Loading...
Turistické cíle • Ostatní • Zajímavost
Jako úplně malé dítě jsem s rodiči začala jezdit na prázdniny do Horní Lomné a tam jsem se poprvé setkala se stromy moruše. Její plody, ať bílé, černé nebo fialové, mě moc chutnaly. Menší alej se nacházela naproti restaurace U Pyszků, později Pod pralesem a dnes U Buldočka. Bohužel stromy tam dnes již nenajdete (v České republice téměr vymizely). Později již jako dítě školou povinné jsem byla několikrát na letním táboře ve Fulneku. Ubytováni jsme všichni byli ve škole a místní škola tam chovala bource morušového. My z tábora jsme občas chodívali housenky krmit a pozorovali jsme jak požírají listy. Tento úvod jsem napsala proto, že jsem v Číně v městě Suzhou navštívila továrnu na výrobu hedvábí Suzhou No.1 Silk Factory. A co je potřeba k výrobě této nejstarší nádherné textilie známé již 5000 let? Především stromy moruše (v této oblasti se chodně pěstují), no a přece ten motýlek - bourec morušový, který se ve volné přírodě již nevyskytuje a je zcela odkázán na lidi.
V továrně nás seznámili, jak bourec morušový tvoří svá hedvábná vlákna. Housenky se vylíhnou z vajíčka a jsou velmi žravé. Larvy se pak zakuklí do kokonu ze surového hedvábí, který tvoří svými slinami. Hedvábné vlákno je dlouhé 300 - 900 m. K výrobě 1 kg hedvábí je třeba 2 až 3 tisíce kokonů. Kokony se pak hází do vroucí vody, aby se motýl zabil, protože jinak by motýl kokon prokousal a tím vlákno znehodnotil. Motýl bource nelétá, má 5 cm široká křídla a chlupaté tělo. Samice jsou stejně zbarvené, ale 2-3x větší než samec. Kukly a housenky slouží i jako potrava, v Koreji se kukly vaří a v Číně se zase jí smažené housenky. O tom, jak hedvábí bylo vynalezeno se vypráví v Číně několik legend.
Suzhou No1 Silk Factory byla vybudována v r. 1926 a má již téměř stoletou tradici. Můžeme zde vidět kompletní proces výroby hedvábí. Po úvodním výkladu jsme prošli dalšími prostory továrny, ve které údajně pracuje 300 lidí. V první fázi se kokony třídí podle jejich individuálních rozdílů a zda jsou vhodné k využití navíjení hedvábí. Hodnotí se např. čistá bílá barva, vysoký lesk, rovnoměrná tloušťka vlákna. Navíjení je výrobní postup pro změnu kokonu v hedvábí, další fází je jeho tkaní. V další místnosti pracovnice předvádí sílu surového hedvábí a sami si ji také vyzkoušíme. A pak se ocitáme v obchodě s nejrůznějšími textiliemi denní potřeby (přikrývky, ubrusy, nitě), módním zbožím (kravaty, šátky, deštníky, oděvy a textilie), se spoustou suvenýrů (vějíře, panenky, obrázky), ale také technickými textiliemi (padáky, pásky do psacích strojů, nebo izolace).