Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija

Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija (07/2014)

Ráno vyrážíme autem z kempu Soča v údolí Trenta tentokrát směrem přes sedlo Vršič, Kranjskou Goru, Jesenici, Bled, Bohijskou Bistrici až k Bohinjskému jezeru. Bohužel se začíná kazit počasí. U Bledu vysloveně prší. U Bohinjského jezera je už lépe a tak chvíli fotíme jezero a jdeme se podívat k místnímu kostelíku sv. Jana Křtitele s malovanou fasádou. Bohinjské jezero je moc krásné, i v takovém pošmournějším počasí.

Pořád váháme, jestli jet lanovkou nahoru ke Ski hotelu Vogel na vyhlídku a podniknout túru po hřebeni Bohinjských hor, které tvoří vrcholy při jižní hranici Julských Alp o výšce kolem 1 900 – 2 000 m n. m. Cílem by měla být hora Vogel.

Zdá se, že přestává pršet a dokonce chvílemi prosvěcuje sluníčko. Jedeme tedy k nástupní stanici lanovky Vogel (Žičnice Vogel) do místní části Ukanc. Cesta k ní je dobře značená, parkoviště je u lanovky zdarma. Zpáteční jízdenka stojí 13,50 Euro (cena rok 2014). Je pondělí a počasí nic moc, přesto je lanovka úplně plná. Jezdí jedna kabina s kapacitou 80 osob. O víkendech a za pěkného počasí tu musí být nával.

Horní stanice lanovky je u Ski hotelu Vogel na Rjave skale. Z lanovky jsme ven nic neviděli, byli jsme rádi, že dýcháme a hlavně okno směrem k jezeru ihned obsadili ti znalí a rychlí :-) Krásný výhled je ale hned z výstupní plošiny lanovky, především na Bohinjské jezero, které je odtud v hloubce více jak 900 m výškových. Když obejdete hotel z druhé strany, tady je ještě lepší vyhlídka na hlavní hřeben Julských Alp, kterému vévodí Triglav, nejvyšší vrchol pohoří. Bylo zamračeno, ale přesto se nám tato majestátní hora mezi mraky ukázala.

Kousek od hotelu jižním směrem najdete informační tabuli Rjava skala, kde jsou popsány všechny vrcholy, které je odtud možné vidět. V místě jsou mimo hotelu další dvě horské chaty, které nabízí občerstvení a kozí produkty. Dále do kopců se můžete ještě svést sedačkovou lanovkou (Orlove glave) za 4 Eura nebo jednosměrně za 2 Eura na osobu. Tuto lanovku pouští asi jen někdy, momentálně stojí a tak se už výš nesvezeme.

Jdeme tedy dál pěšky jižním směrem k hlavnímu hřebeni Bohinjských hor. V této části pohoří je značení o něco lepší, než v jiných částech Julských Alp, jsou zde červené nebo dřevěné ukazatele směru a na nich také údaje o čase, který potřebujete k dosažení dalšího bodu. K vyhlídce Orlove glave by to mělo být od Ski hotelu Vogel cca půl hodiny chůze.

Označník k vyhlídce Orlove glave oznamuje stručně: Razgledna točka (View point), 1 665 m n.m. Ze stezky je to jen pár kroků do kopce, nahoře jsou dvě viklající se lavičky, železný kříž a zvláštní infopanel s popisem vrcholů, zřejmě vyrobený z bubnu, na který se namotávají kabely. Výhled je nádherný a kruhový. Stanici lanovky pod kopcem si na léto pro sebe zabralo kozí stádo.

Krajina je zde zničená od sjezdovek a nově budovaných cest a ramp pro adrenalinové cyklisty. Je sem přístup lanovkou a je tu lyžařské středisko, tak se není čemu divit. Dál od lyžařského střediska jsou však Bohinjské hory krásné a schůdné, úplně jiné než je hlavní část strmých Julských Alp. Hodně mi tvarem, výškou a vůbec připomínaly slovenské Roháče.

Jdeme dále k vrcholu Šija (1 880 m n. m.), který je z Orlovych glav tak 1 hod. chůze. Slibujeme si, že odtud uvidíme Kobilju glavu u Tolminu, na které jsme byli včera. Tady už potkáváme jen pár turistů, většina lidí jde pouze od lanovky k vyhlídce Orlove glave. Doteď se počasí drželo, ale těsně před vrcholem bohužel začíná pršet. Vytahujeme pláštěnky z batohů, schováváme foťák a dál jdeme v dešti s tím, že se počasí třeba jen na chvíli umoudří a my se rozhlédneme na druhou stranu do údolí.

Nestalo se tak. Na vrcholu Šiji stojíme v dešti a není vidět vůbec nic. Nemáme odtud žádné fotografie. Chvíli ještě čekáme, ale žádná změna a tak rychle sestupujeme. Výstup na Vogel samozřejmě úplně zavrhujeme. U Orlovych glav přestává pršet a dokonce ještě na chvíli vysvitne slunce. Sušíme pláštěnky, svačinka, a pak se vracíme k horní stanici lanovky, která jezdí každou půlhodinu denně od 7 do 19 hod.

Mraky se opět začínají stahovat a jsou úplně černé. Lanovka zpět je ještě více nacpaná, jsme tam jak sardinky. Pustili dovnitř více než 80 lidí a jednoho velkého psa. Začalo znovu hodně pršet, tentokrát je to pořádná bouřka. Výstup z lanovky je do deště a úprkem k autu na parkovišti.

Zpět do kempu jedeme cestou na Tolmin a Kobarid, tady už svítí slunce a po dešti se na úpatí hor válí mlha. Je to fotogenické a tak zastavujeme a ještě fotíme. Na další dny nehlásí v horách příliš pěkné počasí, ale to jsme věděli už před odjezdem z ČR. V Julkách často prší a pokud to jde, je lépe se sem vydat podle předpovědi počasí. Letošní léto nemá příliš stabilní počasí a tak jsme sem jeli vlastně v době, kdy hlásili alespoň na 3 dny po sobě pěkně, a vyšlo to. Čtvrtý den jsme už tady v Bohinjských horách zmokli.

Další den ráno tedy balíme stan a odjíždíme na chvilku k moři. Nejbližší pěkné moře od Julských Alp je na nejsevernějším výběžku Istrie v chorvatské Savudrii, kde je i velmi pěkný kemp (Pineta). Jen oproti kempům v Julských Alpách trochu drahý. Vzdálenost Soča – Savudrija je cca 180 km.

Mapa oblasti na mapy.cz: Bohinj - Šija (mapy.cz/turisticka)

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty do Julských Alp:

• Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
• Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
• Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
• Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
• Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija