Skály u Provodova - Mlčačky

Není u nás na Valašsku mnoho skalních útvarů, které by mohly konkurovat krásným skalám, známých ze slavných českých pískovcových skalních měst. Když si odmyslíme výšku - (která se s těmi v Čechách nedá vůbec srovnatú, mnoho se jich do finále nedostane. Nádhernou výzdobou skalních stěn se jim ale přibližují některá skalní seskupení ve Vizovických vrších. Ty nejspanilejší - Horní skály Lačnovské - už nejsou veřejnosti neznámým pojmem a navíc jsou dostupné po žlutém turistickém značení z Horní Lidče. Kdo z vás čtenářů ale ví, kde se nacházejí skály s podivným názvem - "Mlčačky"???

Pod svahy kopců Báby a Brda u zříceniny hradu Starý Světlov pramení dva potůčky, které při své pouti dolů do údolí směrem k Provodovu vytvářejí hluboké rokle. Oba potoky se v zalesněné dolině spojují pod úzkým skalnatým ostrohem. Díky selektivnímu zvětrávání pískovců jsou na něm jednotlivé skalní útvary rozčleněny do malého skalního bludiště - vzniklo tady vlastně miniaturní skalní městečko.Kromě mnoha balvanů, skalních bloků a menších skalek tu najdeme tři významnější skalní útvary. Ten nejvyšší dosahuje stupňovitě - (při délce necelých 20 m skalního bloku) - výše asi 8 metrů a tvoří nejhořejší část skalních výchozů. Aby to tu bylo spravedlivě rozděleno, tak ta nejhezčí ze skal - připomíná skalní kazatelnu - uzavírá spodní část bludiště hned nad soutokem potoků. Třetí, velmi bizarní skalní blok uvidíme při průzkumu skalního ostrohu přibližně v jeho polovině.

Celková délka zdejších skalních výchozů je asi 50 m, takže to tady rozlohově není nijak ohromující... Čím ale tyto skály dosahují "světových" parametrů, tak tou je přímo fascinující výzdoba jejích severních srázů, nepřetržitě vystavených nepříznivým povětrnostním vlivům a zvýšené erozi. Medově zbarvené skalní stěny jsou snad na každém decimetru čtverečním pokryty nádherným krajkovím voštin a zahloubených dutin všelijakých tvarů, místy i spojených v řadách za sebou. Vznik těchto mimořádně krásných geomorfologických jevů umožnilo to, že jsou - stejně jako blízký Čertův kámen na Rýsově - tvořeny středně hrubozrnným arkózovitým až drobovým pískovcem. Troufám si tvrdit, že takto mimořádně bohatá výzdoba nemá u nás na Valašsku u žádných jiných skal obdoby a je až s podivem, že sem dosud nevede žádná turistická značka ani její odbočka! Skály jsou přitom vzdáleny po lesní cestě jen asi 600 m od poutního kostela na Maleniskách a z druhé strany vede dolů údolím lesní cesta, napojující se na sfaltovou silničku, ústící na hlavní silnici u zastávky busu Provodov - Maleniska. (K ní je to od skal slabá čtvrthodinka pěší chůze.) Asi 200 m od "Mlčaček" se na louce, sbíhající dolů k Provodovu, nacházejí první objekty veliké chatové osady a je proto až s podivem, že si půvabné skalní městečko dosud zachovalo svůj neporušený a tajemný ráz!

A na závěr malý skok do historie a kterak skály ke svému podivnému názvu přišly: za časů uherských vpádů, kdy se k nám na Valašsko Vlárským průsmykem dostávaly nepřátelské hordy, za časů, kdy v moravském pohraničí nelítostně řádili, loupili a vraždili obávaní kuruci, tak v těch dobách sloužil mše v pozlovickém kostele páter Mlček. Při jednom takovém mimořádně velkém nepřátelském vpádu, kdy okolní vesnice hořely jedna za druhou, rozhodl se farář Mlček k radikálnímu kroku : sehnal do kupy všechny své "věřící" ovečky, z kostela vzal zlatou monstranci a kalichy - to aby se jich nezmocnili kuruci - a rozhodl se spolu s vesničany hledat azyl mezi pevnými zdmi hradu Starého Světlova. Když tam ale navečer všichni dorazili, zjistili, že se do hradu už nevejde ani myš, Byli proto nuceni sejít dolů do pralesovitého údolí a za svůj úkryt si zvolili místo ve skalách ostrohu nad potůčky. Tady si také vesničané vybudovali chýše z chvojí, které byli nuceni obývat až do doby, než nájezdníci odtáhli zpět do Uher. Páter Mlček využíval jednu ze skal ke kázání slova božího a sloužíval tu i mše. Místní lidé pak jako poděkování za záchranu svých životů pojmenovali skály " Mlčačkami" - na věčnou paměť neohroženého služebníka božího...