Štola Sintrová.

    Nejprve trocha historie obce Liptál, přes níž se dostaneme k hlavnímu významu největšího, nyní již historického důlního díla. V okolí by se měly nacházet i další menší štoly, jedna prý o délce zhruba 6 metrů, ale tu se mi nalézt nepodařilo. Nebýt místních, tak i tu hlavní hledám možná dodnes. K tomu se vrátím později.

 

    První písemná zmínka o Liptálu je z roku 1361 kdy patřil pod Vizovice. Později pod Vsetínské panství a ještě později pod pány z Kravař. Tak tomu dlouho nezůstalo, situace se změnila a Liptál spadal pod pány z Cimburku, od roku 1505 pod pány z Kunštátu. Samostatné území je od roku 1666. Stojí zde dva kostely, starší římskokatolický (sv. Archanděla Michaela) z roku 1796 a novější evangelický z počátku 20. století. V době, kdy byl ještě svět svobodný, tak se zde pořádaly nejrůznější společenské akce – například „Řezbářské dny“, jarmarky, konal se zde i mezinárodní folklórní festival „Liptálské slavnosti“.

 

    V roce 2006 obdržela obec Liptál titul „Vesnice roku České republiky“. Poddaní vsetínského panství byli velice aktivní v protihabsburských povstáních, což brali často také jako otázku osobní cti. Mnoho lidí se hlásilo k protestantům a mnoho z nich na to také těžce doplatilo. Ne nadarmo se v kopcích nedaleko Liptálu nachází vrchol Vartovna, na němž dneska stojí známá rozhledna a kousek pod ní, na značené turistické trase nevelký kamenný památníček s kalichem. O to, jak málo je nápadný, tak o to mnohem větší je jeho symbolický a historický význam. Běhá až mráz po zádech, když si člověk uvědomí, že si někteří lidé nenechali diktát líbit a šli si tvrdě za svou pravdou, i když dost reálně mohli čekat, že jejich vzpoura bude „náležitě“ oceněna. A nejednalo se jen o pár vzbouřenců, byly to tisícihlavé šiky.

 

    Nevzdali se ani po popravách, ani po vypálení Vsetína v roce 1627. Poraženi byli až ke konci ledna 1644 a 15.2.1644 bylo 200 povstalců ve Vsetíně popraveno. Byla to jedna z nejhorších masových poprav v naší historii. Osud Vsetína později potkal i Liptál, i ten byl vypálen. Tato oblast Valašska byla těžce zkoušená i později a vypalování se zdaleka neomezilo pouze na období okolo „Třicetileté války“. Mnoho míst bylo vypáleno i za druhé světové války, těžko možno opomenout nedaleké Vařákovy paseky nebo Juřičkův mlýn.

 

    Teď už postupně k tomu příjemnějšímu. Zajímavý je nepoměr evangelíků a katolíků v devatenáctém století, kdy evangelíků zde bylo o celý řád více než katolíků. Ale dalo se to v té době i vcelku předpokládat. Většina obyvatel tehdy pracovala v lese nebo v zemědělství, někteří se uplatnili jako tkalci a někteří jako výrobci „křiváků“. Teď tím nemám na mysli oblečení pro nejrůznější gotic-metalové „černokněžníky“, ale nástroj tak důležitý, že si bez něj pohyb v přírodě spousta lidí neumí ani představit. Pochopitelně mám tím na mysli nůž.

 

    Do roku 1930 byla v Liptálu pobočka firmy Thonet, vyrábějící „ohýbaný nábytek“. Ve štolách a menších povrchových lomech nebo spíš lůmcích se získával kámen na výrobu brousků na nože, kosy, atd. Většina je již zasypaná a z důvodu velmi významného zimoviště letounů je ponechána jedna jediná a to právě ta největší, se jménem Sintrová. Jeskyňářům nemusím název vysvětlovat a pro ostatní může být alespoň zajímavou otázkou – co je to sintr? Lepší nápovědou možná bude spíš „výzdoba v Moravském krasu“. (Určitě bude odpověď jednodušší než na ryze valašský výraz – slimr.) Sám bych rád věděl, kde se v této štole něco se sintrovým povlakem nachází. Štola by měla být asi 30 až 40 metrů dlouhá, nepříliš hluboká. Dokonce se na okamžik stala slavnou televizní hvězdou, kdy o ní na několik minut mluvil nejpopulárnější český geolog pan Václav Cílek.

 

     I mé hledání bylo vcelku dobrodružné a kdybych v sobě nenašel trochu odvahy se místních zeptat, tak možná hledám ještě několik let až do dneška. :-) Možná hodinu, dvě, jsem chodil po něčem co vytvářelo jakési valy, propadliny a podobně, ale stále ne a ne najít vstup. Už jsem to vzdal, sešel na asfaltovou cestu a říkal si, jestli třeba z ní neuvidím něco zajímavého. Nic…

 

     Přibližuji se k další dědině s názvem „Kopřivné“. První dotaz, volání dalších sousedů nakonec dopadá na úrodnou půdu. Ta největší by měla být tam, kde jsem to snad již miliónkrát prošel, ale také se pochlubili informací o další „ta už je jen „malá“, pouze šest metrů“. Bohužel pro člověka, který zde zavítal poprvé bylo informací mnoho a tak už nevím, jestli to mělo být v kopečku za kostelem (kterým ze dvou místních) nebo za kapličkou (kterou). Zafixoval jsem si, že by to mělo být někde zpět v Liptále. Nyní se bohužel tato informace rozplynula do ztracena, netuším, kde vůbec bych měl její pozůstatky hledat (jestli ještě nějaké vůbec jsou). Snažím se najít alespoň tu největší. Byl bych velmi zklamaný kdybych musel odcházet směr Vsetín po velmi nudné a frekventované cestě bez jediného úspěchu. Vracím se do míst, která jsem již prošel křížem krážem, ale bez úspěchu. Ani teď se mi nedaří. Podruhé si dodávám odvahy a jdu o něco níž k traktoristovi, který si dává polední pauzu. Dáme se do řeči, bude možná i mladší než já.

 

    Na dotaz jestli náhodou neví, kde se někde tady nachází štola, kde se kdysi dobýval kámen na brousky, že už to tady bez úspěchu prohledávám hodiny. Okamžitě byla kladná odpověď, že ví , že je to tu jen kousek, ale že se tam nedostaneme, že je tam mříž. Ani mě nenapadlo, že by mě k ní měl dovést. Povídal, že jak zde byla televize, tak si ji i prolezl. Lhal bych , kdybych teď tvrdil, že jsem mu v tom okamžiku ani trošku nezáviděl. :-) Netrvalo to možná ani minutu a jsme před skruží s mříží. Poděkoval jsem mu a nabídl na oplátku, že mu zase třeba až zavítá do Beskyd ukáži méně známé skály nebo skalky, kam davy nechodí. Bylo vidět, že jeho nátura je v určitém ohledu podobná. :-)

 

     Vtipné na tom všem je to, že možná celé ty hodiny co jsem tady kroužil a mohl jsem být možná jen metry nad touto skruží. Jen proto, že se mi nechtělo sejít nebo obejít hustý porost.

 

    Tam přece nic zajímavého nebude… Tam musí být alespoň nějaký pískovcový blok nebo alespoň nějaká člověkem vytvořená zídka. To, přece v tomto houští nebude…

 

     No a nakonec bylo. Později jsem šel i kolem hřiště slavného fotbalového klubu FK Liptál. A odbočil doprava do lesa. Zde jsem objevil pár míst, které by snad mohly (ale také nemusely) být odvaly – pozůstatky po dávné hornické činnosti. Ovšem nic co by stálo za řeč. Dále v lese jsem našel i jakýsi přístřešek. Až teď mě napadlo, že podobné přístřešky mohou být vstupem do nejrůznějších štol. Nádherné jsou například v okolí řeky Moravice například v Zálužném a i pohled z vnějšku je velice zajímavým nahlédnutím do hornické minulosti oblasti.

 

     V případě oblasti štoly Sintrová se má i z důvodů významného chiropterologického přínosu jednat o „kandidáta na MZChÚ“, konkrétně přírodní památky. Důvodem je významné zimoviště vrápence malého (rhinolophus hipposideros), který v posledním roce měření dosáhl velmi pěkného počtu 150 ex., podle starých výzkumů malého množství i dalších jedinců řádu letounů (chiroptera). Vzhledem k výjimečnosti místa v blízkém i mnohem vzdálenějším okolí je zcela na místě ponechat štole svůj klid i to, že vrápenec vyžaduje k zimování nejvyšší teplotu ze všech „netopýrů“ (vrápenci se pod netopýry neřadí) nad 7 stupňů. V pořadí druhá nejvýraznější skupina jsou myotis myotis a pak již jej druhy po několika exemplářích (myotis mystacinus, plecotus auritus, myotis daubentonii atd…).