Počátky historie hradu Svojanova spadají do období kolonizace odlehlých koutů zemí koruny české. K takovým místům patřila i zdejší členitá část českomoravského pomezí, kudy od nepaměti procházela obchodní stezka. Až do poloviny třináctého století tu osidlování řídili premonstráti z Litomyšle, pod jejichž správu patřila i osada Svojanov. Král železný a zlatý potřeboval zisky z obchodu a řemesel pro svou koncepci centrálně řízeného státu. Tak jako v celých Čechách, i na této zemské cestě, zvané později Trstenická, zřizoval osady a pevnosti. Od roku 1265 k nim patřilo i město Polička a nedaleko od něj v sousedctví Svojanova nově založený hrad, pojmenovaný Fürstenberg. Když král padl na Moravském poli, jeho vdova Kunhuta užívala obě tato sídla jako věnný majetek. Brzy se ale provdala za vítkovského velmože Záviše z Falkenštejna, a ten svojanovskou pevnost přestavěl, aby ho dobře reprezentovala. Po Kunhutině smrti si sem v roce 1287 přivedl uherskou princeznu Alžbětu. Autor Zbraslavské kroniky píše, že spolu žili na hradě v královském přepychu. Záviš si představoval, že právě zde král český s králem uherským uzavřou spojenectví proti Habsburkům, a on sám z toho vytěží významné postavení. Pro ostatní šlechtu je však další růst Závišova vlivu nepřijatelný, v roce 1289 je s mlčenlivým souhlasem Kunhutina syna Václava II. zajat pro údajné spiknutí a později sťat.