Štrasburk, hlavní město Alsaska a Evropy i bohatá studnice historie

Krásné historické město Štrasburk, ležící v departementu Bas-Rhin (tedy Dolní Porýní), je se svými „pouhými“ 275 tisíci obyvateli také největším městem Alsaska. To, že je historické centrum Štrasburku nazývané Grande Île (tedy Velký ostrov, na kterém také bylo vybudováno) - se svými památkami jako je katedrála Notre-Dame z červeného pískovce, která byla prý až do roku 1874 nejvyšší stavbou světa, nebo hrázděné domy ze 17. století - součástí Seznamu Světového dědictví UNESCO již od roku 1988 nepřekvapí asi nikoho. Mnohem méně očekávatelný je fakt, že v takovém „maloměstě“ sídlí Evropský parlament, Rada Evropy i Evropský soud pro lidská práva, tedy všechny dnes tolik „oblíbené a pro všechny užitečné“ instituce. Univerzitním městem se Štrasburk stal již v I. třetině 17. století. A za zmínku na úvod stojí také skutečnost, že právě v nábožensky vždy vysoce svobodném Štrasburku bylá v roce 1792 složena současná francouzská hymna, Marseillaisa.

Město je krásné i díky svým zajímavým stavbám. Nejen těm opravdu historickým, ale také moderní zástavba a různé technické záležitosti patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co hlavní město Alsaska nabízí. Za samostatnou zmínku stojí určitě zdejší mariánská katedrála Notre-Dame, která byla většinově postavena v letech 1176 až 1318, což znamená, že se jedná o gotickou stavbu s mnohými prvky slohu románského. Nádherný „červený“ svatostánek však byl dokončen až stavbou severní věže a roku 1439. Katedrála je 110 metrů dlouhá a 32 m vysoká a k tomu nejcennějšímu, co na ní můžeme obdivovat, patří určitě nádherné zdobné západní průčelí s velkou rozetou a úžasnými portály, vitrážová gotická okna, Andělský pilíř a astronomický orloj, který sice byl sestrojen již v roce 1354, ale kompletní přestavba jej čekala ještě v letech 1547 a 1832.

Kromě katedrály zaujme zejména čtvrť Malá Francie (la petite France), což je vlastně soubor krásných – převážně hrázděných - domů, nacházejících se podél jednoho z ramen řeky Ill a přilehlých kanálů, nebo Náměstí Kléber, které je – se svými historickými a opět často hrázděnými domy – řazeno mezi nejkrásnější historická náměstí Evropy vůbec. Cenný je jistě rovněž Rohanský palác, postavený v letech 1731 až 1742 ve stylu Ludvíka XV. V někdejším arcibiskupském sídle, nacházejícím se proti jižnímu portálu katedrály, dnes sídlí muzea, včetně těch, zaměřených na regionální malířství nebo archeologii. Bez povšimnutí nelze minout ani posledního zachovaného Mohykána z obdivuhodného systému krytých mostů.

Procházka po zdejších významných památkách musí být pro každého opravdovým „Neverending Story“, protože jen mezi budovami jich najdeme více než 230. K tomu je pak potřeba připočíst desítky dalších památek typu sochy, obrazy, kamenné artefakty apod. Ve Štrasburku totiž – stejně jako ve zbytku Francie – může být mezi památky zařazena např. katedrála a současně i několik nejzajímavějších „exponátů“ z jejího vnitřního mobiliáře i exteriérové výzdoby.

Pár slov z historie prý nikoho nezabije. Takže na závěr se společně podívejme na to nejdůležitější, co tuto krásnou „hrstku půdy“ v minulosti potkalo. Štrasburk, nebo chcete-li také Strasbourg, Straßburg či Strossburi, už na první pohled svým návštěvníkům naznačuje, že město historicky patřilo střídavě Německu i Francii. Město obtékají dvě ramena řeky Ill, jeho nejvýchodnější část pak také řeka Rýn. A končí zde rovněž plavební kanál, spojující Rýn s řekou Marna. Historicky Štrasburk založil, coby římskou osadu Argentoratum, v roce 12 před Kristem císař Augustus. Pozůstatky tohoto období odkryly zejména vykopávky v oblasti dnešní Route des Romains. No a Římany pak postupně vystřídali barbarské germánské kmeny, Hunové, Frankové a patricijské rody Mullenheimů a Zornů. V polovině 14. století se Štrasburk stává městskou republikou, kterou brzy „proslaví“ velké protižidovské pogromy. Ti byli obviněni z vyvolání morové epidemie a do města se mohli vrátit až koncem 18. století.

Během prusko-francouzské války (1870-1871) bylo město těžce poškozeno dělostřelectvem, což současně, bohužel, znamenalo zánik mnoha cenných památek i uměleckých předmětů. Kromě knihovny a obrazárny přišli štrasburští také o „francouzskou státní příslušnost“, protože celé Alsasko bylo připojeno k Německu. Do ochranné náruče Francie se přibližně 150-tisícový Štrasburk vrátil až po skončení I. světové války, tedy roku 1919. Druhá světová válka zde skončila osvobozením Štrasburku v listopadu 1944, ale další katastrofy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1947 postihl město velký požár, který zničil i „novou“ městskou obrazárnu. A o další dva roky přichází tragedie pro mnohé největší: vznik oněch „nejdůležitějších“ evropských institucí.

A na závěr malá perlička pro „zoufalce“, kteří pod praporem londýnského Arsenalu už dlouhá léta marně čekají na nějaký alespoň trošku významnější úspěch. Trenér jejich miláčků Arsène Wenger se narodil právě ve Štrasburku.