Šumperk – Marienhof

Zřejmě nejkrásnější a nejrozsáhlejší šumperská secesní stavba – tedy nedávno rekonstruovaný činžovní dům palácového typu zvaný Marienhof (Mariin dvůr) - dnes tvoří protipól budově Finančního úřadu na ulici Generála Svobody. Jistě není potřeba v tomto případě zdůrazňovat, který z těchto dvou monumentálních objektů mají šumperští občané raději a který považují za sympatičtější. A právě velikost tohoto domu z něj činí vysoce originální stavbu, jejímž autorem je známý šumperský stavitel Franz Hloch, kterému poté dům i patřil. Při návrhu podoby domu mu zřejmě „pomáhaly“ i rady vídeňského odborného časopisu „Der Architekt“. Pro mnohé turisty může být zajímavá i informace, že se Franz Hloch podílel také na podobě někdejší Kamenné rozhledny na Pradědu.

Marienhof byl však původně součástí rozsáhlého zemědělského dvora z 18. století. Tento statek na počátku 20. století zakoupil právě Franz Hloch, který chtěl toto místo změnit ve stavební parcelu. Proto se mu velký požár, který objekt zachvátil v roce 1903, vysloveně hodil. Nový secesní dům s věží poté dokončil stavitel Hloch během jediného roku a nazval jej Marienhof. Tím v názvu spojil bývalý zemědělský dvůr se jménem své manželky. Tento činžovní je pak oficiálně otevřen v roce 1905.

Po II. světové válce dům připadne městu a začíná chátrat (v této zemi celkem častý jev, že). Tento stav se změní až na počátku 21. století. Po náročné – téměř pětileté - rekonstrukci, na které se jako odborný poradce podílel i Karel Čunderle a kdy se mnohé dekorativní prvky tvořily za pomocí odlitků zachovalejší dekorace ve dvorním traktu, je dnes možno opět obdivovat někdejší krásu Marienhofu, včetně ozdobných kordonů na nárožích a festonů či perlovce kolem oken.

Předchozími řádky jsme v rychlosti shrnuli historii této pozoruhodné stavby a v těch následujících si ještě pár maličkostí připomeneme.

Například fakt, že ani v Šumperku ani u činžovních domů nebyla secese ani na počátku 20. století zrovna běžným slohem. Nebo to, že se původně jednalo o rozsáhlý zemědělský dvůr, pocházejí z poloviny 18. století (koncem 18. století byla ovšem usedlost rozdělena na dvory dva) a například v roce 1834 zde ještě stály tři objekty, zřejmě obytný dům, stodola a hospodářská část. Zanedbaný přízemní zemědělský objekt pak zakoupil počátkem 20. století (v roce 1902 nebo 1903) šumperský stavitel Franz Hloch, který vystudoval vídeňskou Techniku a – zejména v mládí – byl i úspěšným sportovcem - cyklistou. Objekt vyhořel 11. října 1903, a to přesto, že se na jeho záchraně podíleli šumperští hasiči, požární jednotka 93. pěšího pluku, oddíl vojáků z nedalekých kasáren, hasiči z textilních továren Bujatti, Fischmann a Trebitsch, hasiči z Temenice i Sbor dobrovolných hasičů z Bratrušova. Franz Hloch poté zahájil stavbu dnešní budovy. Secesní objekt s věží byl tedy dokončen roku 1904 a v tom následujícím byl otevřen jako činžovní dům, nesoucí název „Marienhof“ (Mariin dvůr). Stavitel Franz Hloch zemřel v roce 1929 a jeho manželka Marie prodala rodinnou vilu v Nerudově ulici a i s dětmi žila v Marienhofu, jehož byla majitelkou.

Nájemníci Marienhofu objekt od města odkupují až v roce 2001 a dohodnou se s radnicí na společném investičním postupu při rekonstrukci tohoto krásného domu. Jednalo se o 20 milionů (i když nakonec se akce realizovala podstatně levněji), a tak není divu, že vlastní práce byly zahájeny až v roce 2003. Došlo k podřezání domu, rekonstrukci střechy a po roce i k výměně oken. Opravu fasády navrhl architekt František Dvořák. Zvětralá omítka se musela v drtivé většině otlouct a nahradit novou. Současná podoba domu je tak skvělou ukázkou práce vynikajících štukatérů typu Ladislava Peterky. Na domu byly využity i takové zajímavosti, jako jsou „skluzavky“ bránící přistání holubům ve výklencích u oken nebo typizované závěsné budky pro hnízdící rorýse obecné.