Šumperk – Nisselův / Wagnerův dům

Severomoravské město Šumperk bývá nazýváno Bránou Jeseníků i Malou Vídní. Minimálně první z těchto „titulů“ je nezpochybnitelný, ale zajímavých a krásných domů zde najde pozorný návštěvník opravdu také dost a dost. Nenápadně se mezi ně v roce 2019 nově zařadil nárožní dům s arkýřem a výraznou štukovou výzdobou, nacházející se na křižovatce ulic Jeremenkova a Rooseveltova (adresou je Jeremenkova 12).

Ještě nedávno se přitom tento dům z počátku minulého století řadil spíše „na opačnou stranu tabulky“. Mezi šumperskými domy působil tak trošku jako bezdomovec s lepší minulostí. Ošuntělý, špinavý, s opadanou omítkou, ale také s nezpochybnitelným skrytým půvabem a originalitou.      

Jak už je v Šumperku běžným zvykem, také vznik a historie tohoto objektu úzce souvisí se zdejším textilnictvím. V tomto případě s bratry Wagnery, kteří provozovali významnou plátenickou manufakturu, dávající práci více než 3.000 lidí. Dům si sice v roce 1901 nechal postavit vrchní konduktér Johann Nissel, ale ten ho ještě v I. desetiletí minulého století odprodal obchodníku Aloisovi Wagnerovi. Spolu s jeho rodinou se do domu nastěhovala malá tkalcovská výrobna zaměřená na ubrusy i prostírání … a také její šéf Emil Wagner s firemní centrálou. Jistou kuriozitou ve vztahu s „naším“ domem je fakt, že mezi zaměstnanými tkalci byli údajně i Franz Nissel nebo Karl Wagner.

Dům byl původně postaven jako bytový a nájemní. V přízemí se nacházely tři byty, v prvním poschodí byty dva a  kromě nich také tři jednopokojové byty s jednou společnou kuchyní. Právě z nich se pak, pravděpodobně, staly malé „wagnerovské“ tkalcovské dílny. Ty se později přesunuly do dnešní Krapkovy ulice a v době zůstali jen členové vedení firmy a jejich početné příbuzenstvo.

Po II. světové válce bytový dům „obsadili“ zaměstnanci šumperského závodu podniku MEZ Mohelnice a od roku 1960 spadal činžovní dům v Jeremenkově ul. pod tzv. Domovní správu. To už dům prošel přestavbou interiérů, kdy zůstalo po třech bytových jednotkách v obou podlažích. Po roce 1990 byl zahájen odprodej nájemních bytů do osobního vlastnictví. A roku 2019 zde proběhla – již zmíněná - rekonstrukce.

Za zmínku snad ještě stojí fakt, že v tomto domě vyrůstal herec ostravského Divadla Petra Bezruče Lukáš Melník, který se „mihl“ snad ve všech úspěšných – zejména kriminálních - seriálech posledního desetiletí (Polda, Policie Modrava, Případy 1. oddělení, Specialisté, Dáma a král, Místo zločinu Ostrava ... ale i letos premiérová Božena) a zahrál si i v několika filmech, např. Kvarteto Tři sezóny v pekle, Jan Hus nebo Metanol. 

Poznámka na závěr: Je paradoxní, že autor článku kolem tohoto domu v minulosti často chodil v obavě, že na něho nějaká jeho část odpadne, a říkal si, jaké by to bylo krásné, kdyby se i tento objekt dočkal obnovení své někdejší krásy. Že by se jistě zařadil mezi absolutní šumperskou špičku ve svém oboru. A dnes mu naopak ta zašlá oprýskaná krása tak nějak chybí (stejně jako jediná fotografie někdejšího stavu). Ano, člověk občas neví, co chce. Ale pozorný pozorovatel tady prostě jisté změny k horšímu nepřehlédne (bez ohledu na to, že dům dostal od města cenu za rekonstrukci roku 2019). Snad nejhůře z tohoto srovnání vyjde vrcholová část nárožního arkýře. Až primitivně upravený vikýř (někdejší půvabný kruh zdobený štukem nahradil nevzhledný malý čtverec) a nepochopitelně zjednodušená římsa prostě vadí …