeho lukovskými vrstvami patřícími do soláňského souvrství.