Světec - za rodákem, malířem a grafikem Vojtěchem Preissigem, umučeného v Dachau

Může to být tak čtyři nebo pět let, co jsem navštívila obec Světec a byla jsem z ní unesená. Nemálo k tomu přispělo i to, že jsem jela v březnu, kdy bylo nádherně, sluníčko svítilo o stošest a bylo tak neskutečné teplo, že jsem si musela sundat i bundu a šla jsem jenom v tričku s krátkými rukávy. Na to, že byl teprve březen, to byl vskutku parádní den na výlet. Ale měla jsem tehdy smůlu, že jsem se tam vypravila o víkendu, kdy byla galerie Vojtěcha Preissiga na místní faře zavřená a také i bývalý zámek, nyní Obecní úřad, kde se též nachází další práce Vojtěcha Preissiga. A tak jsem si stále říkala, že se sem musím podívat znovu. Až teprve po 4 nebo 5 letech, jak jsem výše podotkla, jsem si to splnila.

Tehdy jsem jela vlakem z Teplic s přestupem v Bílině na konečnou. Nyní jsem volila jízdu autobusem s přestupem v Hostomicích. Vystoupila jsem na zastávce u „Zámecké zahrady“ a vyšlápla silnicí podél zámecké zahrady a řadou topolů, jejíž stromy dávaly tušit vysoký věk. Šplhaly se vysoko k nebi a mladými výhonky se rozrůstaly do široka. Byly nádherné…Pomalu jsem stoupala do mírného kopečka a po nízkých schodech k náměstí Vojtěcha Preissiga. Celé jsem si ho prošla, nafotila různé památky a vešla branou mezi farou a kostelem k zámku.

Jen krátce…o obci Světec jsou písemné zmínky okolo roku 1200. Historie této obce je spjatá se založením kláštera kanovnic Božího hrobu. Jednalo se jen o ženskou větev řádu Křižovníků s červeným křížem, která u nás měla jen jediný konvent ve Světci. Založila jej paní Vratislava. Avšak pro nastálé husitské bouře hledaly jeptišky azyl v okolních hradech a tvrzích. Když husitské války skončily, stala se převorkou kláštera Dorota z Doupova. Ale o historii obce Světec jsem blíže psala v mém prvním článku a tak si jej čtenáři mohou nalézt pod mým nickem.

Branou mezi farou a kostelem sv. Jakuba, jenž přiléhal presbytářem na zdi zámku a kde z něj chodilo panstvo kdysi přímo kostela, jsem vešla za faru a dostala se tak před zámek.

Zámek je barokní a stojí na místě zaniklého kláštera. Založil jej arcibiskup Jan Josef Breuner kolem r. 1708 spolu se zámeckým parkem. Zámecký park nechal rozšířit arcibiskup Vilém Florentin Salm. V 19. století se přičinil o jeho úpravu další arcibiskup Alois Josef Schrenk, který také nechal postavit rozhlednu „Aloisova výšina“ na Pohradické hoře u Ohníče, jež se nachází nedaleko Světce. Nyní je z ní již ruina.

Vrátím se ještě k zámku, který je dvoupatrový a obdélný. Ve 20. století byl vnitřek zámku upraven a přizpůsoben kancelářím Obecního úřadu. Mimo těchto prostor je tu krásná obřadní síň, kde se konají svatby, vítání občánků, koncerty a jiné. A také se tu nachází pamětní síň malíře, grafika a rodáka Vojtěcha Preissiga, který byl umučen v Dachau v r. 1944 v jeho 71 letech. A za tou jsem se já vypravila…A nejen za ní, ale i na faře měl vystavena svá díla.

Na zámku mě přivítala pracovnice Obecního řadu a provedla mě nejen obřadní síní, ale i pamětní síní rodáka Vojtěcha Preissiga.

Vojtěch Preissig byl jeden z nejvýraznějších českých umělců první poloviny 20. století. Byl nejen zručný, co se týká umělecké činnosti, ale vynikal i výjimečnými řemeslnými schopnostmi. Taktéž coby „homo – sapiens“ byl na výši osobními kvalitami s nevšední občanskou odpovědností. Byl doceněn jako umělec i v zahraničí, kde tvořil a když prožil krach vlastního ateliéru, vrátil se do vlasti, kde nastupující válka a jeho následné uvěznění a umučení, zakončila jeho bohatý umělecký život.

Na dovršení mé prohlídky pamětní síně mně starostka věnovala knihu o Vojtěchu Preissigovi „ Ze Světce do světa“. Nedá se ani popsat, jakou jsem z ní měla radost, neboť historie je moje velká láska. Kniha nastiňuje umělcovu životní dráhu s proloženými fotografiemi jeho výtvarných děl.

Po rozloučení s milými lidmi v Obecním úřadě, byli tam vcelku tři, starostka a další dva pracovníci, ale jejich funkci neznám, jsem ještě udělala pár snímků okolo zámku a počkala si na bývalou starostku, která zase vedla klub důchodců, a která mě měla provést farou, kde byly další díla Vojtěcha Preissiga.

Bylo vskutku na co se dívat…obrazy, grafika, ex-libris, bylo toho tady dost na to, aby si člověk udělal obrázek o tomto umělci. Ale ne všechny jeho výtvory se tu nachází. Ve válečné době, ve které byl tento umělec umučen v Dachau, se ztratila spousta jeho prací. Ale i tak se má obec Světec čím chlubit.

S bývalou starostkou, velice sympatickou dámou jsem se rozloučila a šla pomalu na autobusovou zastávku, přemýšlejíc o krásně naplněném dni. Najednou jsem si uvědomila, že mně za chvíli pojede autobus a tak jsem rychle přidala do kroku. Docházela jsem na zastávku a zároveň dojížděl můj autobus. Měla jsem štěstí, protože kdybych nestihla tento, musela bych čekat další dvě hodiny a to by se mi nelíbilo. Autobus se rozjel a na další zastávce v Hostomicích jsem vystoupila a počkala na další do Teplic.

Prožila jsem krásný den, bohatý na umělecké zážitky a tak mám co vstřebávat a také si ještě tyto zážitky prodloužím čtením darované knihy o umělci Vojtěchu Preissigovi.